Zpravodaj 1/2010

Ghetto Terezín – před koncem války

V květnu 2010 uplyne již 65 let od konce 2. světové války, od ukončení existence terezínského ghetta. V tomto článku bychom chtěli připomenout, co vše se odehrávalo v Terezíně v posledních měsících válečného konfliktu, v roce 1945.

Prostranství před plánovanou plynovou komorou; FAPT 1922

Prostranství před plánovanou plynovou komorou

Konec roku 1944 a posléze první měsíce roku 1945 se nesly ve znamení několika událostí. 23. 12. 1944 dorazil do Terezína transport z pracovního tábora v Seredi  na Slovensku; bylo jím sem dopraveno 416 slovenských Židů. Poté následovalo ještě dalších 1000 osob. Slovenští vězni byli novou skupinou mezi terezínskými vězni. Do dění v ghettu příliš nezasáhli, velký zvrat však způsobily informace, které měli. Slováci věděli, co se děje na Východě, jak je „řešena židovská otázka“, věděli o hromadném střílení, o plynových komorách, věděli, že za názvem „Birkenau bei Neu Berun“ se skrývá vyhlazovací tábor Osvětim II. Terezínští vězni nemohli uvěřit. Nechtěli uvěřit. Bylo to příliš kruté. Dokazovali příchozím, že jim deportovaní psali i z Birkenau, co však nevěděli, bylo, že lístky měly jiná data, než byl skutečný den, kdy byly napsány, a že je esesáci odesílali až po smrti vězňů.

V této době se ghetto pečlivě připravovalo také na 7 transportů, které z protektorátu přivezly Židy, kteří byli až do té chvíle chráněni před deportacemi, protože žili ve „smíšených manželstvích“. Do ghetta byly tehdy poslány i děti z těchto manželství. Na rozdíl od předchozích transportů tyto byly posílány do Terezína jako do pracovního tábora. Transporty nebyly při odjezdu podrobeny prohlídce. Vězňové si proto mohli s sebou vzít, co chtěli. Přivezli si peníze, cennosti, cigarety. Vše jim ale bylo odebráno po příjezdu do Terezína. Za tímto účelem vybudovali nacisté v Hraničářských kasárnách místnosti pro přijímání transportů – byla tam dělící zábradlí a prohlídkové stoly, byly zde také různé nápisy s výzvami k odložení věcí. Další vězni ze „smíšených manželství“ a „míšenci“ přijížděli do Terezína i z říše.

V únoru 1945 přišla komandantura se sdělením, že 1200 vězňů odjede do Švýcarska. Terezínští této zprávě příliš nevěřili, mysleli si, že je to další lež ze strany nacistů. Kritéria pro výběr byla dána, začala být roznášena předvolání do transportu. Bylo vybráno 3940 vězňů. Ti měli ihned říct, zda-li chtějí být do transportu zařazeni nebo ne. Přihlásilo se asi 1900 vězňů, ostatní komandantuře nedůvěřovali. Zdálo se jim podezřelé, že do transportu nesměli být zařazeni Dánové – nejvíce chráněná skupina vězňů. Nakonec bylo vybráno 1200 jmen. Tito vězni byli vyzváni, aby si s sebou vzali jen ruční zavazadlo a kufr. Pokud to neměli, dostali je ze skladiště. Přijela pro ně skutečná rychlíková souprava, ne obvyklé nákladní vagony. Příslušníci SS tentokrát dokonce úslužně pomáhali vězňům do vagonů. Po cestě na říšském území dostali vězni příkaz odstranit si z oděvů hvězdy. Na hranicích se Švýcarskem dostali vodu, holicí potřeby a líčidla, aby se mohli pěkně upravit. 6. února v pozdních večerních hodinách vjel vlak na švýcarské území, vězňové byli na svobodě. V Terezíně vězni prvnímu telegramu, že transport dorazil v pořádku, nevěřili. Až teprve, když dorazily lístky se švýcarskými známkami a když i na tajně poslouchaném zahraničním rozhlase hlásili zprávy o transportu – tehdy uvěřili. Ovšem další takovéto transporty již vypraveny nebyly.

