Zpravodaj 3/2011

Cesta ke zřízení ghetta v Terezíně – Výročí prvních transportů

Tabulky k identifikaci Židů a „židovských míšenců“, Norimberské zákony

Tabulky k identifikaci Židů a „židovských míšenců“, Norimberské zákony

Od smutných událostí podzimu 1941 uplynulo 70 let. Co jim předcházelo ? Co přinesl 15. březen 1939, den okupace nacistickým Německem,  do řešení židovské otázky ?

Již 21. června 1939 vydal říšský protektor Konstantin von Neurath nařízení o židovském majetku, zakázal Židům disponovat hospodářskými podniky a majetkem vůbec. Správci jejich majetků se stali tzv. treuhändři. Zároveň bylo stanoveno, kdo má být považován za Žida. Směrodatné k tomu byly norimberské zákony vydané v Německu r. 1935, podle nichž byl Židem každý, kdo pocházel ze 4 – 3 židovských prarodičů. Dalšími četnými variantami byli židovští míšenci, to když rodiny byly spřízněny s árijci. Nastalo ověřování původu, registrace, hledání cesty k úniku z toho, co možná přijde. K 15. březnu 1939 žilo v Protektorátě Čechy a Morava 118 310 osob s židovským původem. Mnozí se rozhodli pro emigraci a v rozmezí let 1939 – 42  se tak ze země vystěhovalo na 26 000 osob. Předpokladem bylo obdržení víza, mít

dostatek peněz a zaplacení vysoké daně. Nejvíce žádostí vyřídily Evropa, Amerika a Palestina. Někteří Židé se rozhodli „potopit“, najít úkryt za pomoci árijských přátel.

Ghetto beze zdí

Registrace židovského obyvatelstva, FA 1617

Registrace židovského obyvatelstva, FA 1617

Na židovské záležitosti dohlížela od července 1939 Zentralstelle für  jüdische Auswanderung – Ústředna pro židovské vystěhovalectví. Vedl ji Adolf Eichmann, později Hans Günther. Této Ústředně byla přímo podřízena Židovská obec v Praze, které jako jediné zůstalo právo existovat, řídit se jejími pokyny a vykonávat vše, co nacisté nařídí. Ostatních 14 židovských obcí fungovalo jen s omezenou pravomocí, až v březnu 1942 zcela zanikly.

Sklad zabavených lůžkovin, FA 1595

Sklad zabavených lůžkovin, FA 1595

Pražská ŽO byl velký úřad s velkým aparátem, který v té době zajišťoval: evidenci Židů, možnost vystěhování, hospodaření s byty, zaměstnávání Židů, zdravotní a sociální služby, školství, dodržování protižidovských opatření, shromažďování majetku, cenných věcí a památek (ty měly vytvořit dle plánu nacistů muzeum vyhynulé rasy). Majetek Židů  byl převeden na vystěhovalecký fond, z nějž si následně měli platit své vyhlazení. Završením všech stanovených činností byla příprava, sestavování a organizace transportů.

Nařízení a zákazy postupně omezily osobám židovského původu veškerý život. Vydával je nejen říšský protektor, Ústředna, protektorátní vláda, ale též ministerstva, magistrátní úřady atd. Existovaly stovky nejrůznějších opatření. Dospělí nesměli vykonávat svá původní zaměstnání, dětem bylo zakázáno navštěvovat školu a vzdělávat se. Židé nesměli prodávat svůj majetek, byly jim zřízeny vázané účty. Nesměli navštěvovat veřejné prostory, cestovat a měnit bez povolení bydliště. Byla jim stanovena doba vycházení, nákupní doba, omezen příděl potravin a dalších výrobků či služeb. Nesměli vlastnit domácí zvířata, stýkat se s osobami árijského původu. Občanské legitimace jim byly označeny písmenem ´J´ a osoby nad šest let věku musely nosit na levé horní straně oděvu žlutou hvězdu s nápisem „Jude“ (platné od září 1941). Za porušení vydaných nařízení byly přísné tresty, stovky Židů se staly vězni nacistických věznic a KT dřív, než je stačili deportovat do ghetta v Terezíně.

