Zpravodaj 2/2015

Dánští Židé v Terezíně

Potvrzení o transportním čísle pro Berta Kantera, vystavila židovská samospráva ghetta v Terezíně. A 10754V

Potvrzení o transportním čísle pro Berta Kantera, vystavila židovská samospráva ghetta v Terezíně. A 10754V

První transport dánských Židů v počtu 83 osob přijel do terezínského ghetta 5. října 1943. V průběhu dalších deseti dnů pak jejich počet 0 v terezínském ghettu stoupl na více než 450, až později dosáhl konečného počtu 466 osob.

Postavení Židů v Dánsku před druhou světovou válkou bylo charakteristické vysokou mírou jejich integrace do společnosti. Tamní početně relativně malou židovskou populaci postupně navyšovaly imigrační vlny evropských Židů, kteří v Dánsku hledali útočiště před šířící se nacistickou ideologií.

Po okupaci nacistickým Německem v dubnu 1940 si Dánsko udrželo vlastní vládu i armádu a vztahy s Německem udržovalo na diplomatické bázi. Navzdory značnému úsilí se okupantům další tři roky nepodařilo prosadit v zemi protižidovské zákonodárství, avšak po destabilizaci politických poměrů a abdikaci dánské vlády v druhé polovině r. 1943 se Židé ocitli v ohrožení. V této době však zplnomocněnec německého státu v Dánsku Werner Best uskutečnil komplikovanou dvojí hru. Jednak sám podněcoval k posouzení židovské otázky na území Dánska, na druhé straně však podniká kroky k ochraně místního židovského obyvatelstva. Využívá jednoho ze svých spolupracovníků, loďaře G. F. Duckwitze, k úmyslnému vyzrazení plánů o nadcházejícím zásahu proti Židům. Následné zatýkání tak překazila nacistům záchranná akce, do níž se zapojilo jednak množství obyvatel Dánska, jednak řada společenských organizací i veřejných institucí. Hromadným útěkem do neutrálního Švédska se zachránilo přibližně 7 000 osob židovského původu, necelých 500 však bylo v zemi zatčeno a poté deportováno do ghetta v Terezíně.

Přehled přednášek - vrchní rab. Dr. M. Friediger; Památník Terezín, Heřmanova sbírka, PT 3984, © Zuzana Dvořáková

Přehled přednášek – vrchní rab. Dr. M. Friediger; Památník Terezín, Heřmanova sbírka, PT 3984, © Zuzana Dvořáková

Na rozdíl od Židů deportovaných do Terezína z jiných zemí nebyl oděv dánských Židů v čase jejich příjezdu do ghetta označen Davidovou hvězdou. Dánští Židé byli ponižujících diskriminačních opatření, obvyklých v zemích pod nacistickou nadvládou, do značné míry ušetřeni i v mnoha dalších ohledech. Jejich adaptace na poměry terezínského ghetta byla tak o to náročnější. Žluté hvězdy s nápisem Jude včetně transportních čísel, kterými nacisté přidělovali všem internovaným jejich vězeňskou identitu, obdrželi Dánové až po příjezdu do Terezína. Jytte Borstein, v roce 1943 osmileté děvčátko, popsala po válce přijetí svého transportního čísla slovy: „…moje maminka mi vysvětlila, že si musím své transportní číslo zapamatovat. Měla bych být schopná ho říci okamžitě, jakmile se mě na něj kdokoli zeptá. Pak mi matka ostrým tónem, abych pochopila důležitost věci, vysvětlila, že i když mě třeba vzbudí uprostřed noci, musím si číslo vybavit a říci ho. Jinak by mě mohli Němci i zastřelit.”

Po překonání prvotního šoku z terezínských podmínek se většina dánských Židů zařadila do společnosti vězňů a od ostatních se nijak nápadně nelišila. Dánové vykonávali různé práce, dostávali nekvalitní terezínskou stravu, podobně jako jejich spoluvězni obývali hromadné ubikace apod. V jednom zásadním ohledu byl však život Dánů odlišný. Netýkala se jich největší hrozba, a sice transporty směřující z Terezína do vyhlazovacích táborů na Východě (až na jedinou výjimku). Toto privilegium zůstalo Dánům po celou dobu pobytu v Terezíně, jakožto výsledek vyjednávání Besta s Eichmannem v listopadu 1943.

