Seminář pro české a polské učitele v Osvětimi

Návštěva Bloku 10 v Auschwitz I.

Návštěva Bloku 10 v Auschwitz I.

Zevrubné prohlídky táborů Auschwitz I a Auschwitz II-Birkenau, speciální návštěva veřejnosti nepřístupného Bloku 10 spojeného s hrozivými pokusy na ženách, seznámení s konzervátorskými laboratořemi muzea nebo setkání s přeživším varšavského povstání a následně vězněm Auschwitz II – Birkenau, dnes básníkem Bogdanem Bartnikowskym – to vše si bude pamatovat dvanáct českých učitelů, kteří se účastnili počátkem března 2014 speciálního semináře ve Státním muzeu Auschwitz – Birkenau. Seminář se konal ve dnech, které připadly na výročí tragické události – 70 let od likvidace tzv. terezínského rodinného tábora v Auschwitz-Birkenau (1944).

Při prohlídce s Majou Šrajerowou

Při prohlídce s Majou Šrajerowou

Seminář byl pro nás výjimečný i v tom ohledu, že byl určen nejenom českým, ale též polským učitelům a to mu dodalo další rozměr – rozměr setkání. Mezinárodní centrum pro vzdělání o Auschwitz a holokaustu, které seminář organizovalo, včlenilo do programu zajímavé edukační bloky, v nichž jsme se např. dozvěděli něco o historickém vývoji ve vzdělávání o holokaustu v západní i východní Evropě a samozřejmě nechyběly prezentace školních projektů samotných učitelů.

Velmi si ceníme dlouhodobé spolupráce se Státním muzeem Auschwitz – Birkenau a doufáme, že i naše další společné počiny budou stejně úspěšné jako byl tento.

Kl

skola_banner

Archiv Zpravodaje

Projekty českých škol

Videotéka

Videotéka

Zpravodaj

Ediční tým: Jana Havlínová, Naďa Seifertová, Ludmila Chládková, Jiří Kleker
Kontaktujte nás: newsletter@pamatnik-terezin.cz

Památník Terezín na Facebooku

Náhodný citát

Úterý 19. ledna 1943
Cesta byla mizerná. Vstávala jsem velice brzy, ale tak tak jsem byla hotová. Byla jsem tak navlečena, že jsem se nemohla pohnout. Tatínek, teta, Trude a Lea se vezli na saních v Kyjově na dráhu. Strýc Karel a Maří táhli saně a já tlačila. Byli jsme rádi, že jsme se dostali na dráhu, tolik napadlo sněhu. Sháněli jsme zavazadla, ale bylo poměrně málo šumu, myslela jsem, že budou všichni jako bez hlavy. Ve vlaku nebylo místa na sezení. Tatínek při nastupování spadl a zdvihla ho paní doktorová Schöntalová, která velice plakala (je árijka).
Když se vlak rozjížděl, začala všechna kyjovská mládež zpívat české národní písně, za brblání Němců. Jeden četník, který stál u vlaku, byl velice pohnutý a přešel kolem vlaku, každému známému přál šťastný návrat. Za jednu a tři čtvrtě hodiny byli jsme v Uh. Brodě. Nemohla jsem unést svůj baťoh. Dali jsme ho tedy na nákladní auto, tatínek, Trude a Lea jeli také.
… Vzala jsem si 2 chlebníky a a 2 tašky a šla jsem. Když jsem došla do reálky, kde jsme byli kasernovaný, myslela jsem, že upadnu. Paní Vepřekovská mě zavedla k tetě. Ležíme na jedné matraci…
— (Z deníku Helgy Pollakové, popisuje odjezd Židů z Kyjova ke shromaždišti v Uherském Brodě), Brenner-Wonschicková, Hannelore: Děvčata z pokoje 28, Přátelství, naděje a přežití v Terezíně, Barrister & Principal, Praha, 2006, ISBN: 80-87029-03-8.