Další, tajemstvím opředenou akcí a terezínskými vězni ostře sledovanou – byla stavba ´plynové komory´. Začátkem února 1945 si komandant SS Rahm a další příslušníci SS zevrubně prohlíželi opevnění, zejména ravelín XVIII. Poté sem byli přivedeni vězni – stavební odborníci – a začali zazdívat staré střílny, probourávat vchod a u stropu prorážet otvory pro větráky. Ve vězeňských dílnách byly vyráběny železné mříže do větráků a hermeticky uzavírající dveře se zavíráním zvenčí. Vězňům to bylo podezřelé a mluvilo se o tom, že se staví plynová komora..  Na začátku března si stavbu také osobně při své návštěvě ghetta prohlédl Adolf Eichmann. Krátce poté velitel tábora Rahm převzal klíče od skladu kyanovodíku. Vězňové si byli vědomi hrozícího nebezpečí. Požádali komandanturu o menší množství kyanovodíku pro odhmyzování. Přitom nenápadně vyměnili zámek a klíče od skladu. Jeden klíč tak zůstal vězňům. V případě hrozícího nebezpečí mělo být skladiště s kyanovodíkem vyhozeno do povětří.

V téže době vznikala ještě jedna záhadná stavba, a to v příkopu u ravelínu XV. Příkop, obehnaný na 3 stranách hradbami, byl přehrazován zdí, vysokou 5-6 metrů. Nahoře byla zeď opatřena skleněnými střepy.

"Kachní farma" v ravelinu XV

"Kachní farma" v ravelinu XV

Obě stavby byly pravděpodobně určeny k fyzické likvidaci terezínských vězňů. Ravelín XVIII mohl pojmout na 4000 lidí – tolik vězňů bylo na Malé pevnosti v policejní věznici gestapa – a také velitel H. Jöckel se o práci na komoře zajímal. Ohraničený prostor v ravelínu XV měl být zas pastí pro vězně z ghetta. Mohl pojmout asi 40 000 osob. Vězňové nahnaní do této pasti mohli být postříleni či zatopeni vodou. Rahm měl i pro druhou stavbu „vysvětlení“ – měla zde být založena kachní farma.

Židovský starší B. Murmelstein se na nátlak vězňů nakonec obrátil na velitele tábora Rahma s tím, že v táboře panuje nervozita díky oběma stavbám. Rahm tyto zvěsti odmítl tvrzením, že se jedná o sklad potravin a v druhém případě o drůbeží farmu s rybníkem.

Zatímco se německý prostor v Evropě očividně zmenšoval a válečná situace nutila nacisty k ústupkům, Terezína jakoby se události ve světě netýkaly. Připravoval se zde nový podvod pro mezinárodní komisi. (Další události jara 1945 přineseme ve Zpravodaji 2/2010.)

Se

Elektronická verze publikace „Ghetto Terezín, holokaust a dnešek“

Ve Zpravodaji 4/2009  jsme vás informovali o nové metodické  příručce „Ghetto Terezín, holokaust a dnešek“. V současné době  je vedle tištěné formy tato publikace včetně videonahrávek přístupná také v elektronické podobě – ZDE.

 

 

Seminář v Izraeli již popáté

Ve dnech od 19. do 30. října 2009 proběhl již pátý ročník pedagogického semináře v jeruzalémském památníku Jad Vašem. Absolvovalo jej tentokrát 21 českých učitelů, kteří si účast na semináři „vysloužili“ svými školními projekty.

V Jeruzalémě je čekal rozmanitý program rozdělený do několika tematických bloků. Odborné přednášky o různých aspektech holokaustu střídaly workshopy Mezinárodní školy pro studium holokaustu při Jad Vašem. Čeští učitelé tradičně velmi oceňovali důraz na pedagogiku, praktické metodické rady a návody, jak tuto tematiku představit různým věkovým skupinám. Dalším velkým pozitivem bylo množství odborných a pedagogických materiálů (učebnice, CD-ROMY, postery apod.), které si mohli učitelé sami vybrat z nabídky Jad Vašem.

