Josef Čapek exhibition

Josef Čapek: The study of women, the date probably 1941 – 1942, Buchenwald; PT 2798, Památník Terezín.

Josef Čapek: The study of women, the date probably 1941 – 1942, Buchenwald; PT 2798, Památník Terezín.


A festive preview of the exhibition entitled Josef Čapek – Painter, Poet, Writer was held in the lobby of the cinema in Terezín´s Small Fortress on April 7 this year. The opening ceremony was attended by Mrs. Kristýna Váňová, Directress of the Karel Čapek Memorial, and the Czech actress Zdeňka Procházková, who recited several poems from Josef Čapek´s works written in prison.

During the war Čapek himself was imprisoned in the concentration camps Dachau, Buchenwald, Sachsenhausen and Bergen-Belsen respectively. He died of typhoid shortly before the end of the war in the last mentioned camp.

Josef Čapek: Spain 1936 (Corrida madrileña), 1936; PT 10603, Památník Terezín.

Josef Čapek: Spain 1936 (Corrida madrileña), 1936; PT 10603, Památník Terezín.


During his incarceration Čapek drafted many sketches, some of which are now found in the collections of the Terezín Memorial. Because of his artistic talents he was often assigned to and employed in painting workshops in the concentration camps, where he was involved, for instance, in creating pedigrees of the local SS-officers. In addition to that, he also wrote poetry and translated English and Spanish verse.

After its successful staging in the Terezín Memorial this touring exhibition closed on May 31, 2016.

Ha

Literární a výtvarná soutěž Památníku Terezín
skola_banner

Newsletter Archive

Projects of Czech schools

Videotheke

Videotéka

Newsletter

Editorial board: Naďa Seifertová, Ludmila Chládková, Jiří Kleker
Contact Us: newsletter@pamatnik-terezin.cz

Terezín Memorial on Facebook

Random Quote

Úterý 19. ledna 1943
Cesta byla mizerná. Vstávala jsem velice brzy, ale tak tak jsem byla hotová. Byla jsem tak navlečena, že jsem se nemohla pohnout. Tatínek, teta, Trude a Lea se vezli na saních v Kyjově na dráhu. Strýc Karel a Maří táhli saně a já tlačila. Byli jsme rádi, že jsme se dostali na dráhu, tolik napadlo sněhu. Sháněli jsme zavazadla, ale bylo poměrně málo šumu, myslela jsem, že budou všichni jako bez hlavy. Ve vlaku nebylo místa na sezení. Tatínek při nastupování spadl a zdvihla ho paní doktorová Schöntalová, která velice plakala (je árijka).
Když se vlak rozjížděl, začala všechna kyjovská mládež zpívat české národní písně, za brblání Němců. Jeden četník, který stál u vlaku, byl velice pohnutý a přešel kolem vlaku, každému známému přál šťastný návrat. Za jednu a tři čtvrtě hodiny byli jsme v Uh. Brodě. Nemohla jsem unést svůj baťoh. Dali jsme ho tedy na nákladní auto, tatínek, Trude a Lea jeli také.
… Vzala jsem si 2 chlebníky a a 2 tašky a šla jsem. Když jsem došla do reálky, kde jsme byli kasernovaný, myslela jsem, že upadnu. Paní Vepřekovská mě zavedla k tetě. Ležíme na jedné matraci…
— (Z deníku Helgy Pollakové, popisuje odjezd Židů z Kyjova ke shromaždišti v Uherském Brodě), Brenner-Wonschicková, Hannelore: Děvčata z pokoje 28, Přátelství, naděje a přežití v Terezíně, Barrister & Principal, Praha, 2006, ISBN: 80-87029-03-8.