Zpravodaj 4/2016

Příběh Jindřicha Jetela, jednoho z popravených v terezínském ghettu

Svatební fotografie Věry a Jindřicha Jetelových. Soukromý archiv Ludmily Chládkové.

Svatební fotografie Věry a Jindřicha Jetelových. Soukromý archiv Ludmily Chládkové.

Události, které otřásly ghettem

Za tři a půl roku své existence (od 24. 11. 1941 do května 1945) prošlo terezínské ghetto určitým vývojem a změnami. Následujícím příspěvkem bychom chtěli připomenout jeho úplné začátky.

Rozhodující moc a postavení měla v ghettu od prvních dnů nacistická komandatura. Od ní vycházely pokyny a zejména četné zákazy. Počátkem 6. 12. vydal velitel SS komandatury Seidl příkaz k oddělení mužů a žen. Ženy s dětmi do 12 let byly z původních Sudetských kasáren přemístěny do Drážďanských kasáren; pro židovskou samosprávu pak byla určena kasárna Magdeburská. Od té doby byl jakýkoliv styk mužů a žen zakázán, děti a mladiství mohli své rodiče navštívit jen jednou týdně.

Další zákazy plynuly i z toho, že v Terezíně žili až do poloviny roku 1942 původní civilní obyvatelé. Komandatura jim zakázala mluvit s přítomnými Židy, pomáhat či stýkat se s nimi. Záhy však byl zjištěn opak – někteří občané vězňům pomáhali s posíláním dopisů a v osobních setkáních s rodinnými příslušníky. Již 2. 12. 1941 byl pod trestem smrti zakázán poštovní styk s venkovním světem. 7. 12. však velitel ghetta obdržel konkrétní informace o pašování korespondence a zapojených osobách. Řada vězňů proto byla zavřena do sklepení komandatury, tzv. bunkrů, poté nastalo vyšetřování a s nadřízenými v Praze se jednalo o způsobu potrestání.

Kopie prvního dopisu Jindřicha Jetela manželce zaslaný z Terezína. Soukromý archiv Ludmily Chládkové.

Informace o všem, co se v ghettu dělo a především co se dělat nesmělo, dostávaly tisíce přítomných vězňů formou tištěných denních rozkazů (Tagesbefehlů = TB). Židovská samospráva je začala vydávat 15. 12. 1941 a k existujícímu problému s nelegální poštou se vyjadřovala velice často: TB č. 8 a 9 z 23. a 24. prosince 1941 informovaly vězně ghetta o nových zatčeních kvůli pašování dopisů a úřední místa varovala zastavením veškeré pošty, Zanedlouho TB č. 12 již informoval o zákazu pošty z nařízení velitele. TB č. 23 z 10. ledna 1942 pak oznamoval: Z nařízení velitele bezpečnostní služby bylo devět obyvatel židovského ghetta odsouzeno k smrti oběšením. Rozsudek byl dnes vykonán…

Kopie prvního dopisu Jindřicha Jetela manželce zaslaný z Terezína. Soukromý archiv Ludmily Chládkové.

Kopie prvního dopisu Jindřicha Jetela manželce zaslaný z Terezína. Soukromý archiv Ludmily Chládkové.

Tomuto krutému sdělení předcházely dny a bezesné noci, kdy židovská samospráva musela zajistit stavbu šibenice za Ústeckými kasárnami, najít popravčího a předem nechat vykopat hromadný hrob. U popravy byla kromě obětí přítomna Židovská rada starších, četnictvo i SS, včetně komandatury. Odsouzení přijali rozsudek „za tupení Německa“ statečně, byly slyšet hlasy „tím válku nevyhrajete“. Po popravě byl u židovského staršího tajně sloužen kadiš, modlitba za zemřelé.

Dne 26. února 1942 bylo popraveno dalších sedm mužů ze stejného důvodu a stejným způsobem. V budoucnu se další popravy v ghettu nekonaly, přestupky proti vězeňskému řádu se trestaly méně drastickými způsoby.

