Exhibition “Truth and Lies. Filming in the Terezín Ghetto 1942-1945“

Since September 2014 the Terezín Memorial has expanded its expositions with a permanent exhibition Truth and Lies. Filming in the Terezín ghetto 1942 – 1945 dedicated to the Nazi films created in the Terezin ghetto within 1942 – 1945. The exhibition has moved to Terezin from the Robert Guttmann Gallery of the Jewish Museum in Prague.

The exhibition brings a closer look at three of the Terezín Nazi film projects from the years 1942 – 1945, which should serve for documentation and propaganda. Recorded are also the life stories of filmmakers – both Jewish prisoners who were given a command to filmmaking, and the Nazis who controlled and supervised the shooting.

It was created under the guidance of Ms. Eva Strusková, a historian of the National Film Archive, and Ms. Jana Šplíchalová, a historian of Prague Jewish Museum, with professional cooperation of Mr. Tomáš Fedorovič, a Terezín Memorial historian. Publication of information was proceeded by many-year research of both Holocaust historians and film historians from the Czech Republic and abroad. The exhibited documents and photos come from numerous inland and foreign institutions, fragments of films shown at the exhibition are borrowed from the National Film Archive in Prague and the Israeli Yad Vashem Memorial.

The exhibition has been open to public in a redesigned exhibition area in the courtyard of the former Magdeburg barracks in Terezin.

Se

 

Exhibition “Truth and Lies“, Magdeburg barracks, photo: Radim Nytl, Terezín Memorial

From the exposition “Truth and Lies“, photo: Radim Nytl, Terezín Memorial

Literární a výtvarná soutěž Památníku Terezín
skola_banner

Newsletter Archive

Projects of Czech schools

Videotheke

Videotéka

Newsletter

Editorial board: Naďa Seifertová, Ludmila Chládková, Jiří Kleker
Contact Us: newsletter@pamatnik-terezin.cz

Terezín Memorial on Facebook

Random Quote

Úterý 19. ledna 1943
Cesta byla mizerná. Vstávala jsem velice brzy, ale tak tak jsem byla hotová. Byla jsem tak navlečena, že jsem se nemohla pohnout. Tatínek, teta, Trude a Lea se vezli na saních v Kyjově na dráhu. Strýc Karel a Maří táhli saně a já tlačila. Byli jsme rádi, že jsme se dostali na dráhu, tolik napadlo sněhu. Sháněli jsme zavazadla, ale bylo poměrně málo šumu, myslela jsem, že budou všichni jako bez hlavy. Ve vlaku nebylo místa na sezení. Tatínek při nastupování spadl a zdvihla ho paní doktorová Schöntalová, která velice plakala (je árijka).
Když se vlak rozjížděl, začala všechna kyjovská mládež zpívat české národní písně, za brblání Němců. Jeden četník, který stál u vlaku, byl velice pohnutý a přešel kolem vlaku, každému známému přál šťastný návrat. Za jednu a tři čtvrtě hodiny byli jsme v Uh. Brodě. Nemohla jsem unést svůj baťoh. Dali jsme ho tedy na nákladní auto, tatínek, Trude a Lea jeli také.
… Vzala jsem si 2 chlebníky a a 2 tašky a šla jsem. Když jsem došla do reálky, kde jsme byli kasernovaný, myslela jsem, že upadnu. Paní Vepřekovská mě zavedla k tetě. Ležíme na jedné matraci…
— (Z deníku Helgy Pollakové, popisuje odjezd Židů z Kyjova ke shromaždišti v Uherském Brodě), Brenner-Wonschicková, Hannelore: Děvčata z pokoje 28, Přátelství, naděje a přežití v Terezíně, Barrister & Principal, Praha, 2006, ISBN: 80-87029-03-8.