Why did the muses not keep silent in the ghetto?

David Šulík (aged 13, Liberec): Why did the muses not keep silent in the ghetto

David Šulík (aged 13, Liberec): Why did the muses not keep silent in the ghetto


XIX year of the literary and XVII year of the art competitions organized by the Memorial should commemorate the 70th anniversary of a number of first-night cultural events in the Terezin ghetto ahead with Brundibar. Therefore, we had chosen for the main topic the question: “Why did the muses not keep silent in the ghetto?”
Ivana Domesová (aged 18, Olomouc): no name

Ivana Domesová (aged 18, Olomouc): no name

The fact that the topic attracted the pupils and students of Czech schools is evident from the number of participants – we have received 501 works within the art competition and 181 works within the literary competition, altogether out of 135 schools across the country. Like in previous years, prices were sponsored by the former Terezin prisoner Ms. Hana Greenfield and the Terezin Initiative.
Prizes were distributed among the contestants, however, this year they unfortunately could not be handed over at a ceremony in Terezin as it used to be the rule in previous years. The organization of the ceremonial event was interrupted by the floodwater which reached the Terezin town in early June. The awards ceremony had to be cancelled due to operational reasons and prizes were sent to the winners by post.

Scorecards as well as winning artwork can be found on the Terezin Memorial websites.

St

Literární a výtvarná soutěž Památníku Terezín
skola_banner

Newsletter Archive

Projects of Czech schools

Videotheke

Videotéka

Newsletter

Editorial board: Naďa Seifertová, Ludmila Chládková, Jiří Kleker
Contact Us: newsletter@pamatnik-terezin.cz

Terezín Memorial on Facebook

Random Quote

Úterý 19. ledna 1943
Cesta byla mizerná. Vstávala jsem velice brzy, ale tak tak jsem byla hotová. Byla jsem tak navlečena, že jsem se nemohla pohnout. Tatínek, teta, Trude a Lea se vezli na saních v Kyjově na dráhu. Strýc Karel a Maří táhli saně a já tlačila. Byli jsme rádi, že jsme se dostali na dráhu, tolik napadlo sněhu. Sháněli jsme zavazadla, ale bylo poměrně málo šumu, myslela jsem, že budou všichni jako bez hlavy. Ve vlaku nebylo místa na sezení. Tatínek při nastupování spadl a zdvihla ho paní doktorová Schöntalová, která velice plakala (je árijka).
Když se vlak rozjížděl, začala všechna kyjovská mládež zpívat české národní písně, za brblání Němců. Jeden četník, který stál u vlaku, byl velice pohnutý a přešel kolem vlaku, každému známému přál šťastný návrat. Za jednu a tři čtvrtě hodiny byli jsme v Uh. Brodě. Nemohla jsem unést svůj baťoh. Dali jsme ho tedy na nákladní auto, tatínek, Trude a Lea jeli také.
… Vzala jsem si 2 chlebníky a a 2 tašky a šla jsem. Když jsem došla do reálky, kde jsme byli kasernovaný, myslela jsem, že upadnu. Paní Vepřekovská mě zavedla k tetě. Ležíme na jedné matraci…
— (Z deníku Helgy Pollakové, popisuje odjezd Židů z Kyjova ke shromaždišti v Uherském Brodě), Brenner-Wonschicková, Hannelore: Děvčata z pokoje 28, Přátelství, naděje a přežití v Terezíně, Barrister & Principal, Praha, 2006, ISBN: 80-87029-03-8.