Osud Jindřicha Jetela

Jedním z devíti mužů, popravených v ghettu 10. 1. 1942, byl Jindřich Jetel. Jeho manželka Věra nám v letech 1992 – 94 poskytla k celému případu několik písemných informací. V nich dobu jejich manželství výstižně nazvala „maličko štěstí a tolik tragédie“.

Jindřich, nar. roku 1920 v Praze, byl židovský míšenec, zapsán u Židovské náboženské obce. Pocházel z úřednické rodiny, povoláním byl elektrotechnik. Věra Kurzová, nar. roku 1916 ve Vršovicích, měla původ árijský, ale před svatbou se též přihlásila k ŽNO. Pracovala jako soukromá úřednice. Oba se znali již od dob studií a přes odpor rodin se nakonec 5. června 1941 v Praze vzali.

K událostem v Terezíně nám Věra Jetelová sdělila, že po Jindřichově odjezdu transportem Ak I dne 24. listopadu 1941 od něj obdržela několik dopisů s ujištěním, že vše bude v pořádku. 25. listopadu popisuje terezínské ubytování, práci s nacpáváním slamníků, a též spokojenost s umývárnou a tekoucí vodou. Ale že mu taktéž chybí ona i její neustálé štěbetání. 27. listopadu si Jindřich napsal o zaslání větší misky na polévku. Podobně jako jiné ženy se i Věra Jetelová vydala v prosinci do Terezína osobně. Přijela tam s paní Stránskou (její manžel byl též popraven). Viděly muže, předaly jim balíčky a hovořily s nimi přes plot u kasáren. Netušily, že jsou pozorovány a že budou zadrženy. Na strážnici v Sudetských kasárnách je převzali dva četníci. Když jim na vyzvání předaly tajné dopisy od několika dalších mužů z ghetta, které měly v Praze doručit jejich rodinám, četník je začal vhazovat do velkých kamen. Vypadalo to, že problém s dopisy řešen nebude. Pak s nimi, již za přítomnosti německého vojáka, sepsal četník protokol. Propuštěny byly se slovy, že se už nesmí o návštěvu pokoušet. Před odchodem ven ještě viděly skupinu zadržených mužů včetně těch svých. Poté Věře nastaly dny plné obav, co s muži v Terezíně udělají. Kontakty přestaly, balíček zaslaný Jindřichovi před Vánoci se jí vrátil zcela plesnivý zpět. Její pražské známé, které měly muže též v ghettu a dozvěděly se o popravě devíti vybraných 10. ledna 1942, se snažily Věru ještě od této události chránit. Krutou pravdu se dozvěděla mnohem později, Oficiální potvrzení o popravě manžela obdržela od ŽNO v Praze až jeden a půl roku poté.

Současné umístění pomníčku se jmény popravených v ghettu – Židovský hřbitov v Terezíně, 2012, foto: Radim Nytl, Památník Terezín.

Současné umístění pomníčku se jmény popravených v ghettu – Židovský hřbitov v Terezíně, 2012, foto: Radim Nytl, Památník Terezín.

Nakonec ještě Věra Jetelová sdělila: Když se s Jindřichem poznali, netušili, jaká hrozba visí nad nimi a celým světem. Terezín pak pro ni navždy zůstal místem největší nespravedlnosti, jež nešla zapomenout.

Chl

Zpřístupnění zrekonstruovaných prostor kolumbária bývalého terezínského ghetta

Nově zpřístupněné prostory kolumbária terezínského ghetta, říjen 2016, foto: Radim Nytl, Památník Terezín.

Nově zpřístupněné prostory kolumbária terezínského ghetta, říjen 2016, foto: Radim Nytl, Památník Terezín.

