Zpravodaj | Vzdělávací a informační bulletin Památníku Terezín

Zpravodaj 1/2018

Beit Terezin – výjimečný památník v Izraeli

Muzeum v Beit Terezin s mozaikou znázorňující ghetto Terezín na podlaze.

Muzeum v Beit Terezin s mozaikou znázorňující ghetto Terezín na podlaze.

Přestože základní kámen památníku Beit Terezín byl položen už na konci 60. let, stát Izrael ho oficiálně uznal za muzeum holokaustu (teprve třetí v zemi!) až v roce 2011. Důvody jsou zřejmé. Beit Terezin si musel tak trochu vybojovat své místo v zemi, kde je holokaust jedním z ústředních témat společenského života, dokázat, že je plnohodnotnou muzejní institucí, která vedle hlavního státního muzea holokaustu Yad Vashem neztratí smysl.

Byla to dlouhá cesta, vedená skromným, ale vytrvalým úsilím. Lidé, kteří za tímto podivuhodným příběhem stáli a stojí, si zaslouží hlubokou poklonu.

Důvodů pro vznik památníku připomínajícího oběti terezínského ghetta bylo v 60. letech několik, především však pieta a vědomí odpovědnosti obětem ze střední Evropy. Tomuto účelu skvěle posloužil kibuc Giv’at Chajim Ichud, v němž našlo útočiště nemálo československých, německých a rakouských přeživších (zajímavostí je, že do tohoto kibucu se také po válce chystal vycestovat první židovský starší terezínského ghetta, Jakob Edelstein se svou rodinou1 – osud tomu však chtěl jinak – rodina byla zavražděna v KT Auschwitz I). Druhým pádným argumentem pro vznik památníku tak vzdáleného od “místa činu” byl stav připomínání ghetta v tehdejším Československu – povědomí o ghettu a židovských obětech bylo komunistickým režimem systematicky potlačováno, Muzeum ghetta existovalo jen “v šuplíku” pracovníků Památníku Terezín (školní skupiny provázeny pouze po Malé pevnosti), Pinkasova synagoga v Praze se jmény všech obětí byla koncem 60. let znovu zavřena a dalo se předpokládat, že tento stav nedozná po srpnu 1968 žádných změn.

Je třeba říct, že podobné památníky začaly postupně v Izraeli vznikat – v tom patří Beit Terezín do širšího proudu snah přeživších o připomenutí své “zmizelé” komunity, obce, ghetta či místa utrpení. Beit Terezín byl však už od počátku něčím výjimečný – nemělo se jednat pouze o památník pro připomínání tragické minulosti, ale Asociace pro připomínání terezínských mučedníků (založena v r. 1966) se usnesla na jakémsi společenském centru – multifunkčním místě vhodném nejen pro setkávání přeživších, ale také pro vzpomínkové ceremonie, bádání či výuku. Chybět tedy neměl archiv, knihovna nebo učebna. Jedinečné bylo také záměrné umístění památníku uprostřed kibucu – tak, aby mohl posloužit i obyvatelům k jejich vlastním kulturním aktivitám.

Expozice v Beit Terezin věnovaná dětem v ghettu Terezín.

Expozice v Beit Terezin věnovaná dětem v ghettu Terezín.

Základní kámen památníku byl slavnostně položen v roce 1969, avšak trvalo ještě mnoho let, než byl otevřen – zásadní věcí bylo najít finanční zdroje a těch nebylo mnoho (členové asociace se např. dohodli, že věnují desetinu svého měsíčního platu). Pokud však navštívíte Beit Terezín dnes, budete jistě ohromeni. Architektonické řešení místa je vskutku unikátní (autorem je bývalý vězeň terezínského ghetta, architekt Albin Glaser). Celý památník stojí na vršku obklopený vzrostlými stromy, kvetoucími keři a květinami. Když vyjdete nahoru, ocitnete se na malém prosluněném prostranství, ze kterého se jednoduše dostanete do jedné z budov, které centrální plochu kolem dokola lemují. Srdcem památníku je budova muzea, kterou Glaser navrhl jako cihlovou dvanáctibokou strukturu připomínající terezínské opevnění. Pokud otevřete jeho velká vrata, ocitnete se v nevelké kruhové místnosti a vzápětí si uvědomíte, že stojíte v ghettu Terezín, které je v podobě mozaiky přítomno na podlaze muzea. Na stěnách se v dřevěných otevíracích panelech (další odkaz na ghetto, kde veškerý nábytek vznikal improvizovaně z prken) nachází expozice týkající se několika hlavních témat, např.: každodenního života v ghettu, židovské samosprávy nebo transportů. Mimo tuto hlavní budovu v areálu Beit Terezin najdete i další speciální výstavy věnované životu dětí v ghettu (působivě využívající různé artefakty z archivu Beit Terezin: např. dětský časopis Kamarád nebo hru Monopoly vyrobenou v ghettu), terezínské hudbě a sportu, zejména fotbalu.