Vzhledem k vyjmutí z transportů na Východ byla nepočetná skupina dánských Židů terezínskými spoluvězni vnímána jako do jisté míry prominentní. Tento dojem od první poloviny r. 1944 navíc umocnily balíčky potravin zasílané Dánům prostřednictvím Dánského červeného kříže. Dánští Židé tak získali nejen cenné potraviny, ale i příležitost směnit je za věci v ghettu nepostradatelné a vylepšit tak své životní poměry. Postavení dánských Židů v táboře v této souvislosti zhodnotil po válce profesor Emil Utitz, v čase své internace v Terezíně vedoucí centrální knihovny ghetta: „Byli to tedy „boháči“ a musí se s vděčností uznat, že se přátelsky dělili s ostatními a že jejich veselá a přívětivá povaha, jejich řádné smýšlení a těžko otřesitelný klid byly pravým dobrodiním.“ V Terezíně se Dánové zapojili do kulturní i přednáškové činnosti, vyhledávané byly např. přednášky rabína Maxe Friedigera.

Ubikace Dánů se ocitly též na trase, kterou 23. června 1944 při své inspekci prošla delegace Mezinárodního výboru Červeného kříže. Před příjezdem delegátů byly příbytky Dánů zařizovány novým nábytkem, dosavadní stísněné ubikace upravovány na pokoje obývané jednou rodinou, okna vyzdobena květinami apod. Nově vytvořená iluze měla posloužit jako ukázka běžného ubytování v ghettu. Bývalý terezínský vězeň, Alex Eisenberg, k tomu ve své poválečné vzpomínce uvedl: “…Dánové se přestěhovali do zrenovovaných a nově vybavených domů, kde v každé místnosti byl jen malý počet obyvatel. Několik dnů před návštěvou delegace stojím v dílně, kde se vyráběly dřevěné nohy ke stolům a židlím, a myslím si: Komise přece musí ucítit, že nábytek je úplně nový, neboť ještě voní čerstvým borovicovým dřevem.“ Navzdory Eisenbergově předpokladu delegace připravený klam neprohlédla.

Oznámení pro Rubena Mosese o zařazení do skupiny osob, které odjedou z ghetta dne 13. 4. 1945. A 12408

Oznámení pro Rubena Mosese o zařazení do skupiny osob, které odjedou z ghetta dne 13. 4. 1945. A 12408

Po účasti na podvodném „divadle“, zinscenovaném v ghettu při příležitosti návštěvy delegace MVČK, byla část dánské komunity donucena asistovat také při natáčení propagandistického filmu. Dánský chlapec Salle Fischermann, v čase filmování čtrnáctiletý, doprovázel štáb a vypomáhal mu drobnými pracemi. Fischermann je zachycen na jedné z dochovaných sekvencí filmu, kdy byl při návštěvě obuvnických dílen vyzván, aby se zařadil mezi ostatní dělníky a napodoboval jejich činnost: „… já si sedl a dělal jsem to co druzí, trvalo to asi 3-4 minuty a pak bylo všem řečeno, ať odejdou. A jak všichni odcházejí, můžete si všimnout, že já jako jediný nemám zástěru. Musel jsem (v průběhu pořízení záběru, pozn. JŠ) odvrátit hlavu, protože mi to přišlo hrozně komické.“

Podíl dánských Židů na životě terezínské společnosti se po roce a půl završil. 13. dubna 1945 obdrželi všichni Dánové v Terezíně písemnou výzvu, aby si sbalili svá zavazadla a dostavili se do Mysliveckých kasáren. Lístky obsahovaly také informaci, že Dánové v nejbližší době opustí Terezín. Situaci v Mysliveckých kasárnách přiblížila po válce Rachel Berkowitz, tehdy šestnáctiletá: „Tu noc, kdy jsme v kasárnách čekali na bílé autobusy, kolovaly různé dohady a my všichni jsme byli příšerně nervózní a vystrašení. Jedna fáma byla horší než druhá.“ Obavy vězňů z dalšího klamavého triku nacistů se však ukázaly jako liché a celá skupina dánských Židů opustila Terezín 15. dubna. Jejich odjezd byl důsledkem úspěšného vyjednávání švédského diplomata, hraběte Folke Bernadotteho, toho času viceprezidenta Švédského červeného kříže, který u říšského vedení vymohl propuštění několika tisíc vězňů z nacistických koncentračních táborů.

