Mezinárodní seminář v Památníku Terezín

Rachel Donnelly z Imperial War Museum při prezentaci svého workshopu „Doteky z minulosti“

Rachel Donnelly z Imperial War Museum při prezentaci svého workshopu „Doteky z minulosti“

Téměř tradicí se stal seminář pro české pedagogy organizovaný Památníkem Terezín ve spolupráci s MŠMT České republiky – Holokaust ve vzdělávání. Jeho 12. ročník se konal 22. – 25. listopadu 2012.

A proč mezinárodní? Ačkoliv účastníky jsou čeští učitelé, přeci jen zde cizí jazyky můžeme slyšet, a to v podání lektorů, kteří do Terezína přijíždějí z nejrůznějších zahraničních institucí a muzeí, jež se také věnují vzdělávání o holokaustu. Někteří lektoři na seminář zavítali již po několikáté  – zmiňme Piotra Setkiewicze a Martu Bereckou ze Státního muzea v Osvětimi či Ivana Kamence ze Slovenské akademie věd, Miriam Mouryc z Yad Vashem, Christopha Kreutzmüllera z Domu konference ve Wannsee.

Pohled do bývalého půdního divadla v Magdeburských kasárnách, kde probíhala část programu semináře

Pohled do bývalého půdního divadla v Magdeburských kasárnách, kde probíhala část programu semináře

Práci muzejních pedagogů Muzea holokaustu ve Washingtonu  přijela představit Sarah Ogilvie, Dům Anny Frankové zastupovala Inger Schaap a po letech se opět podařilo navázat spolupráci s londýnským Imperial War Museum a do Terezína přijela prezentovat jeho vzdělávací činnost Rachel Donnelly.

I přestože se jedná o seminář mezinárodní, část prostoru v programu je věnována také česky mluvícím lektorům. Petr Lhotka hovoří o pronásledování Romů v celoevropském měřítku, prostor je dán též pražskému Židovskému muzeu. Zuzana Pavlovská s Janem Černým zde představili projekt této instituce „Nevítaní cizinci“. S velkým úspěchem byla přijata též prezentace Martina Šmoka, který zastupuje zahraniční instituci – USC Shoah Foundation, USA a seznamuje pedagogy s Centrem vizuální historie Malach.

Prezentace projektů účastníků – zde Dagmar Boudová z Českých Budějovic

Prezentace projektů účastníků – zde Dagmar Boudová z Českých Budějovic

Velmi důležitým rysem semináře Holokaust ve vzdělávání  je to, že jeho účastníci nejsou jen pasivními posluchači přednášek, ale mají možnost se aktivně zúčastnit všech workshopů, mohou diskutovat s lektory o dané problematice, získávají mnoho zajímavých a užitečných metod, přístupů a  zkušeností k výuce o tomto tématu.  Učitelé také velmi oceňují možnost diskuse o své práci mezi sebou, neboť i to je pro ně velmi přínosné. Cenným bodem programu je také prezentace vlastních projektů a pedagogické činnosti účastníků.

Po dva večery byla účastníkům nabídnuta kulturní představení, a to divadelní.  Tematicky jsou propojena s obsahem semináře. V tomto ročníku měli učitelé možnost zhlédnout dětskou operu Brundibár v podání Dismanova rozhlasového dětského souboru pod vedením manželů Fleglových. Hudební doprovod zajistil orchestr Archioni Plus Michala Macourka.

Druhý představením byla hra „Pan Theodor  Mundstock“, ztvárněná Jaroslavem Achabem Haidlerem.  J. A. Haidler působí v Činoherním studiu v Ústí nad Labem, kde ho můžete v současné době vidět v představení Chudí v Lodži o Chaimu Rumkowském.

Se

skola_banner

Archiv Zpravodaje

Projekty českých škol

Videotéka

Videotéka

Zpravodaj

Ediční tým: Jana Havlínová, Naďa Seifertová, Ludmila Chládková, Jiří Kleker
Kontaktujte nás: newsletter@pamatnik-terezin.cz

Památník Terezín na Facebooku

Náhodný citát

Úterý 19. ledna 1943
Cesta byla mizerná. Vstávala jsem velice brzy, ale tak tak jsem byla hotová. Byla jsem tak navlečena, že jsem se nemohla pohnout. Tatínek, teta, Trude a Lea se vezli na saních v Kyjově na dráhu. Strýc Karel a Maří táhli saně a já tlačila. Byli jsme rádi, že jsme se dostali na dráhu, tolik napadlo sněhu. Sháněli jsme zavazadla, ale bylo poměrně málo šumu, myslela jsem, že budou všichni jako bez hlavy. Ve vlaku nebylo místa na sezení. Tatínek při nastupování spadl a zdvihla ho paní doktorová Schöntalová, která velice plakala (je árijka).
Když se vlak rozjížděl, začala všechna kyjovská mládež zpívat české národní písně, za brblání Němců. Jeden četník, který stál u vlaku, byl velice pohnutý a přešel kolem vlaku, každému známému přál šťastný návrat. Za jednu a tři čtvrtě hodiny byli jsme v Uh. Brodě. Nemohla jsem unést svůj baťoh. Dali jsme ho tedy na nákladní auto, tatínek, Trude a Lea jeli také.
… Vzala jsem si 2 chlebníky a a 2 tašky a šla jsem. Když jsem došla do reálky, kde jsme byli kasernovaný, myslela jsem, že upadnu. Paní Vepřekovská mě zavedla k tetě. Ležíme na jedné matraci…
— (Z deníku Helgy Pollakové, popisuje odjezd Židů z Kyjova ke shromaždišti v Uherském Brodě), Brenner-Wonschicková, Hannelore: Děvčata z pokoje 28, Přátelství, naděje a přežití v Terezíně, Barrister & Principal, Praha, 2006, ISBN: 80-87029-03-8.