Helga Weissová – Hošková (nar. 1929)
V roce 1939, kdy vznikl Protektorát Čechy a Morava a započalo pronásledování židovského obyvatelstva na jeho území, bylo Helze 10 let. I na ni postupně dopadala jednotlivá protižidovská opatření.
V prosinci 1941 byla se svými rodiči zařazena do transportu označeného písmenem „L“ do terezínského ghetta. S sebou si vezla pastelky, vodovky a blok na malování. Společně s maminkou byla umístěna v Drážďanských kasárnách, tatínek v kasárnách mužských, Sudetských. Zpočátku se vídali jen zřídka. Helga si ještě před deportací do ghetta začal psát deník, v čemž pokračovala i v Terezíně. Z jejích zápisků se dozvídáme o tom, že v zimě 1941/1942 už vznikají v kasárnách první dětské heimy, kam se dostala i ona. Zpočátku ale chtěla být stále s maminkou, postupně si na nové uspořádání v kinderheimech zvyká a pak už by dívčí společnost nevyměnila za nic. V létě 1942 se dostala do dětského domova L 410 na pokoj č. 24. Ve volných chvílích pokračovala v psaní deníku a malovala potajmu každodenní život v ghettu.
Zvrat do života rodiny Weissovy přináší podzim 1944 a vlna transportů vypravená z Terezína na Východ, do Osvětimi. Do prvního – údajně pracovního transportu – byl zařazen tatínek Helgy, který své manželce a dceři kladl na srdce, aby se dobrovolně do žádného transportu nehlásily. Když však byl v Terezíně o pár dnů později vyhlášen nový transport a bylo nabídnuto, že se do něj mohou hlásit příbuzní těch, kteří již odjeli. Helga s maminkou se nechaly na seznam zapsat. Stejně jako tatínek se dostaly do koncentračního tábora v Osvětimi – Birkenau. Na rozdíl od otce prošly selekcí a byly zařazeny do práce. V samotné Osvětimi zůstaly jen pár dní a brzy byly deportovány do Freibergu u Drážďan, kde pracovaly v letecké továrně. Transportem smrti putovaly v polovině dubna 1945 do koncentračního tábora Mauthausen. Podmínky v transportu byly otřesné, vězni byli nacpáni v otevřených vagonech, bez jídla. Druhá světová válka vrcholila. I díky tomu vlak na tratích na českém území nabral určité zpoždění. Do Mauthausenu vězni přijeli den poté, co zde byly zničeny plynové komory…
Po osvobození se Helga s maminkou vrací koncem května 1945 do Prahy. V Praze se setkávají s Helžiným strýcem Josefem Polákem, osvobozeným v terezínském ghettu. U něj Helga před transportem na Východ schovala v Terezíně své kresby a deník. Zásluhou strýce tak byly kresby a deník zachráněny a následně navráceny Helze.
Po válce se nadále Helga věnovala kreslení, později odmaturovala na gymnáziu a Státní grafické škole, studovala Uměleckoprůmyslovou školu v ateliéru u prof. Emila Filly a Aloise Fišárka. Občas se vracela k zážitkům z války, ilustrovala též knihy Arnošta Lustiga. Velmi pozitivní vliv na ni měl pobyt v Izraeli v polovině 60. let, kde byla deset týdnů v umělecké kolonii a též procestovala zemi. Tehdy poprvé ožívají její kresby veselými barvami, i když i nadále se do její tvorby pochmurné vzpomínky na mládí a ztracené blízké promítají.
V roce 1991 vytvořila pamětní desku pro shromaždiště v bývalém Radiotrhu v Holešovicích, odkud odjížděly transporty do Terezína. Spolu s dalšími bývalými vězni z ghetta Terezín často přijíždí do Terezína a zúčastňuje se besed při seminářích Památníku Terezín, ať již pro žáky a studenty či pro pedagogy.
Její kresby byly vydány v knize „Zeichne, was Du siest“ („Maluj, co vidíš“) Dolnosaským spolkem pro podporu města Theresienstadt/Terezín.
Se