Po opuštění Terezína cestovali osvobození dánští Židé zničeným Německem, ovšem svou severskou zemí jen projeli a pokračovali do neutrálního Švédska. Definitivní návrat domů jim byl umožněn až po kapitulaci Německa.


Úryvky vzpomínek bývalých dánských vězňů pocházejí z:

www.theresienstadt.dk

dokumentární film: “THERESIENSTADT – Danish Children in Nazi Captivity”

Úryvek vzpomínky dr. Emila Utitze pochází z:

UTITZ, Emil: Psychologie života v terezínském koncentračním táboře, Dělnické nakladatelství, Praha 1947, s. 50

„Sofiina volba po česku“ v Památníku Terezín

Plakátek k výstavě Sofiina volba po česku, autor: Miroslav Veselý

Plakátek k výstavě Sofiina volba po česku, autor: Miroslav Veselý

V prvním čtvrtletí roku 2015 hostil Památník Terezín výstavu Judity Matyášové „Sofiina volba po česku“. Výstava mapuje osudy 80 židovských dětí, které navštěvovaly v roce 1939 přípravné kurzy na život v Palestině, nakonec vycestovaly do Dánska a tím se osvobodily od pro židovské obyvatelstvo stále tíživější situace v Protektorátu Čechy a Morava. Toto „osvobození“ však bylo vykoupeno odloučením od rodin; při odjezdu do Dánska 14-16ti letí chlapci a dívky viděli své rodiče naposledy, neboť  ti byli později většinou deportováni do ghetta v Terezíně a následně zahynuli na Východě.

Juditě Matyášové se po 70 letech od těchto událostí podařilo rozkrýt zapomenutý válečný příběh a poskládat jej dohromady, napsala o tom knihu a vytvořila výstavu. Jednotlivé panely zachycují osudy mládeže, život v dánských pěstounských rodinách, dramatický útěk do Švédska v roce 1943 a poté i poválečný život, který tyto mladé lidi zanesl do různých koutů světa.

Vzdělávací oddělení Památníku Terezín využilo informační potenciál výstavy a vytvořilo workshop, který byl nabídnut v únoru a v březnu několika školním skupinám v rámci jejich vzdělávacích seminářů v Památníku Terezín. Prostřednictvím pracovních listů a dalších dílčích úkolů se mládež seznámila s příběhem jejich vrstevníků z doby před 70 lety. Události byly za pomoci lektorů zasazeny do širších souvislostí spojených s možnostmi a těžkostmi emigrace židovského obyvatelstva v době jeho pronásledování. „Osobní karty“ několika hrdinů našeho příběhu pak nastolily témata k zamyšlení, a to nad otázkami, které byly aktuální v době  nacistické okupace a jsou i dnes:  Kde je moje ´doma´?, Co je pro nás ´domov´?, Kdo je ´vlastenec´?, Jak složité je rozhodnout se odejít do emigrace?, Jaká jsou pozitiva a negativa takového odchodu do ciziny? Jaké je postavení imigranta? Do jaké míry by se měl přizpůsobit nové zemi?  apod. Součástí workshopu bylo i následné setkání školní skupiny přímo s autorkou výstavy Juditou Matyášovou, která svým poutavým vyprávěním přiblížila to, jakým způsobem příběh vypátrala a jak při hledání „stop“ po jednotlivých dětech postupovala.

V současné době pracuje vzdělávací oddělení na vývoji workshopu, jenž bude vycházet právě z tématu výstavy a který bude pravidelně nabízen školním skupinám od podzimu 2015 v rámci jejich vzdělávacích pobytů v Terezíně.