Poznávací výjezdy do starého Jeruzaléma, po okolí Nazaretu a do Tel Avivu byly vhodným doplněním programu a daly semináři další rozměr – poznávání současného Izraele.

Seminář pedagogů v IzraeliSemináře jsou výsledkem spolupráce Památníku Terezín s Jad Vašem, dotovány jsou ovšem také z fondů MŠMT ČR a mezinárodní organizace The Task Force for International Cooperation on Holocaust Education, Remembrance, and Research.  Dohromady již absolvovalo tento seminář více než sto českých učitelů.

Kl


Seminář „Holokaust ve vzdělávání“


Ve dnech 26. – 29. 11. 2009 se v objektech Památníku Terezín již po deváté konal ve spolupráci s MŠMT ČR mezinárodní seminář Holokaust ve vzdělávání, navazující na seminář Jak vyučovat o holokaustu.

Workshop Wolfa Kaisera v půdním divadle Magdeburských kasárenLetošního ročníku se zúčastnilo 49 pedagogů, jimž přednášelo dvanáct lektorů nejen z České republiky, ale i ze Slovenska, Nizozemí, SRN, Izraele, USA a Polska. Lektoři prezentovali metody využitelné v pedagogickém procesu (a to nejen v hodinách dějepisu). Kromě historických přednášek přibližujících průběh a místa spojená s holokaustem v různých zemích Evropy měli účastníci možnost se seznámit také s nejrůznějšími didaktickými přístupy k dané problematice, jak je k nim přistupováno v různých památnících věnujících se historii a vzdělávání o holokaustu, což bylo pro posluchače také velmi zajímavé.

Tuto problematiku přiblížila např. Chava Baruch z památníku Yad Vashem v Izraeli, Wolf Kaiser z Domu konference ve Wannsee či Jane Redman z Anne Frank House v Nizozemí. Principy a zdroje USHMM pro vyučování o holokaustu předestřela Jennifer Ciardelli z tamějšího muzea. Velmi zajímavý workshop s výtvarnými díly vzniklými v Koncentračním táboře Osvětim vedla Marta Berecka ze Státního muzea v Osvětimi. Holokaustu na Slovensku se věnoval ve své přednášce Ivan Kamenec z Historického ústavu Slovenské akademie věd, Piotr Setkiewicz ze Státního muzea v Osvětimi přiblížil roli koncentračního tábora Osvětim v tzv. „Konečném řešení židovské otázky“. Svůj prostor v programu měla i otázka genocidy Romů v evropských zemích v podání Petra Lhotky.  Martin Šmok z Shoah Foundation Institute pak velmi živě představil databázi filmových interwiev s pamětníky, pořizovanými téměř po celém světě. Své aktivity představilo také VKC Židovského muzea v Praze.

Program obohatila i vystoupení některých pedagogů, kteří ostatním přítomným učitelům představili projekty realizované na svých školách, a to od 1. až po 3. stupeň.

Program měl i svou kulturní část. Promítal se Zdeňkem Brynychem zrežírovaný film Transport z ráje z roku 1962 natočený podle povídek Arnošta Lustiga přímo v autentických terezínských exteriérech a interiérech. Kromě něj již tradičně zazněla  v páteční podvečer opera H. Krásy a A. Hoffmeistera Brundibár (doplněná pásmem dětských terezínských básniček z doby ghetta, které zhudebnil M. Macourek) v nastudování Dismanova rozhlasového dětského souboru (vedeným Zdenou a Václavem Fleglovými) a orchestru Archioni plus pod dirigentským vedením Michala Macourka. V sobotu pak předvedl Jaroslav Haidler z ústeckého Činoherního studia adaptaci románu L. Fukse Pan Theodor Mundstock v provedení divadla jednoho herce, po němž následovala barvitá beseda s tímto hercem a judaistou.