Leo Haas: Internační tábor Nisko, PT 1527

Leo Haas: Internační tábor Nisko, PT 1527

Již v říjnu 1939 se pokusil A. Eichmann realizovat plán o vystěhování Židů  do východního Polska. Nařídil první deportace mužů z oblasti Ostravy a „zkusmo“ tak odjelo do Niska nad Sanem na 1300 osob. Po půl roce byl tento tábor rozpuštěn.

Zřízení ghetta

Transport na cestě z Bohušovic do Terezína, FA 777_2

Transport na cestě z Bohušovic do Terezína, FA 777_2

Poté, co 27. 9. 1941 nastoupil do funkce zastupujícího říšského protektora R. Heydrich, urychlily se přípravy k zahájení transportů. Původní záměr Židy vysídlit  byl přehodnocen na dvou říjnových poradách. Nejprve bylo rozhodnuto deportovat z protektorátu, kde se podle posledního sčítání nacházelo 88 105 Židů, několik tisíc těch  „nejvíce obtížných“. V období

od 16. 10. do 3. 11. 1941 tak odjelo 5 tisíc osob z Prahy do Lodže a 26. 11. ještě tisíc osob z Brna do Minsku. Pro ostatní Židy platilo další rozhodnutí z porady, a sice soustředění na vhodném místě v protektorátu. Tím místem se stalo pevnostní město Terezín. Z několika tipů právě on splňoval požadavky na židovský tábor: měl dostatek kasáren k ubytování a výhody opevnění, nedaleko vedla železnice k dopravě transportů a v blízkosti, v Policejní věznici v Malé pevnosti, sloužily nacistické vojenské složky.

Byl 24. listopad 1941, když do Terezína dorazil první transport se Židy, pak následovaly další a další.

Karel Poláček a Terezín

Karel Poláček, FA 2849

Karel Poláček, FA 2849

Karel Poláček se narodil roku 1892 v Rychnově nad Kněžnou. Prožil zde dětská léta, později žil a pracoval v Praze.V období mezi dvěma světovými válkami patřil k významným zjevům humoru a satiry. Psal romány, povídky i scénáře, své práce pravidelně uveřejňoval i v tisku. Stal se redaktorem několikerých novin, kam dodával novinové sloupky, soudničky a zprávy. Když byl r. 1939 z rasových důvodů z redakce Lidových novin propuštěn, prakticky pro něj přestala existovat budoucnost.

Z transportní listiny De z 5. července 1943, APT 7431

Z transportní listiny De z 5. července 1943, APT 7431

Měl jedinou dceru Jiřinu, které umožnil za pomoci své přítelkyně Dory Vaňákové emigrovat do Anglie. Bylo jí 18 let, s rodinou se již nikdy nesetkala. Sám Poláček před nacisty neodjel. Stal se zaměstnancem Židovské rady starších v Praze a pracoval jako knihovník. Skupina Židů zv. Bücherkommando objížděla různá místa v protektorátě, kde zůstaly po odtransportovaných rodinách knihy, aby je sváželi do skladišť. Díky této činnosti byl poměrně dlouho chráněn před transporty. Spolu s D. Vaňákovou odjel do Terezína až 5. 7. 1943 transportem De.

K jeho terezínské činnosti jsou jen řídké písemné doklady. Víme, že pro svou citlivou povahu těžce snášel táborové poměry a nemohl si zvyknout na zdejší život. Úvaha o novodobém otroctví, kterou napsal spoluvězni Miloši Salusovi, ukazuje, že Poláček  se již cítí obětí. „…Spisovatelé vypravují, jak vznešené povahy dovedly kdysi vznešeně nést svoje okovy. I pozoruji, kterak lidé v tvém okolí nosí svoji plechovou misku, neboť musíš být pozorně sehnut, aby sis nerozlil polévku…“  Právě Salus přiměl K. Poláčka zapojit se do společné činnosti a něco konat pro ostatní spoluvězně. Duševní aktivita jej udržela při životě. Stal se vyhledávaným společníkem pro debaty v malých i větších skupinách, mnohým mladým tvůrcům poskytoval kritické rady a stal se žádaným v přednáškových programech. Byl vyhledáván pro svůj poláčkovský humor a výborný postřeh, získaný dřívější novinářskou činností. Pěvec Karel Berman jej ohodnotil takto : „Byl skoupý na slovo, ale když udělal přednášku, stálo to za to.“ V seznamech  přednášek připravených  pro obyvatele ghetta jsou např. tyto Poláčkovy tituly : Svědkové soudní a jiní, O nesnášenlivosti, Z pamětí, O chudobě a bohatství a Občané terezínští. Mnozí vězni, kteří válku přežili, si uchovali Poláčkovy výroky, kde však skončily plné texty, není známo. Existuje i poslední soudnička z Terezína, kde Poláček pracoval u soudních jednání jako přísedící a měl spíše zlehčovat projednávaná obvinění spoluvězňů.