Se

Nový projekt Školákem ve válečných letech

Chtěli bychom vás upozornit na vyhlášení nového žákovského a studentského projektu Památníku Terezín a jeho partnerů: Institutu Terezínské iniciativy, Národního pedagogického muzea a knihovny J. A. Komenského v Praze a Národního institutu pro další vzdělávání pod názvem Školákem ve válečných letech. Projekt má více rovin, studenti a žáci se mohou zapojit do badatelské soutěže a pátrat po historii škol v jejich okolí v letech 1938 – 1945; v případě zájmu vyjádřit se k tématu uměleckým způsobem mají zájemci možnost přihlásit se do výtvarné soutěže Památníku Terezín s touto tematikou.
Mladí badatelé budou mít příležitost se svými výzkumy předstoupit před publikum na konferenci věnované této problematice a sdílet své poznatky a zážitky, v případě IT dovedností mohou zpracovat webové stránky, na kterých budou publikovat své poznatky apod. Jednotlivé části projektu budou průběžně zveřejňovány. Sledujte web a Facebook výše zmíněných organizací a webové stránky Školákem v protektorátu.

Více informací o projektu naleznete na webu ŠKOLÁKEM V PROTEKTORÁTU.

Se

letak-svvl_2015

Seminář pro britské a dánské pracovníky ve vzdělávání

Britsko-dánský seminář, půda Magdeburských kasáren

Britsko-dánský seminář, půda Magdeburských kasáren

V Památníku Terezín se opět konal seminář pro vzdělavatele z Dánska, tentokrát obohacený o přítomnost jejich britských kolegů. Setkání proběhlo od 13. do 16. února 2015 za aktivní účasti zástupců pořádajících organizací: Jad Vašem (Izrael), Holocaust Educational Trust (HET) (Velká Británie),  Danish Institute for International Studies (Dánsko) a Památníku Terezín.

Dvacet osm učitelů, lektorů a lidí jinak aktivních ve vzdělávání se na tři dny ponořilo do tématu terezínského ghetta prostřednictvím přednášek, prohlídek, workshopů, filmů apod. Přirozenými vrcholy semináře bylo setkání s pamětnicemi ghetta, Dagmar Lieblovou a Doris Grozdanovičovou, a také představení dětské opery Brundibár předvedené Dismanovým rozhlasovým dětským souborem.

Bezprostřední hodnocení semináře účastníky i organizátory semináře bylo velmi pozitivní a byla vyjádřena chuť i vůle uspořádat další ročník. Můžeme se tedy snad těšit na brzké setkání!

Kl

“S jasným cílem a plnou silou”

Kniha „S jasným cílem a plnou silou“

Kniha „S jasným cílem a plnou silou“

Nová publikace Památníku Terezín, autorů Petra Kaňáka, Dalibora Krčmáře a Jana Vajskebra, zavádí čtenáře do období obsazení pohraničí v říjnu 1938 a posléze i zbytku Československa v březnu 1939. S jasným cílem a plnou silou přichází na naše území potlačovací aparát vybudovaný Heinrichem Himmlerem. Jedná se o bezpečnostní policii (Sipo), bezpečnostní službu (SD), pořádkovou policii (Orpo) a též jednotky SS. Ti všichni doprovázejí Wehrmacht při okupačních manévrech. Jejich cíl je jasný: okamžitě zlikvidovat skutečnou i potencionální politickou opozici, položit základy rasové perzekuci atd. Velitelé těchto složek získávali v českých zemích zkušenosti, kterých později využívali např. při represáliích na území Polska a Sovětského svazu.

Literární a výtvarná soutěž Památníku Terezín
skola_banner

Archiv Zpravodaje

Projekty českých škol

Videotéka

Videotéka

Zpravodaj

Ediční tým: Jana Havlínová, Naďa Seifertová, Ludmila Chládková, Jiří Kleker
Kontaktujte nás: newsletter@pamatnik-terezin.cz

Památník Terezín na Facebooku