Komplex obsahuje již zmíněný archiv, jehož hlavní součástí je kartičkový index více než 150 000 vězňů ghetta, ale také další, výtvarné či hudební artefakty, dokumenty, fotografie aj. Knihovna archivu čítá na 5000 knih, periodik, dokumentárních filmů, fotokopií hudebních zápisů aj.

Významnou součástí památníku je od roku 1993 Vzdělávací centrum, které nabízí vzdělávací aktivity nejen izraelským školákům různých věkových stupňů, ale také učitelům, univerzitním studentům, vojákům či seniorům. Tak se vrchovatě vyplnilo přání zakladatelů vyslovené na zakládací listině Beit Terezín: “…nechceme vztyčit sochu, abychom je (naše zemřelé přátele) jenom připomínali, objekt, který bude symbolizovat minulé utrpení, ale nebude mostem k budoucnosti… “ Obětavá a trpělivá práce několika generací přinesla zralé plody – Beit Terezín je moderní muzejní institucí, která našla svou cestu do 21. století.

Kl

Z depozitáře Památníku Terezín

Urna Hermine Mayerové jako připomínka jednoho z osudů rakouských a německých Židů v ghettu Terezín

Urna Hermine Mayer dnes, Památník Terezín, PT 377.

Urna Hermine Mayer dnes, Památník Terezín, PT 377.

Jedním z mála trojrozměrných sbírkových předmětů, které připomínají osud více než 47 000 německých a rakouských Židů deportovaných do Terezína v roce 1942, je urna Hermine Mayerové. Byla nalezena v roce 1958 u bývalé podzemní továrny Richard, kde nacisté v listopadu 1944 nechali zakopat část popela zemřelých vězňů ghetta.

Hermine se narodila 21. listopadu 1864 v Hostomicích pod Brdy jako první dítě Wilhelma a Julie Kaudersových. Z Hostomic se rodina přestěhovala do Spáleného Poříčí, kde Wilhelm minimálně v letech 1867-1876 vyučoval na německé židovské škole a Hermine se tu narodilo šest sourozenců. Později rodina přesídlila do Höchstu (dnes část Frankfurtu nad Mohanem), kde roku 1894 sestry Hermine a Mathilde Kaudersovy založily obchod s textilním zbožím. Na podzim 1896 se Hermine provdala za Maxe Mayera a z jejich manželství se narodily tři děti – Gertrude (1898), Erich (1900) a Curt (1905). Max zemřel v roce 1910 a Hermine pak vedla obchod sama ještě dva roky. Roku 1916 se s dětmi v Höchstu přestěhovala do nového domu na Konrad-Glatt-Straße. Gertrude navštěvovala lyceum, dalším studiem dosáhla kvalifikace diplomované účetní a poté působila jako prokuristka v židovské firmě, která na konci 30. let nuceně ukončila činnost. Patřila k zakladatelům spolku Jüdischen-Jugend-Bund Höchst, kde se podílela hlavně na vedení večerů pro mládež. Erich a Curt po studiích na vyšší reálce pracovali jako obchodníci.

Urna Hermine Mayer – stav po nálezu v roce 1958, Památník Terezín, dokumentační oddělení – fotoarchiv.

Urna Hermine Mayer – stav po nálezu v roce 1958, Památník Terezín, dokumentační oddělení – fotoarchiv.

