S historikem Památníku Terezín Tomášem Fedorovičem

Historik Památníku Terezín Tomáš Fedorovič u příležitosti vernisáže výstavy, červenec 2016, foto: Radim Nytl, Památník Terezín.

Historik Památníku Terezín Tomáš Fedorovič u příležitosti vernisáže výstavy, červenec 2016, foto: Radim Nytl, Památník Terezín.

Výstava Svědectví o proměnách města – Terezín ve stavebních plánech a dokumentech židovské samosprávy 1941-1945.

Dne 14. července 2016 se přítomní hosté shromáždili ve foyeru kina Muzea ghetta v Terezíně, a to u příležitosti vernisáže dokumentární výstavy Památníku Terezín s názvem Svědectví o proměnách města – Terezín ve stavebních plánech a dokumentech židovské samosprávy 1941-1945.

Snahou výstavy bylo podat komplexní vhled do zamýšlených úprav terezínského ghetta, které se zčásti realizovaly a zčásti zůstaly pouze ve formě návrhů.

Za výtvarným zpracováním výstavy stojí grafik Památníku Terezín Miroslav Veselý, kterému se zcela neotřelým způsobem podařilo zasadit dobové dokumenty získané z archivů a následně zpracované historikem Památníku Terezín, Mgr. Tomášem Fedorovičem, do nevšední, avšak pro návštěvníky jistě velice působivé podoby.

Sám autor scénáře Tomáš Fedorovič shrnul práci a přípravu výstavy v následujícím komentáři.

Expozice výstavy v Muzeu ghetta, červenec 2016, foto: Radim Nytl, Památník Terezín.

Expozice výstavy v Muzeu ghetta, červenec 2016, foto: Radim Nytl, Památník Terezín.

1. Proč jste si zvolil právě téma Terezína a jeho proměny ve stavebních plánech a dokumentech židovské samosprávy?

Možná lapidárně řečeno, nerad dělám věci, které někdo přede mnou již udělal. O souboru dokumentů Technické kanceláře uložených ve Státním okresním archivu Litoměřice se sídlem v Lovosicích vím již přes patnáct let, tedy zhruba od doby, kdy jsem nastoupil do Památníku Terezín, ale pro výstavní výstup to „uzrávalo“ takto dlouho. Neméně důležitou byla pro mě unikátní hodnota cenných dokumentů, map a výkresů. Fascinuje mě sk

utečnost, jaké množství pracovního nasazení a úsilí, jakého umu a dovedností museli pracovníci Technické kanceláře vynaložit, aby se zlepšilo nebo alespoň nezhoršovalo vězeňské prostředí terezínského vězně. Bez jejich výkresů se totiž v ghettu stavebně „nepohnul ani list“. To, že jejich práce na jednu stranu pomohla a na druhou byla brutálně zneužita služebnou SS v Terezíně, je věc zcela jiná. V neposlední řadě mě baví sledovat vývoj ghetta, tak jak ho načrtl ve své terezínské zprávě ing. Otto Zucker, na podkladech vyhotovených na kreslících prknech.

2. Dokázal byste přiblížit, co vše obnášelo Vaše bádání v archivech a kolik času jste musel věnovat přípravám, než vznikla tato výstava?

 Celý soubor stavebních výkresů a dokumentů vzniklých v gesci Technického oddělení měl sloužit jako materiál na podpal, ale díky mnoha shodám byl tohoto osudu ušetřen. Materiál je tříděn dle jednotlivých bloků domů. Podivuhodné je, že chybí veškerá dokumentace k objektům kasáren. Ty se naopak nacházejí v Židovském muzeu v Praze. Významnou část fondu tvoří i plány objektů na periferii ghetta, tj. ústřední márnice, kolumbária, či za jeho hranicí, což platí pro ústřední prádelnu nebo krematorium.

Expozice výstavy v Muzeu ghetta, červenec 2016, foto: Radim Nytl, Památník Terezín.

Expozice výstavy v Muzeu ghetta, červenec 2016, foto: Radim Nytl, Památník Terezín.

Příprava výstavy trvala asi půl roku, celý fond jsem procházel dvakrát, při první příležitosti jsem si dělal poznámky k jednotlivým dokumentům, které jsme chtěli ukázat, podruhé jsme s kolegou z dokumentačního oddělení Radimem Nytlem tyto vybrané dokumenty ve výstavní kvalitě ofotili.