St



„Kdo je to vlastně Brundibár?“


„Kdo je to vlastně Brundibár?“

Muzikál věnován všem židovským dětem, které se nemohly stát dospělými


Kdo je Brundibár 1Žáci Církevní základní školy a mateřské školy v Třinci každým rokem připravují pro rodiče, širokou veřejnost a okolní školy v Třinci muzikál. V roce 2009  si  u příležitosti 70. výročí od vypuknutí 2. světové války připravili v rámci školního projektu „Židovské děti a válka“  muzikál „Kdo je to vlastně Brundibár?“.

Muzikál vznikl  na námět známé dětské opery Hanse Krásy a Adolfa Hoffmeistra  Brundibár. Opera, kterou děti hrály v době 2. světové války v Terezíně až 55 krát, zaujala naše žáky a učitele  hned od začátku nacvičování. Děti se mohly seznámit nejen s krásnými písněmi, ale i zajímavou historií vzniku a předváděním této opery. Na základě knížky Děvčata z pokoje 28 autorky Hannelore Brenner- Wonschickové mohli žáci  nahlédnout do života v Terezíně, z  památníků děvčat se dozvídali o jejich nejtajnějších touhách a přáních. Mezi jinými se seznámili s postavou Anny Flachové, která se shodou okolností narodila právě zde, na Slezsku, v nedalekém Cieszynie a hrála v Brundibáru jako dítě ve všech 55 představeních.

Kdo je Brundibár 2Dne 17. 12. 2009 se v divadelním sále Kulturního domu Trisia sešlo 600 diváků, aby shlédli toto muzikálové představení . Na druhý den 18. 12. 2009 se diváky stali žáci okolních základních škol. Velkým překvapením a zážitkem pro žáky, ale i učitele a rodiče byla přítomnost paní Anny Hanusové, roz. Flachové na premiéře představení. Její zajímavé vyprávění z doby pobytu v Terezíně zaujalo děti natolik, že další otázky neměly konce.  Svým   přístupem  k životu, laskavým a vřelým  vztahem  k dětem, byla  paní Hanusová pro všechny přítomné velkým svědectvím o tom, že láska může být  silnější než nenávist.

Mgr. Monika Guńková, ředitelka školy


Akce Památníku Terezín – II. čtvrtletí 2010

Výstavy

15.04.2010

-

Jaromír Másler – obrazy, Karel Peřina – sochy
výstavní prostory IV. dvora Malé pevnosti

06.05.2010

-

Výstava z přírůstků do sbírek Památníku Terezín
výstavní prostory IV. dvora Malé pevnosti

06.05.2010

-

Výstava k 65. výročí osvobození
předsálí kina Malé pevnosti

Akce

12.04.2010

-

Jom ha’ šoa
půdní divadlo v budově bývalých Magdeburských kasáren

30.04.2010

-

Výročí poslední popravy v Malé pevnosti
bývalé popraviště v Malé pevnosti

16.05.2010

04. 06. 2010

-

Terezínská tryzna 2010
Národní hřbitov před Malou pevností

Vyhlášení výsledků soutěží Vzdělávacího oddělení Památníku Terezín

Muzeum ghetta

06.06.2010

-

Koncert – Ludwig van Beethoven
IV. dvůr Malé pevnosti

14.06.2010

-

Konference k 70. výročí vzniku “Policejní věznice v Malé pevnosti”
Magdeburská kasárna

25.06.2010

-

Pietní akt u příležitosti popravy Milady Horákové
býv. Krankenrevír v Malé pevnosti

Literární a výtvarná soutěž Památníku Terezín
skola_banner

Archiv Zpravodaje

Projekty českých škol

Videotéka

Videotéka

Zpravodaj

Ediční tým: Naďa Seifertová, Ludmila Chládková, Jiří Kleker
Kontaktujte nás: newsletter@pamatnik-terezin.cz

Památník Terezín na Facebooku