Po nástupu nacistů k moci byla v Německu postupně zaváděna opatření, jejichž cílem bylo úplné vyřazení Židů z hospodářského a společenského života. Hermine a Gertrude Mayerovy byly nejprve v září 1939 vystěhovány do jednoho z domů, v nichž byli soustředěni frankfurtští Židé, a 16. září 1942 deportovány transportem XII/3 do Terezína. Tehdy už Hermine trpěla silnou dnou a byla odkázána na invalidní vozík. V kasárnách Kavalír, kde živořili staří vězňové terezínského ghetta, rychle ztratila vůli k životu a již 3. října 1942 zemřela. Gertrude byla deportována 16. října 1944 transportem Er do Osvětimi, kde patrně hned po příjezdu zahynula v plynové komoře.

Stolperstein věnovaný Hermine Mayer, zdroj: Internet.

Stolperstein věnovaný Hermine Mayer, zdroj: Internet.

Synům Hermine Mayerové se podařilo z Německa včas emigrovat. Erich s rodinou přesídlil do Francie a po jejím obsazení Německem se zapojil do odboje. Později se mu podařilo opustit Evropu a vstoupit do vojenských sil de Gaullovy Svobodné Francie. Bojoval v Africe a po invazi do Normandie se podílel na osvobozování země, která mu před válkou poskytla útočiště. Zemřel roku 1979 v Dijonu. Curt se vystěhoval do Palestiny a ještě na začátku 80. let žil v Jeruzalémě.

Před domem na Konrad-Glatt-Straße 3 v Höchstu, kde Hermine a Gertrude Mayerovy prožily třiadvacet let, jsou od roku 2009 umístěny jejich kameny zmizelých (tzv. Stolpersteiny; jedná se o dlažební kostky s mosazným povrchem, vsazené do chodníku před domy obětí holokaustu a nacistického režimu).

Ra

Setkání evropských členů International Coalition of Sites of Conscience v Památníku Terezín

Účastníci setkání při worskhopu, foto: Linda Norris.

Účastníci setkání při worskhopu, foto: Linda Norris.

Ve dnech 17. – 19. listopadu 2017 proběhlo v Památníku Terezín setkání zástupců evropských členů mezinárodní organizace International Coalition of Sites of Conscience (ICSC) s mottem: Inspirace nové generace. Jedním z prioritních cílů koalice je aktivně zapojovat mladé lidi do diskuse o různých událostech z historie, často i nedávné, jež se mohou jevit jako složité a problematické a nemělo by se na ně zapomínat.

Pro účastníky, kteří se do Terezína sjeli ze všech koutů Evropy, byl připraven rozmanitý program. Jeho stěžejní část byla věnována nejprve představení stávajících projektů zástupců zúčastněných organizací. Památník Terezín, jakožto jeden za zakládajících členů koalice, zde prezentoval projekty, které uvedl do života právě ve spolupráci s ICSC; poslední z nich Školákem ve válečných letech stále ještě v současné době probíhá. Následně se uskutečnila diskuse o dalším možném směřování činnosti a spolupráce ISCS a členských institucí.

Součástí setkání bylo i bližší seznámení se s prostředím Památníku Terezín, s jeho historií a s objekty, které Památník spravuje, a také vzdělávací návštěva Ústavu pro studium totalitních režimů v Praze, kde byli účastníci obeznámeni s jeho činností, archivem a programy pro školní mládež.

Se

Podzimní semináře pro pedagogy

Účastníci semináře na exkurzi v Beit Terezin, listopad 2017.

Účastníci semináře na exkurzi v Beit Terezin, listopad 2017.

Na přelomu října a listopadu 2017 se uskutečnil 13. ročník pedagogického semináře v jeruzalémském Památníku Yad Vashem, který zmíněná instituce uspořádala ve spolupráci s MŠMT ČR a Památníkem Terezín. Seminář absolvovalo 18 pedagogů z ČR.

Program, jehož cílem bylo rozšířit znalosti účastníků o různé aspekty historie holokaustu a představit jim pro tuto problematiku aktuální výukové metody, sestával z řady přednášek a prakticky zaměřených workshopů. Odbornou část programu zahájil profesor Yehuda Bauer přednáškou Holokaust a genocida ve 21. století, na kterou pak navázali další experti především z Yad Vashem. V rámci prezentací výsledků vlastní pedagogické činnosti v daném tématu pak někteří z účastníků představili své projekty a ukázali tak ostatním pedagogům vzdělávací modely realizovatelné ve školách.

