„Mám se v Terezíně velice dobře…?“

12. června 2014 proběhlo v Muzeu ghetta slavnostní vyhlášení výsledků 18. ročníku výtvarné a 20. ročníku literární soutěže Památníku Terezín pod společným názvem Mám se v Terezíně velice dobře…?“.  Téma bylo zvoleno vzhledem k 70. výročí nacistických propagandistických snah (natáčení filmu, návštěva Mezinárodního výboru Červeného kříže) spojených s terezínským ghettem.

Celkem se do soutěže přihlásilo 427 prací z 80 škol celé ČR, oceněno bylo 44. Výsledkové listiny a ukázky výtvarných prací najdete na webu Památníku Terezín.

Kromě dětí, studentů, jejich rodičů a dalších hostů se slavnostního odpoledne zúčastnil i Dětský sbor Brno pod vedením sbormistryně Valerie Maťašové. Za klavírního doprovodu Šárky Králové zazpíval skladby terezínských autorů, a to Tři hebrejské sbory Viktora Ullmanna a čtyři písně z pásma napsaného pro děti z pražských židovských sirotčinců v době před Terezínem Květovaný kůň skladatele Karla Reinera a textaře Norberta Frýda.

Během slavnostního ceremoniálu byla věnována vzpomínka zakladatelce a sponzorce terezínských soutěží, paní Haně Greenfieldové, která zemřela v lednu 2014.

St

Literární a výtvarná soutěž Památníku Terezín
skola_banner

Archiv Zpravodaje

Projekty českých škol

Videotéka

Videotéka

Zpravodaj

Ediční tým: Jana Havlínová, Naďa Seifertová, Ludmila Chládková, Jiří Kleker
Kontaktujte nás: newsletter@pamatnik-terezin.cz

Památník Terezín na Facebooku

Náhodný citát

Úterý 19. ledna 1943
Cesta byla mizerná. Vstávala jsem velice brzy, ale tak tak jsem byla hotová. Byla jsem tak navlečena, že jsem se nemohla pohnout. Tatínek, teta, Trude a Lea se vezli na saních v Kyjově na dráhu. Strýc Karel a Maří táhli saně a já tlačila. Byli jsme rádi, že jsme se dostali na dráhu, tolik napadlo sněhu. Sháněli jsme zavazadla, ale bylo poměrně málo šumu, myslela jsem, že budou všichni jako bez hlavy. Ve vlaku nebylo místa na sezení. Tatínek při nastupování spadl a zdvihla ho paní doktorová Schöntalová, která velice plakala (je árijka).
Když se vlak rozjížděl, začala všechna kyjovská mládež zpívat české národní písně, za brblání Němců. Jeden četník, který stál u vlaku, byl velice pohnutý a přešel kolem vlaku, každému známému přál šťastný návrat. Za jednu a tři čtvrtě hodiny byli jsme v Uh. Brodě. Nemohla jsem unést svůj baťoh. Dali jsme ho tedy na nákladní auto, tatínek, Trude a Lea jeli také.
… Vzala jsem si 2 chlebníky a a 2 tašky a šla jsem. Když jsem došla do reálky, kde jsme byli kasernovaný, myslela jsem, že upadnu. Paní Vepřekovská mě zavedla k tetě. Ležíme na jedné matraci…
— (Z deníku Helgy Pollakové, popisuje odjezd Židů z Kyjova ke shromaždišti v Uherském Brodě), Brenner-Wonschicková, Hannelore: Děvčata z pokoje 28, Přátelství, naděje a přežití v Terezíně, Barrister & Principal, Praha, 2006, ISBN: 80-87029-03-8.