3. Bylo něco, co Vás během Vašeho výzkumu překvapilo? Na co byste rád upozornil Vy osobně?

Pro výstavu členěnou do 23 tematických oblastí jsem se pokoušel vybrat nejzajímavější dokumenty a všechny jsou vlastně unikáty. Rád bych uvedl tři oblasti, které jsou dle mého soudu vidění hodné. První oblastí je fenomén terezínských půd, které hrály v životě terezínských vězňů možná důležitější roli, než se dosud domníváme. Jejich osazenstvo, vybavení, kdo povolil výstavbu tohoto od podzimu 1943 privilegovaného bydlení, to vše jsme se pokusili stěsnat na dva výstavní panely. Druhým překvapením je pro mě, jako historika bývalého terezínského ghetta, zjištění, že Starší židů (Judenältester) „neúřadoval“ jen v Magdeburských kasárnách, jak se dočteme v literatuře k historii ghetta, ale také například v 1. patře budovy dnešní terezínské pošty (Q 617).  A v neposlední řadě stojí za zhlédnutí i neuskutečněné plány vypracované terezínskou administrativou, které měly ryze germanizační charakter. Jedná se o výkresy úprav dědičného dvora Ericha Oswalda Ludwiga v Remstädtu u Gothy. Paradoxně o těchto událostech není v tuzemských ani zahraničních archivech vůbec žádná jiná zmínka a my tedy ani nevíme, jak a proč se k tomu terezínská samospráva, resp. služebna SS v ghettu nachomýtla. Dalším neméně zajímavým dokumentem je plán velkolepě pojatého sportovního a kulturního centra z června 1942. Víme z Mahlerova deníku, že byla podle tohoto plánu vyhotovena v listopadu 1942 i jeho maketa. Časová souvstažnost napovídá, že plán a model měly být představeny Himmlerovi při jeho plánované, ale neuskutečněné návštěvě ghetta Terezín v prosinci 1942.

4. Prozradíte, na jakém dalším tématu pracujete? Co bude obsahem Vaší následující výstavy?

 V současné době stojíme před dokončením scénáře případné stálé expozice Terezínské transporty. Deportace Židů do Terezína a z terezínského ghetta do míst vyhlazování a otrocké práce. V roce 2018 plánujeme výstavu k terezínskému zdravotnictví.

Výstava Svědectví o proměnách města – Terezín ve stavebních plánech a dokumentech židovské samosprávy 1941-1945. se koná u příležitosti 75. výročí vzniku terezínského ghetta a zahájení deportací Židů z českých zemí, které si Památník Terezín letos připomíná. Výstava je ke zhlédnutí do 31. října 2016.

Šv

Literární a výtvarná soutěž Památníku Terezín
skola_banner

Archiv Zpravodaje

Projekty českých škol

Videotéka

Videotéka

Zpravodaj

Ediční tým: Jana Havlínová, Naďa Seifertová, Ludmila Chládková, Jiří Kleker
Kontaktujte nás: newsletter@pamatnik-terezin.cz

Památník Terezín na Facebooku

Náhodný citát

Úterý 19. ledna 1943
Cesta byla mizerná. Vstávala jsem velice brzy, ale tak tak jsem byla hotová. Byla jsem tak navlečena, že jsem se nemohla pohnout. Tatínek, teta, Trude a Lea se vezli na saních v Kyjově na dráhu. Strýc Karel a Maří táhli saně a já tlačila. Byli jsme rádi, že jsme se dostali na dráhu, tolik napadlo sněhu. Sháněli jsme zavazadla, ale bylo poměrně málo šumu, myslela jsem, že budou všichni jako bez hlavy. Ve vlaku nebylo místa na sezení. Tatínek při nastupování spadl a zdvihla ho paní doktorová Schöntalová, která velice plakala (je árijka).
Když se vlak rozjížděl, začala všechna kyjovská mládež zpívat české národní písně, za brblání Němců. Jeden četník, který stál u vlaku, byl velice pohnutý a přešel kolem vlaku, každému známému přál šťastný návrat. Za jednu a tři čtvrtě hodiny byli jsme v Uh. Brodě. Nemohla jsem unést svůj baťoh. Dali jsme ho tedy na nákladní auto, tatínek, Trude a Lea jeli také.
… Vzala jsem si 2 chlebníky a a 2 tašky a šla jsem. Když jsem došla do reálky, kde jsme byli kasernovaný, myslela jsem, že upadnu. Paní Vepřekovská mě zavedla k tetě. Ležíme na jedné matraci…
— (Z deníku Helgy Pollakové, popisuje odjezd Židů z Kyjova ke shromaždišti v Uherském Brodě), Brenner-Wonschicková, Hannelore: Děvčata z pokoje 28, Přátelství, naděje a přežití v Terezíně, Barrister & Principal, Praha, 2006, ISBN: 80-87029-03-8.