U příležitosti vzpomínkových akcí 75. výročí zahájení transportů protektorátního židovského obyvatelstva byly 17. 10. v Terezíně slavnostně zpřístupněny další prostory bývalého kolumbária, kde se v době ghetta uchovávaly urny s ostatky mrtvých. Při této příležitosti promluvil ředitel Památníku Terezín Jan Munk, místostarostka Terezína Hana Rožcová a předsedkyně Terezínské iniciativy Dagmar Lieblová. Ta, jakožto bývalá vězeňkyně ghetta zavzpomínala na roky zde strávené a připomněla úlohu pamětníků holokaustu, totiž předávat svědectví o tomto období mladým generacím. Slavnosti se taktéž zúčastnili bývalí vězni terezínského ghetta se svými rodinnými příslušníky, zástupci ambasády USA a velvyslanec státu Izrael Gary Koren, kteří si po slavnostním úvodu prohlédli nově zpřístupněná místa za odborného komentáře zástupce ředitele Památníku Terezín pro výzkum a vzdělávání Vojtěcha Blodiga.

Dagmar Lieblová během slavnostního zpřístupnění zrekonstruovaných prostor kolumbária, říjen 2016, foto: Radim Nytl, Památník Terezín.

Dagmar Lieblová během slavnostního zpřístupnění zrekonstruovaných prostor kolumbária, říjen 2016, foto: Radim Nytl, Památník Terezín.

Poté se účastníci setkání přesunuli do kinosálu Muzea ghetta, kde proběhl komorní koncert. V jeho úvodní části vystoupilo nizozemské dětské Revesz trio, mezi jehož repertoárem se nacházely lidové melodie Šalom alejchem a Heveňu šalom, dílo švýcarsko-amerického skladatele Ernesta Blocha From Jewish Life a skladba terezínské vězenkyně Ilse Weber Wiegala. V druhé části představil houslista Jaroslav Svěcený za doprovodu klavíristy Václava Máchy transkripce Jaschy Heifetze hudby George Gerschwina z opery Porgy and Bess, dále svou vlastní kompozici inspirovanou Terezínem T-Dream pro housle, dvě melodie Johna Williamse z filmu Schindlerův seznam a dvě části Sonáty pro housle oběti šoa Erwina Schulhoffa. Celý den byl zakončen setkáním na půdě Magdeburských kasáren.

St

Seminář pro učitele v Památníku Ravensbrück 6. – 9. 10. 2016

Bývalé ubytovny dozorkyň SS v Památníku Ravensbrück, říjen 2016, foto: Martin Hemelík.

Bývalé ubytovny dozorkyň SS v Památníku Ravensbrück, říjen 2016, foto: Martin Hemelík.

Již deset let trvá spolupráce Památníku Terezín s Památníkem Ravensbrück na realizaci semináře III. stupně, který každý druhý rok probíhá v bývalém koncentračním táboře Ravensbrück. Součástí tohoto čtyřdenního semináře, který se koná pod záštitou MŠMT, je také návštěva Domu konference ve Wannsee.

Účastníci zde zhlédli výstavu, věnovanou tématu holocaustu, podívali se do prostor, kde se konference v lednu roku 1942 odehrávala a zapojili se do práce v rámci workshopu na téma plánování a organizace genocidy. Na závěr proběhla diskuse o pedagogických aspektech výuky o holokaustu.

Účastníci semináře v Domě konference ve Wannsee, říjen 2016, foto: Martin Hemelík.

Účastníci semináře v Domě konference ve Wannsee, říjen 2016, foto: Martin Hemelík.

Druhý den semináře pak strávili účastníci v bývalém koncentračním táboře Ravensbrück, kde se v dopolední části seznámili s aktivitami místního vzdělávacího oddělení. Zajímavým bodem programu byla také návštěva depozitáře, během níž byly připraveny k nahlédnutí archivní materiály. Odpoledne pak učitelé absolvovali fotografický workshop a navazující komentovanou prohlídku expozice. Prostor byl věnován i seznámení se s realizovanými či plánovanými projekty účastníků a diskuzi o nich. V průběhu semináře získali pedagogové mnoho nových informací a poznatků, které, dle jejich slov, určitě využijí při přípravě zajímavých hodin či projektů.

Pa

Seminář pro české pedagogy v izraelském Památníku Yad Vashem

Účastníci semináře v Památníku Yad Vashem, listopad 2016, foto: Petra Pěničková, Památník Terezín.

