Projekty škol: Putovní dokumentární výstava Mnichov, okupace, osvobození

Studenti Střední průmyslové školy Ostrava – Vítkovice Šárka Kunčická, Vojtěch Žižka a Petr Langer pod vedením Mgr. Lenky Hruškové a ve spolupráci s Městským výborem Českého svazu bojovníků za svobodu připravili a již druhým rokem realizují putovní dokumentární výstavu Mnichov, okupace, osvobození, kterou do dnešního dne navštívilo přes 3 000 studentů a pedagogů středních škol na Ostravsku. 7. 6. 2010 jsme s prezentací této výstavy navštívili i Vzdělávací oddělení Památníku Terezín.

Z vernisáže putovní výstavy „Mnichov, okupace, osvobození“

Z vernisáže putovní výstavy „Mnichov, okupace, osvobození“

K vytvoření putovní výstavy nás přiměla předloňská akce „Paměť“, kdy na půdě naší školy proběhlo několik přednášek pamětníků událostí 2. světové války spojených s dokumentační výstavou zapůjčenou paní Ludmilou Václavíkovou.

Naším zájmem je, aby tato výstava byla spojena s návštěvou osobností, které mají k problematice co říci, tuto dobu zažily a mohou o ní podat svědectví. V tom nám velmi vychází vstříc pan Ing. Michal Salomonovič, Luděk Eliáš, brig. g. v. v. Ing. Mikoláš Končický a další. Jejich svědectví jsou ve školách vždy zajímavým a poutavým zpestřením učiva o hrůzách 2. světové války.

Díky finanční podpoře Magistrátu města Ostravy bylo do současnosti vyrobeno 16 panelů, které pomocí dokumentů, dobových materiálů a fotografií mapují naši historii od Mnichova až po osvobození, důraz je kladen také na regionální dějiny a historii holokaustu.

Více o projektu na: www.vystavamoo.707.cz

Mgr. Lenka Hrušková – Střední průmyslová škola Ostrava – Vítkovice

Literární a výtvarná soutěž Památníku Terezín
skola_banner

Archiv Zpravodaje

Projekty českých škol

Videotéka

Videotéka

Zpravodaj

Ediční tým: Jana Havlínová, Naďa Seifertová, Ludmila Chládková, Jiří Kleker
Kontaktujte nás: newsletter@pamatnik-terezin.cz

Památník Terezín na Facebooku

Náhodný citát

Úterý 19. ledna 1943
Cesta byla mizerná. Vstávala jsem velice brzy, ale tak tak jsem byla hotová. Byla jsem tak navlečena, že jsem se nemohla pohnout. Tatínek, teta, Trude a Lea se vezli na saních v Kyjově na dráhu. Strýc Karel a Maří táhli saně a já tlačila. Byli jsme rádi, že jsme se dostali na dráhu, tolik napadlo sněhu. Sháněli jsme zavazadla, ale bylo poměrně málo šumu, myslela jsem, že budou všichni jako bez hlavy. Ve vlaku nebylo místa na sezení. Tatínek při nastupování spadl a zdvihla ho paní doktorová Schöntalová, která velice plakala (je árijka).
Když se vlak rozjížděl, začala všechna kyjovská mládež zpívat české národní písně, za brblání Němců. Jeden četník, který stál u vlaku, byl velice pohnutý a přešel kolem vlaku, každému známému přál šťastný návrat. Za jednu a tři čtvrtě hodiny byli jsme v Uh. Brodě. Nemohla jsem unést svůj baťoh. Dali jsme ho tedy na nákladní auto, tatínek, Trude a Lea jeli také.
… Vzala jsem si 2 chlebníky a a 2 tašky a šla jsem. Když jsem došla do reálky, kde jsme byli kasernovaný, myslela jsem, že upadnu. Paní Vepřekovská mě zavedla k tetě. Ležíme na jedné matraci…
— (Z deníku Helgy Pollakové, popisuje odjezd Židů z Kyjova ke shromaždišti v Uherském Brodě), Brenner-Wonschicková, Hannelore: Děvčata z pokoje 28, Přátelství, naděje a přežití v Terezíně, Barrister & Principal, Praha, 2006, ISBN: 80-87029-03-8.