Seminář pro britské a dánské pracovníky ve vzdělávání 2016

Ve dnech 5. až 8. února se uskutečnil již třetí ročník semináře pro britské a dánské pracovníky ve vzdělávání, na jehož organizaci se podílejí instituce z Dánska (Danish Institute for International Studies), Velké Británie (Holocaust Educational Trust), Izraele (Jad Vašem) a samozřejmě z České republiky (Památník Terezín).

Seminář tentokrát zacílil úžeji na téma terezínského ghetta a osudu jeho nedobrovolných obyvatel. 28 seminaristů stihlo ve třech dnech vstřebat mnoho informací na přednáškách, prohlídkách či workshopech. Přirozenými vrcholy pak byly beseda s pamětnicemi ghetta, paní Dagmar Lieblovou a paní Doris Grozdanovičovou, a také vystoupení Dismanova rozhlasového dětského souboru (Český rozhlas) s dětskou operou Brundibár.

Vysoce byl seminář hodnocen samotnými účastníky, za všechny jedno vyjádření z britské části publika: Byl jsem vytržen ze své zóny pohodlí, donucen jít k základním principům a zpětně hodnotit svou vlastní práci…

Kl

 

Literární a výtvarná soutěž Památníku Terezín
skola_banner

Archiv Zpravodaje

Projekty českých škol

Videotéka

Videotéka

Zpravodaj

Ediční tým: Jana Havlínová, Naďa Seifertová, Ludmila Chládková, Jiří Kleker
Kontaktujte nás: newsletter@pamatnik-terezin.cz

Památník Terezín na Facebooku

Náhodný citát

Úterý 19. ledna 1943
Cesta byla mizerná. Vstávala jsem velice brzy, ale tak tak jsem byla hotová. Byla jsem tak navlečena, že jsem se nemohla pohnout. Tatínek, teta, Trude a Lea se vezli na saních v Kyjově na dráhu. Strýc Karel a Maří táhli saně a já tlačila. Byli jsme rádi, že jsme se dostali na dráhu, tolik napadlo sněhu. Sháněli jsme zavazadla, ale bylo poměrně málo šumu, myslela jsem, že budou všichni jako bez hlavy. Ve vlaku nebylo místa na sezení. Tatínek při nastupování spadl a zdvihla ho paní doktorová Schöntalová, která velice plakala (je árijka).
Když se vlak rozjížděl, začala všechna kyjovská mládež zpívat české národní písně, za brblání Němců. Jeden četník, který stál u vlaku, byl velice pohnutý a přešel kolem vlaku, každému známému přál šťastný návrat. Za jednu a tři čtvrtě hodiny byli jsme v Uh. Brodě. Nemohla jsem unést svůj baťoh. Dali jsme ho tedy na nákladní auto, tatínek, Trude a Lea jeli také.
… Vzala jsem si 2 chlebníky a a 2 tašky a šla jsem. Když jsem došla do reálky, kde jsme byli kasernovaný, myslela jsem, že upadnu. Paní Vepřekovská mě zavedla k tetě. Ležíme na jedné matraci…
— (Z deníku Helgy Pollakové, popisuje odjezd Židů z Kyjova ke shromaždišti v Uherském Brodě), Brenner-Wonschicková, Hannelore: Děvčata z pokoje 28, Přátelství, naděje a přežití v Terezíně, Barrister & Principal, Praha, 2006, ISBN: 80-87029-03-8.