Nedílnou součástí programu jsou každoročně i aktivity odehrávající se mimo prostory Yad Vashem. Tentokrát jimi byly komentované prohlídky pevnosti Masada, jeruzalémského Starého města, krátká účast na oslavě šabatu v synagoze aj. K nezapomenutelným momentům semináře patřila exkurze v Památníku Beit Terezín, kde účastníci mj. nahlédli do tamních sbírek a pobesedovali s panem Petrem Langem, pamětníkem terezínského ghetta a dalších nacistických táborů.

Záběr z žákovského filmu Klíč.

Záběr z žákovského filmu Klíč.

Ve dnech 23. – 26. 11. 2017 proběhl v Terezíně již 17. ročník mezinárodního semináře Holokaust ve vzdělávání, který pořádal Památník Terezín a MŠMT ČR. Zúčastnilo se jej 52 českých učitelů, kteří se oproti semináři prvního stupně nyní mohli zúčastnit přednášek a ukázkových workshopů vedených nejen lektory z českých institucí (Člověk v tísni, Židovské muzeum v Praze), ale i přednášejícími z institucí zahraničních (izraelský památník Yad Vashem, polské Státní muzeum Auschwitz-Birkenau v Osvětimi, americké United States Holocaust Memorial Museum, USC Shoah Foundation – The Institute for Visual History and Education, Heroic Imagination Project, německý Dům konference ve Wannsee, nizozemský Dům Anny Frankové a Historický ústav Slovenské akademie věd).

V programu nechyběl ani prostor pro prezentace projektů účastníků či ukázka práce žáků ze ZŠ Trmice, kteří pod vedením učitelek Jindřišky Waňkové a Jitky Löblové zvládli například natočit i tematicky laděné animované filmy. V rámci večerního kulturního programu se účastnici mohli těšit na projekci filmu Daleká cesta (1948), vystoupení Dismanova rozhlasového dětského sboru s operou Brundibár a divadelní představení Jaroslava Achaba Haidlera Pan Theodor Mundstock.

Su+Ka

Den památky obětí holokaustu v Terezíně – společný česko-německý pietní akt

Beseda s pamětníky – paní Dagmar Lieblová (vpravo) a pan Felix Kolmer (vlevo) při vzpomínkové akci ke Dni památky obětí holokaustu, Malá pevnost, Památník Terezín, foto: Radim Nytl.

Beseda s pamětníky – paní Dagmar Lieblová (vpravo) a pan Felix Kolmer (vlevo) při vzpomínkové akci ke Dni památky obětí holokaustu, Malá pevnost, Památník Terezín, foto: Radim Nytl.

24. ledna 2018 proběhla v Terezíně za účasti zástupců České republiky a Spolkové republiky Německo vzpomínková akce k uctění Mezinárodního dne památky obětí holokaustu a předcházení zločinům proti lidskosti. Posláním terezínského shromáždění bylo předání odkazu obětí nacizmu na současnou mladou generaci. Tu zde zastoupilo několik desítek studentů česko-německého bilingválního gymnázia Friedricha Schillera v saské Pirně.

Studenti z gymnázia Friedricha Schillera v Pirně, připomínka Dne památky obětí holokaustu, Národní hřbitov, Památník Terezín, foto: Radim Nytl.

Studenti z gymnázia Friedricha Schillera v Pirně, připomínka Dne památky obětí holokaustu, Národní hřbitov, Památník Terezín, foto: Radim Nytl.

V úvodu promluvil a přítomné přivítal ředitel Památníku Terezín Jan Roubínek. Poté se ujala slova bývalá vězeňkyně terezínského ghetta, Dagmar Lieblová, na niž navázali se svými projevy právě mladí studenti gymnázia z Pirny.

Závěrem zazněla modlitba v podání drážďanského rabína Andrease Nachamy a na památku obětí byly na Národním hřbitově položeny květiny. Pro studenty a oficiální hosty poté pokračoval program prohlídkou terezínské Malé pevnosti, kde v letech 1940 – 1945 fungovala Policejní věznice Terezín, a besedou s paní Dagmar Lieblovou a Felixem Kolmerem, též bývalým vězněm terezínského ghetta.

Se

Literární a výtvarná soutěž Památníku Terezín
skola_banner

Archiv Zpravodaje

Projekty českých škol

Videotéka

Videotéka

Zpravodaj

Ediční tým: Naďa Seifertová, Jiří Kleker
Kontaktujte nás: newsletter@pamatnik-terezin.cz

Památník Terezín na Facebooku