Životní osudy mladé malířky z ghetta Terezín…

Helga Weissová – Hošková (nar. 1929)

Helga Hošková v prosinci 1941, 3 dny před transportem do Terezín, in: Katalog k výstavě v Muzeu  ghetta, Památník Terezín, 1993

Helga Hošková v prosinci 1941, 3 dny před transportem do Terezín, in: Katalog k výstavě v Muzeu ghetta, Památník Terezín, 1993

V roce 1939, kdy vznikl Protektorát Čechy a Morava a započalo pronásledování židovského obyvatelstva na jeho území, bylo Helze 10 let. I na ni postupně dopadala jednotlivá protižidovská opatření.

     V prosinci 1941 byla se svými rodiči zařazena do transportu označeného písmenem „L“ do terezínského ghetta. S sebou si vezla pastelky, vodovky a blok na malování. Společně s maminkou byla umístěna v Drážďanských kasárnách, tatínek v kasárnách mužských, Sudetských. Zpočátku se vídali jen zřídka. Helga si ještě před deportací do ghetta začal psát deník, v čemž pokračovala i v Terezíně. Z jejích zápisků se dozvídáme o tom, že v zimě 1941/1942 už vznikají v kasárnách první dětské heimy, kam se dostala i ona. Zpočátku ale chtěla být stále s maminkou, postupně si na nové uspořádání v kinderheimech zvyká a pak už by dívčí společnost nevyměnila za nic. V létě 1942 se dostala do dětského domova L 410 na pokoj č. 24. Ve volných chvílích pokračovala v psaní deníku a malovala potajmu každodenní život v ghettu.

     Zvrat do života rodiny Weissovy přináší podzim 1944 a vlna transportů vypravená z Terezína na Východ, do Osvětimi. Do prvního – údajně pracovního transportu – byl zařazen tatínek Helgy, který své manželce a dceři kladl na srdce, aby se dobrovolně do žádného transportu nehlásily. Když však byl v Terezíně o pár dnů později vyhlášen nový transport a bylo nabídnuto, že se do něj mohou hlásit příbuzní těch, kteří již odjeli. Helga s maminkou se nechaly na seznam zapsat. Stejně jako tatínek se dostaly do koncentračního tábora v Osvětimi – Birkenau. Na rozdíl od otce prošly selekcí a byly zařazeny do práce. V samotné Osvětimi zůstaly jen pár dní a brzy byly deportovány do Freibergu u Drážďan, kde pracovaly v letecké továrně. Transportem smrti putovaly v polovině dubna 1945 do koncentračního tábora Mauthausen. Podmínky v transportu byly otřesné, vězni byli nacpáni v otevřených vagonech, bez jídla. Druhá světová válka vrcholila. I díky tomu vlak na tratích na českém území nabral určité zpoždění. Do Mauthausenu vězni přijeli den poté, co zde byly zničeny plynové komory…

Helga Hošková-Weissová, Příjezd do Terezína (Arrival in Theresienstadt), in: Zeichne, was Du siest, Wallstein Verlag 1998

Helga Hošková-Weissová, Příjezd do Terezína (Arrival in Theresienstadt), in: Zeichne, was Du siest, Wallstein Verlag 1998

Po osvobození se Helga s maminkou vrací koncem května 1945 do Prahy. V Praze se setkávají s Helžiným strýcem Josefem Polákem, osvobozeným v terezínském ghettu. U něj Helga před transportem na Východ schovala v Terezíně své kresby a deník. Zásluhou strýce tak byly kresby a deník zachráněny a následně navráceny Helze.

     Po válce se nadále Helga věnovala kreslení, později odmaturovala na gymnáziu a Státní grafické škole, studovala Uměleckoprůmyslovou školu v ateliéru u prof. Emila Filly a Aloise Fišárka. Občas se vracela k zážitkům z války, ilustrovala též knihy Arnošta Lustiga. Velmi pozitivní vliv na ni měl pobyt v Izraeli v polovině 60. let, kde byla deset týdnů v umělecké kolonii a též procestovala zemi. Tehdy poprvé ožívají její kresby veselými barvami, i když i nadále se do její tvorby pochmurné vzpomínky na mládí a ztracené blízké promítají.

     V roce 1991 vytvořila pamětní desku pro shromaždiště v bývalém Radiotrhu v Holešovicích, odkud odjížděly transporty do Terezína. Spolu s dalšími bývalými vězni z ghetta Terezín často přijíždí do Terezína a zúčastňuje se besed při seminářích Památníku Terezín, ať již pro žáky a studenty či pro pedagogy.

     Její kresby byly vydány v knize „Zeichne, was Du siest“ („Maluj, co vidíš“) Dolnosaským spolkem pro podporu města Theresienstadt/Terezín.

Se

Helga Hošková-Weissová, Chleba na pohřebním voze (Bread on the Hearses), in: Zeichne, was Du siest, Wallstein Verlag 1998

Helga Hošková-Weissová, Chleba na pohřebním voze (Bread on the Hearses), in: Zeichne, was Du siest, Wallstein Verlag 1998

Literární a výtvarná soutěž Památníku Terezín
skola_banner

Archiv Zpravodaje

Projekty českých škol

Videotéka

Videotéka

Zpravodaj

Ediční tým: Jana Havlínová, Naďa Seifertová, Ludmila Chládková, Jiří Kleker
Kontaktujte nás: newsletter@pamatnik-terezin.cz

Památník Terezín na Facebooku

Náhodný citát

Úterý 19. ledna 1943
Cesta byla mizerná. Vstávala jsem velice brzy, ale tak tak jsem byla hotová. Byla jsem tak navlečena, že jsem se nemohla pohnout. Tatínek, teta, Trude a Lea se vezli na saních v Kyjově na dráhu. Strýc Karel a Maří táhli saně a já tlačila. Byli jsme rádi, že jsme se dostali na dráhu, tolik napadlo sněhu. Sháněli jsme zavazadla, ale bylo poměrně málo šumu, myslela jsem, že budou všichni jako bez hlavy. Ve vlaku nebylo místa na sezení. Tatínek při nastupování spadl a zdvihla ho paní doktorová Schöntalová, která velice plakala (je árijka).
Když se vlak rozjížděl, začala všechna kyjovská mládež zpívat české národní písně, za brblání Němců. Jeden četník, který stál u vlaku, byl velice pohnutý a přešel kolem vlaku, každému známému přál šťastný návrat. Za jednu a tři čtvrtě hodiny byli jsme v Uh. Brodě. Nemohla jsem unést svůj baťoh. Dali jsme ho tedy na nákladní auto, tatínek, Trude a Lea jeli také.
… Vzala jsem si 2 chlebníky a a 2 tašky a šla jsem. Když jsem došla do reálky, kde jsme byli kasernovaný, myslela jsem, že upadnu. Paní Vepřekovská mě zavedla k tetě. Ležíme na jedné matraci…
— (Z deníku Helgy Pollakové, popisuje odjezd Židů z Kyjova ke shromaždišti v Uherském Brodě), Brenner-Wonschicková, Hannelore: Děvčata z pokoje 28, Přátelství, naděje a přežití v Terezíně, Barrister & Principal, Praha, 2006, ISBN: 80-87029-03-8.