Karel Poláček i s Dorou Vaňákovou byli zařazeni do osvětimského transportu Es dne

19. října 1944. Odtud byl  Poláček odvezen  na práci v táboře Hindenburg, kde si jej spoluvězni pamatují  ještě v době Vánoc . Na pochodu smrti z tohoto tábora do Gleiwitz

v lednu 1945 skončil jeho život.

Poslední soudnička  K. Poláčka

Info na úvod : Součástí uskutečněného zkrášlování v ghettu byla i terezínská banka, která vyplácela vězňům mzdy v bezcenných ghettokorunách. Tato operetní instituce měla svou budovu s dvoranou a přepážkami, vězně-úředníky a vězně-ředitele. A tento ředitel terezínské banky se stal hlavní postavou Poláčkovy soudničky.

Pozvánka na přednášku K. Poláčka v srpnu 1943

Pozvánka na přednášku K. Poláčka v srpnu 1943

Soudce : Přiznáváte se, že jste zde přítomnou žalobkyni svedl pod slibem manželství?

Obžalovaný: Ano.

Soudce: Slíbil jste jí tedy, že si ji vezmete, je to tak ?

Obžalovaný: Ano, já…

Soudce: Proč s ní tedy neuzavřete sňatek ?

Obžalovaný: Ale já s ní chci přece uzavřít sňatek.

Soudce: Tak co vlastně, ženská, chcete?

Žalobkyně: Když on, pane dvorní rado, mi předtím namluvil, že je  k u c h a ř e m  a já pak zjistila, že mě podved, že je  j e n   ř e d i t e l e m   b a n k y !

Obžalovaný byl zproštěn viny.

Chl

Vyhlášení výsledků uměleckých soutěží PT

Obrázek Nikoly Polzerové zaslaný do soutěže PT, 1. místo ve 3. kategorii, bez názvu

Obrázek Nikoly Polzerové zaslaný do soutěže PT, 1. místo ve 3. kategorii, bez názvu

Tématem 17. ročníku literární a 15. ročníku výtvarné soutěže PT, určené žákům základních a studentům středních škol, se stala věta, již si ve třicátých letech minulého století říkali mnozí, kteří i přes všechny varovné zprávy nevěřili, že by demokratický systém prvorepublikového Československa mohl zaniknout – věta ´Tady se to nemůže stát´. Mimochodem věta, která se i dnes objevuje v mysli mnoha lidí, kteří si neuvědomují či nechtějí připustit jisté nebezpečné tendence pravicových hnutí, které se v naší republice projevují.

Celkem bylo do soutěží zasláno 480 prací, literární porota vybírala ze 130, výtvarná pak ze 350. V každé kategorii bylo oceněno osm nejlepších prací, dalších pět získalo Cenu Erika Poláka.

Eva Hermannová a Jiří Polák

Eva Hermannová a Jiří Polák na slavnostním vyhlášení výsledků soutěží VO PT

Slavnostní vyhlášení výsledků proběhlo 9. června 2011 v kinosále Muzea ghetta v Terezíně. Zúčastnila se jej většina oceněných i oficiální hosté: zástupkyně Terezínské iniciativy (bývalá ředitelka opery Národního divadla) Eva Hermannová, ředitel Památníku Terezín Jan Munk, syn historika terezínského ghetta Jiří Polák, zástupci terezínské radnice a Památníku Lidice. O hudební stránku slavnostního odpoledne se postaral komorní smyčcový soubor při ZUŠ Litoměřice pod vedením učitele hry na housle Miroslava Ročka, který představil posluchačům houslový motiv Johna Williamse z filmu Schindlerův seznam, jednu ze sonát Arcangela Corelliho a Allegro z Vivaldiho Čtvera ročních období.

