Seminář pro francouzské pedagogy

Koncem srpna 2012 se terezínskými Magdeburskými kasárnami opět rozezněla francouzština. Již po třetí hostil Památník Terezín francouzské učitele, kteří sem přijeli pod patronací památníku Maison d´Izieu na týdenní vzdělávací seminář.

Dva dny z programu strávili účastníci prohlídkou pražského Židovského města a Národního památníku na Vítkově. Zbytek byl věnován dějinám terezínského ghetta, Policejní věznice Terezín a koncentračního tábora v Litoměřicích. Všechna zmíněná místa učitelé navštívili, absolvovali přednášky a workshopy přibližující život v těchto represivních zařízeních. Velmi zajímavé byly diskuse na téma propagandistické role terezínského ghetta a vůbec téma propagandistických filmů o táboře.

Francouzští učitelé také absolvovali besedu s Ivanem Klímou a Helenou Klímovou. Spisovatel Ivan Klíma jako malý chlapec strávil v ghettu několik let, jeho manželka Helena pracuje jako psychoterapeutka, zabývá se lidmi, kteří sami byli holocaustem zasaženi nebo jsou potomky těch, kteří přežili. Oba nabídli účastníkům různé pohledy na danou problematiku.

Závěr semináře tvořila návštěva Památníku Lidice. Mnozí z účastníků opouštěli Terezín plni nových informací a poznatků a někteří i s rozhodnutím navštívit terezínská památná místa i se svými žáky a studenty.

Se

Literární a výtvarná soutěž Památníku Terezín
skola_banner

Archiv Zpravodaje

Projekty českých škol

Videotéka

Videotéka

Zpravodaj

Ediční tým: Jana Havlínová, Naďa Seifertová, Ludmila Chládková, Jiří Kleker
Kontaktujte nás: newsletter@pamatnik-terezin.cz

Památník Terezín na Facebooku

Náhodný citát

Úterý 19. ledna 1943
Cesta byla mizerná. Vstávala jsem velice brzy, ale tak tak jsem byla hotová. Byla jsem tak navlečena, že jsem se nemohla pohnout. Tatínek, teta, Trude a Lea se vezli na saních v Kyjově na dráhu. Strýc Karel a Maří táhli saně a já tlačila. Byli jsme rádi, že jsme se dostali na dráhu, tolik napadlo sněhu. Sháněli jsme zavazadla, ale bylo poměrně málo šumu, myslela jsem, že budou všichni jako bez hlavy. Ve vlaku nebylo místa na sezení. Tatínek při nastupování spadl a zdvihla ho paní doktorová Schöntalová, která velice plakala (je árijka).
Když se vlak rozjížděl, začala všechna kyjovská mládež zpívat české národní písně, za brblání Němců. Jeden četník, který stál u vlaku, byl velice pohnutý a přešel kolem vlaku, každému známému přál šťastný návrat. Za jednu a tři čtvrtě hodiny byli jsme v Uh. Brodě. Nemohla jsem unést svůj baťoh. Dali jsme ho tedy na nákladní auto, tatínek, Trude a Lea jeli také.
… Vzala jsem si 2 chlebníky a a 2 tašky a šla jsem. Když jsem došla do reálky, kde jsme byli kasernovaný, myslela jsem, že upadnu. Paní Vepřekovská mě zavedla k tetě. Ležíme na jedné matraci…
— (Z deníku Helgy Pollakové, popisuje odjezd Židů z Kyjova ke shromaždišti v Uherském Brodě), Brenner-Wonschicková, Hannelore: Děvčata z pokoje 28, Přátelství, naděje a přežití v Terezíně, Barrister & Principal, Praha, 2006, ISBN: 80-87029-03-8.