Semináře pro pedagogy

Klímovi 2010 v Terezíně

Manželé Klímovi při besedě s francouzskými pedagogy na půdě bývalých Magdeburských kasáren

Pozdní léto a podzimní měsíce 2010 se nesly na Vzdělávacím oddělením Památníku Terezín ve znamení vzdělávacích seminářů pro pedagogy. Na konci srpna se uskutečnil seminář pro francouzské a italské učitele organizovaný ve spolupráci s francouzským památníkem Maison d´Izieu a francouzským Ministerstvem obrany, které na seminář poskytlo pedagogům grant. Účastníci z mnoha míst Francie a severní Itálie absolvovali v Terezíně tři dny naplněné přednáškami, workshopy, prohlídkami a také besedou s pamětníky na dobu holokaustu.  Program zajišťovali nejen pracovníci vzdělávacího a historického oddělení Památníku Terezín, ale vzhledem k širším tématům také externí historici.  Problematika protektorátního vývoje a holokaustu v našich zemích byla hned v úvodu programu semináře zasazena historikem Petrem Kourou do kontextu celkového vývoje 1. československé republiky a byly nastíněny jednotlivé kroky vedoucí k „Mnichovu“ a později ke vzniku protektorátu. Dalším velmi zajímavým bodem programu byla diskuse o dokumentu „Un Vivant qui passé“, rozhovoru Clauda Lanzmanna s Mauricem Rosselem a o propagandistické roli terezínského ghetta vůbec. Další den následovaly přednášky o vzdělávání v Památníku Terezín, byl přiblížen duchovní život a život dětí v ghettu. Účastníci se seznámili s dějinami bývalé policejní věznice v Malé pevnosti. Následně se aktivně zapojili do práce v rámci workshopů vzdělávacího oddělení. Jedním z vrcholů programu bylo setkání se spisovatelem Ivanem Klímou a jeho manželkou Helenou Klímovou, kteří vyprávěním o vlastních válečných a poválečných osudech dokreslili jedinečným způsobem atmosféru semináře.

Thomas Hejda

Pan Thomas Hejda při procházce Prahou – „Po stopách komunistického režimu“

Další dva dny byly věnovány návštěvě Památníku Lidice a prohlídce židovských památek v Praze. Také zde účastníci navštívili pražské Muzeum Franze Kafky a s historikem Thomasem Hejdou absolvovali exkurzi po místech spjatých s komunistickým režimem a odbojem. Francouzští pedagogové odjížděli domů nadšení programem i setkáním s mnoha zajímavými lidmi a nabití elánem před začátkem nového školního roku.

Následné dva semináře, tentokrát pro české pedagogy, které pořádá Památník Terezín ve spolupráci s Ministerstvem školství ČR, se konaly již ve školním roce, a to seminář III. stupně v bývalém koncentračním táboře Ravensbrück v Německu, a následně také seminář IV. stupně v památníku Yad Vashem v Izraeli. Ravensbrücký seminář byl opět čtyřdenní, přičemž jeden den strávili účastníci v Domě konference ve Wannsee v Berlíně. Absolvovali zde prohlídku vily, kde v jedné části je umístěna expozice věnovaná vývoji holokaustu, a prohlédli si i místnost, kde samotná konference v lednu 1942 proběhla. Zážitek byl ještě umocněn poutavým výkladem o hlavních aktérech a průběhu konference. Součástí programu byl také workshop, v rámci kterého učitelé pracovali právě s protokolem z konference. Druhý den pak strávili přímo v bývalém koncentračním táboře Ravensbrück. Součástí programu byly také velmi zajímavé prezentace školních projektů samotných účastníků semináře. Bohatý program opět přinesl pedagogům mnoho nových informací o problematice, která je jim v rámci těchto vzdělávacích seminářů nabízena.

O semináři v památníku Yad Vashem budeme informovat ve Zpravodaji 1/2011.

Ravensbrück 2010

Bývalý koncentrační tábor Ravensbrück – pohled na ubytovny dozorkyň

Se

skola_banner

Archiv Zpravodaje

Projekty českých škol

Videotéka

Videotéka

Zpravodaj

Ediční tým: Jana Havlínová, Naďa Seifertová, Ludmila Chládková, Jiří Kleker
Kontaktujte nás: newsletter@pamatnik-terezin.cz

Památník Terezín na Facebooku

Náhodný citát

Úterý 19. ledna 1943
Cesta byla mizerná. Vstávala jsem velice brzy, ale tak tak jsem byla hotová. Byla jsem tak navlečena, že jsem se nemohla pohnout. Tatínek, teta, Trude a Lea se vezli na saních v Kyjově na dráhu. Strýc Karel a Maří táhli saně a já tlačila. Byli jsme rádi, že jsme se dostali na dráhu, tolik napadlo sněhu. Sháněli jsme zavazadla, ale bylo poměrně málo šumu, myslela jsem, že budou všichni jako bez hlavy. Ve vlaku nebylo místa na sezení. Tatínek při nastupování spadl a zdvihla ho paní doktorová Schöntalová, která velice plakala (je árijka).
Když se vlak rozjížděl, začala všechna kyjovská mládež zpívat české národní písně, za brblání Němců. Jeden četník, který stál u vlaku, byl velice pohnutý a přešel kolem vlaku, každému známému přál šťastný návrat. Za jednu a tři čtvrtě hodiny byli jsme v Uh. Brodě. Nemohla jsem unést svůj baťoh. Dali jsme ho tedy na nákladní auto, tatínek, Trude a Lea jeli také.
… Vzala jsem si 2 chlebníky a a 2 tašky a šla jsem. Když jsem došla do reálky, kde jsme byli kasernovaný, myslela jsem, že upadnu. Paní Vepřekovská mě zavedla k tetě. Ležíme na jedné matraci…
— (Z deníku Helgy Pollakové, popisuje odjezd Židů z Kyjova ke shromaždišti v Uherském Brodě), Brenner-Wonschicková, Hannelore: Děvčata z pokoje 28, Přátelství, naděje a přežití v Terezíně, Barrister & Principal, Praha, 2006, ISBN: 80-87029-03-8.