Všechna oceněná výtvarná díla  plus literární s Cenou Erika Poláka byla vystavena v předsálí po celý měsíc červen. Výsledkové listiny včetně oceněných prací najdete na stránkách Památníku Terezín v části Vzdělávání/Soutěže.

St

Seminář pro pedagogy ze Slovenska

Přednáška Petra Koury pro slovenské pedagogy

Přednáška Petra Koury pro slovenské pedagogy

Ve dnech  25. – 29. června 2011 se v Památníku Terezín konal již po čtvrté seminář pro slovenské pedagogy. Tentokrát se jednalo o seminář pokračovací, neboť většina jeho účastníků zde byla již před rokem a pro velký zájem o danou problematiku byl v rámci spolupráce mezi Památníkem Terezín a Dokumentačním střediskem holokaustu se sídlem v Bratislave zorganizován právě II. stupeň tohoto vzdělávacího semináře.

Pro pedagogy byl připraven informacemi a zážitky naplněný program, který se odehrával v Terezíně, v Lidicích a v Praze. Tentokrát organizátoři vsadili zejména na metodiku výuky o holokaustu a představili účastníkům workshopy, které vzdělávací oddělení nabízí školním skupinám v rámci jejich seminářů v Památníku. Znovu nechyběla ani prohlídka míst spjatých s existencí ghetta v Terezíně, tentokrát však byla vybrána  a okomentována ta terezínská místa a budovy, která nejsou z časových důvodů součástí běžných prohlídek. Jedno odpoledne bylo věnována návštěvě Památníku Lidice. Dalším významným bodem programu byla přednáška historika Petra Koury. Pan Koura zavítal do Památníku již po několikáté, tentokrát hovořil o zachycení tematiky holokaustu v českém hraném filmu v době od 2. světové války do současnosti.

Kulturní vložku zajistilo Činoherní studio Ústí nad Labem s představením „Rudolf Höss“. Poslední den strávili učitelé v Praze, kde nejprve absolvovali program v Centru vizuální historie Malach, kde pro ně byly připraveny dvě přednášky. Jakub Mlynář hovořil o samotném archivu vizuální historie USC SFI a jeho praktickém využití a poté Martin Šmok o dosavadních zkušenostech se vzdělávacím využitím archivu vzpomínek. Odpoledne bylo věnováno návštěvě  Památníku Heydrichiády v Resslově ulici.

Po třech dnech vzdělávání opouštěli slovenští učitelé Terezín s mnoha užitečnými materiály a inspiracemi pro jejich další praxi ve školách.

Se

Návštěva centra Malach

Návštěva centra Malach

Akce Památníku Terezín, IV. čtvrtletí

16. 10. 2011: 70. výročí vzniku ghetta Terezín; setkání bývalých vězňů terezínského ghetta

22. 12. 2011: Pietní akt u příležitosti narození Milady Horákové, pamětní síň v bývalém

Krankenrevíru, Malá pevnost Terezín

Semináře pro pedagogy

29. 9. – 2. 10. 2011: Seminář III. stupně pro české pedagogy ve Státním muzeu Osvětim

23. – 30. 10. 2011: Seminář IV. stupně pro české pedagogy v Památníku Yad Vashem

10. – 13. 11. 2011: Mezinárodní seminář II. stupně pro české pedagogy „Holokaust ve

vzdělávání“, Památník Terezín

Výstavy

13. 10. 2011 – 28. 2. 2012: Libor Pisklák – sochy, předsálí Muzea ghetta

24. 11. 2011 – 31. 1. 2012: Berlin – Jogjakarta: Od Hitlerova mučení homosexuálů k lidským

právům v současnosti, předsálí kina Malé pevnosti, Terezín

Literární a výtvarná soutěž Památníku Terezín
skola_banner

Archiv Zpravodaje

Projekty českých škol

Videotéka

Videotéka

Zpravodaj

Ediční tým: Naďa Seifertová, Ludmila Chládková, Jiří Kleker
Kontaktujte nás: newsletter@pamatnik-terezin.cz

Památník Terezín na Facebooku