Seminář III. stupně – Čeští učitelé v Památníku Ravensbrück

Lore Kleiber při prohlídce Domu konference ve Wannsee

Lore Kleiber při prohlídce Domu konference ve Wannsee

Počátkem října se uskutečnil nadstavbový semináře pro české pedagogy pořádaný Památníkem Terezín ve spolupráci s MŠMT ČR, a to seminář III. stupně v bývalém koncentračním táboře Ravensbrück v Německu.

Součástí čtyřdenního semináře konaného v Ravensbrücku byla i návštěva Domu konference ve Wannsee v Berlíně. Účastníci tak měli možnost shlédnout nejen rozsáhlou expozici věnovanou vývoji holokaustu, ale nahlédnout i do místnosti, kde se samotná konference v lednu 1942 konala. Atmosféru tohoto místa umocnil zvláště poutavý výklad o událostech spojených s touto problematikou. V další části programu se učitelé zúčastnili workshopu, během něhož pracovali přímo s prameny archivní povahy.

Druhý den semináře byl věnován bývalému koncentračnímu táboru Ravensbrück. Účastníci navštívili tamní depozitář, kde jim byly představeny archivní materiály, týkající se protektorátních vězeňkyň, a dobové dokumenty. Odpoledne se všichni zapojili do fotografického workshopu, po kterém následovala prohlídka expozice. Někteří z účastníků představili na semináři zajímavé prezentace svých školních projektů. Nabitý program opět přinesl pedagogům nejen nové poznatky a informace, ale zároveň rozšířil i jejich obzor ve způsobu a metodice vzdělávání o holocaustu.

Ha

[nggallery id=7]

Literární a výtvarná soutěž Památníku Terezín
skola_banner

Archiv Zpravodaje

Projekty českých škol

Videotéka

Videotéka

Zpravodaj

Ediční tým: Jana Havlínová, Naďa Seifertová, Ludmila Chládková, Jiří Kleker
Kontaktujte nás: newsletter@pamatnik-terezin.cz

Památník Terezín na Facebooku

Náhodný citát

Úterý 19. ledna 1943
Cesta byla mizerná. Vstávala jsem velice brzy, ale tak tak jsem byla hotová. Byla jsem tak navlečena, že jsem se nemohla pohnout. Tatínek, teta, Trude a Lea se vezli na saních v Kyjově na dráhu. Strýc Karel a Maří táhli saně a já tlačila. Byli jsme rádi, že jsme se dostali na dráhu, tolik napadlo sněhu. Sháněli jsme zavazadla, ale bylo poměrně málo šumu, myslela jsem, že budou všichni jako bez hlavy. Ve vlaku nebylo místa na sezení. Tatínek při nastupování spadl a zdvihla ho paní doktorová Schöntalová, která velice plakala (je árijka).
Když se vlak rozjížděl, začala všechna kyjovská mládež zpívat české národní písně, za brblání Němců. Jeden četník, který stál u vlaku, byl velice pohnutý a přešel kolem vlaku, každému známému přál šťastný návrat. Za jednu a tři čtvrtě hodiny byli jsme v Uh. Brodě. Nemohla jsem unést svůj baťoh. Dali jsme ho tedy na nákladní auto, tatínek, Trude a Lea jeli také.
… Vzala jsem si 2 chlebníky a a 2 tašky a šla jsem. Když jsem došla do reálky, kde jsme byli kasernovaný, myslela jsem, že upadnu. Paní Vepřekovská mě zavedla k tetě. Ležíme na jedné matraci…
— (Z deníku Helgy Pollakové, popisuje odjezd Židů z Kyjova ke shromaždišti v Uherském Brodě), Brenner-Wonschicková, Hannelore: Děvčata z pokoje 28, Přátelství, naděje a přežití v Terezíně, Barrister & Principal, Praha, 2006, ISBN: 80-87029-03-8.