Když byla rodina Vackových počátkem února 1943 zatčena gestapem, bylo jejich starší dceři Věře teprve sedmnáct let a studovala na reálném gymnáziu v Táboře. Už tehdy se vyznačovala mimořádnou statečností. Pomáhala otci Jaroslavu Vackovi, který byl zapojen do odbojových aktivit Obrany národa na Táborsku. Během tvrdých výslechů na gestapu nic neprozradila, a když byla otři měsíce později společně s otcem, matkou a bratrem Jaroslavem převezena do policejní věznice v Terezíně, rychle se zapojila do ilegální činnosti i zde. Zajišťovala písemné spojení mezi vězni z dílenského a ženského dvora s tzv. zvláštními vězni (Sonderhäftlinge) v čele s Vladimírem Krajinou.
Spolu s matkou byla v lednu 1944 zařazena do transportu do koncentračního tábora Ravensbrück. Zde pracovaly v podzemní továrně Waldbau. Před postupující frontou začala na konci dubna 1945 evakuace tábora. Věře a její matce se podařilo uprchnout z pochodu smrti. Čekala je však dlouhá a složitá cesta domů, kam dorazily až na konci května 1945. Věra se zde setkala se svojí mladší sestrou Drahomírou, bratra a otce už nikdy nespatřila.
Věra Žahourková zůstala celý život velmi aktivní. Snažila se, aby válečné události a vzpomínky bývalých vězňů neupadly v zapomnění. Zpracovala seznam mnoha set osob, které na počátku 90. let minulého století ještě žily a mohly poskytnout cenná svědectví. O svých válečných zážitcích do pokročilého věku přednášela na školách.
Text článku můžete nalézt v této podobě též v tisku Přežili jsme, který byl vydán Památníkem Terezín na jaře roku 2025 při příležitosti připomínky 80. výročí konce druhé světové války a osvobození Terezína.
Iva Rapavá
