Pedagogický seminář pro české učitele ve Státním muzeu Auschwitz-Birkenau

Na prohlídce ve Státním muzeu Auschwitz-Birkenau, říjen 2015, foto: Jaroslava Tihlaříková

Na prohlídce ve Státním muzeu Auschwitz-Birkenau, říjen 2015, foto: Jaroslava Tihlaříková

Ve dnech 8. – 11. října 2015 se za spolupráce Památníku Terezín, MŠMT ČR a Státního muzea Auschwitz-Birkenau v Polsku uskutečnil III. stupeň pedagogického semináře. Své poznatky o historii holokaustu, vyučovacích metodách této tragické etapy lidských dějin a možnostech zprostředkování pohnuté historie koncentračního tábora v Osvětimi svým žákům si během intenzivního dvoudenního programu doplnilo 39 pedagogů z různých koutů České republiky.

Ze strany účastníků byly nejčastěji oceňovaným bodem semináře prohlídky bývalých táborů Auschwitz I a Auschwitz II-Birkenau, též doplňující, komentovaná prohlídka míst, jež jsou návštěvníkům pietního území v Auschwitz I nepřístupná. Za doprovodu historika osvětimského muzea Miroslava Obstarczyka tak pedagogové navštívili mj. blok č. 10, v němž byly na vězněných ženách vykonávány nelidské pseudolékařské pokusy, nahlédli do bývalé zahrady velitele tábora Rudolfa Hösse, dostali se do evidenčního centra tábora a měli možnost vystoupat na jednu ze strážních věží tábora.

V části vyčleněné workshopům byly účastníkům semináře představeny archivní a sbírkové fondy muzea, v rámci přednášek pak získali přehled mj. o vzdělávacích aktivitách osvětimského muzea. Z hlediska pedagogické praxe bylo neméně přínosným seznámení se s projekty kolegů-pedagogů, jež realizují se svými žáky na školách.

Šm

skola_banner

Archiv Zpravodaje

Projekty českých škol

Videotéka

Videotéka

Zpravodaj

Ediční tým: Jana Havlínová, Naďa Seifertová, Ludmila Chládková, Jiří Kleker
Kontaktujte nás: newsletter@pamatnik-terezin.cz

Památník Terezín na Facebooku

Náhodný citát

Úterý 19. ledna 1943
Cesta byla mizerná. Vstávala jsem velice brzy, ale tak tak jsem byla hotová. Byla jsem tak navlečena, že jsem se nemohla pohnout. Tatínek, teta, Trude a Lea se vezli na saních v Kyjově na dráhu. Strýc Karel a Maří táhli saně a já tlačila. Byli jsme rádi, že jsme se dostali na dráhu, tolik napadlo sněhu. Sháněli jsme zavazadla, ale bylo poměrně málo šumu, myslela jsem, že budou všichni jako bez hlavy. Ve vlaku nebylo místa na sezení. Tatínek při nastupování spadl a zdvihla ho paní doktorová Schöntalová, která velice plakala (je árijka).
Když se vlak rozjížděl, začala všechna kyjovská mládež zpívat české národní písně, za brblání Němců. Jeden četník, který stál u vlaku, byl velice pohnutý a přešel kolem vlaku, každému známému přál šťastný návrat. Za jednu a tři čtvrtě hodiny byli jsme v Uh. Brodě. Nemohla jsem unést svůj baťoh. Dali jsme ho tedy na nákladní auto, tatínek, Trude a Lea jeli také.
… Vzala jsem si 2 chlebníky a a 2 tašky a šla jsem. Když jsem došla do reálky, kde jsme byli kasernovaný, myslela jsem, že upadnu. Paní Vepřekovská mě zavedla k tetě. Ležíme na jedné matraci…
— (Z deníku Helgy Pollakové, popisuje odjezd Židů z Kyjova ke shromaždišti v Uherském Brodě), Brenner-Wonschicková, Hannelore: Děvčata z pokoje 28, Přátelství, naděje a přežití v Terezíně, Barrister & Principal, Praha, 2006, ISBN: 80-87029-03-8.