Účastníci semináře v Památníku Yad Vashem, listopad 2016, foto: Petra Pěničková, Památník Terezín.

Letos již po dvanácté proběhl čtvrtý stupeň vzdělávacích seminářů pro české pedagogy na půdě Památníku Yad Vashem v Jeruzalémě. Semináře, jenž je spolupořádán právě Památníkem Yad Vashem, Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR a Památníkem Terezín, se zúčastnilo celkem 18 pedagogů z nejrůznějších typů škol celé České republiky.

Obsahem a náplní tohoto několikadenního setkání se stala řada přednášek a workshopů vedených odborníky na danou problematiku. Během nich se posluchači dozvěděli mnoho nových poznatků, ale také byli seznámeni s metodikou, jak toto téma vhodnou formou prezentovat na školách svým žákům a studentům.

Workshop Osvětimské album v Yad Vashem vedený Yiftachem Askenazym, listopad 2016, foto: Petra Pěničková, Památník Terezín.

Workshop Osvětimské album v Yad Vashem vedený Yiftachem Askenazym, listopad 2016, foto: Petra Pěničková, Památník Terezín.

Účastníky zaujaly a zvláště oslovily na příklad přednášky Yeshaya Baloga na téma Podstata tradičního judaismu či dr. Roba Rozetta Od antisemitismu k nacistické ideologii. Kromě jiného zde byla otevřena a nastíněna i problematika konečného řešení židovské otázky, Spravedlivých mezi národy či života po válce a vypořádání se s minulostí. Někteří pedagogové rovněž prezentovali své stávající aktivity ve výuce o holokaustu ostatním kolegům a podělili se s nimi o své dosavadní zkušenosti. Velkým přínosem však pro všechny bylo seznámení se s přístupy Yad Vashem k výuce o holokaustu.

Velice obohacujícím bodem celého semináře byla zajisté návštěva kibucu Beit Terezín, ležícího asi 60 km severozápadním směrem od Jeruzaléma. Během komentované prohlídky jsme se dozvěděli mnoho zajímavostí o jeho historii, vzniku, ale i současném životě tamních obyvatel.

Během návštěvy kibucu Beit Terezin, listopad 2016, foto: Jana Švarcová, Památník Terezín.

Během návštěvy kibucu Beit Terezin, listopad 2016, foto: Jana Švarcová, Památník Terezín.

Rovněž na nás velice zapůsobilo barvité vyprávění paní pamětnice Ruth Meisner, která pocházela z Československa, v době druhé světové války byla vězněna v terezínském ghettu a po válce se odstěhovala do Izraele.

V rámci prohloubení znalostí o místní kultuře a historii Izraele byly na programu též návštěvy a komentované prohlídky jeruzalémského Starého města, starověké pevnosti Masady a Mrtvého moře. V pátek v podvečer měli účastníci semináře v rámci večerní modlitby jedinečnou příležitost nahlédnout do jedné z místních synagog.

Šv

Literární a výtvarná soutěž Památníku Terezín
skola_banner

Archiv Zpravodaje

Projekty českých škol

Videotéka

Videotéka

Zpravodaj

Ediční tým: Jana Havlínová, Naďa Seifertová, Ludmila Chládková, Jiří Kleker
Kontaktujte nás: newsletter@pamatnik-terezin.cz

Památník Terezín na Facebooku

Náhodný citát

S příchodem nacistů se mé dětské mysli otevřely podivné obzory. Uvědomil jsem si, že nelze spontánně ctít starosty, radní, duchovní, soudce, učitele, různé přednosty, ale že si naši úctu musí zasloužit. Vždyť někteří z těch, které jsem míval v oblibě, zvedali pravici k poctě vůdce a později pilně vstupovali do komunistické strany. Začal jsem brzy lidi třídit. — Tom Luke, Kolektiv autorů: Pokoj 127, Domov mládeže Q708, Terezín, Gymnázium Plzeň a o.s. HUMR, 2007, s. 89.