Zpravodaj 3/2017

Malířka Charlotta Burešová

Charlotta Burešová: Dívka v krinolíně, 1942-1945, Památník Terezín, PT 3423, © MUDr. Radim Bureš.

Charlotta Burešová: Dívka v krinolíně, 1942-1945, Památník Terezín, PT 3423, © MUDr. Radim Bureš.

Charlotta (Lotka) Burešová se narodila v Praze 4. listopadu 1904 krejčímu Gustavu Kompertovi a jeho ženě Steffi. Studovala na pražské Akademii výtvarného umění u F. Krattnera a na Uměleckoprůmyslové škole u J. Schussera. Vdala se za advokáta Radima Bureše a roku 1927 se jim narodil jediný syn Radim, který se po válce stal dětským lékařem a žil v manželství s advokátkou a pozdější političkou (ministryně spravedlnosti) Dagmar. Charlotta se plně sžila s prostředím svého manžela, dle svých pozdějších slov svoji identitu viděla takto: „Před válkou jsem se totiž nikdy blíže neseznámila s židovskou společností. Manžel byl ,arijec´, známí také.“1.

Po okupaci Československa došlo k formálnímu rozvodu manželského svazku Burešových, přesto spolu partneři nadále komunikovali, a to i v době Charlottina věznění v terezínském ghettu, o čemž svědčí slova z její vzpomínky pro Památník Terezín z roku 1972: „Jeden z četníků (jmenoval se Čipera) mi dokonce zprostředkovával styk s manželem. Já jsem všechny tyto tajné dopisy v Terezíně spálila, ale muž si motáky nechal.“1.

Charlotta Burešová: Portrét Hany Kellnerové, 1942-1945, Památník Terezín, PT 5525, © MUDr. Radim Bureš.

Charlotta Burešová: Portrét Hany Kellnerové, 1942-1945, Památník Terezín, PT 5525, © MUDr. Radim Bureš.

Do Terezína byla Lotka Burešová odvezena transportem AAs, který odjížděl dne 20. 7. 1942 z Prahy. Krátce po příjezdu vážně onemocněla s očima. Po uzdravení se dostala, i díky svému výtvarnému vzdělání, do malířské dílny, kde po čase získala i ubytování. Dílna se nacházela v budově vpravo od terezínského kostela (L 410) ve zvýšeném přízemí. Zde byli jejími spolupracovníky Otto Kaufmann – Karas, který se rovněž věnoval hudbě, a mladší kamarádka Hana Kellnerová. Charlotta tu nejprve podle předloh z pohlednic malovala kachlíky, později se mohla věnovat i volné tvorbě. Burešová a Karas pracovali také na přímých zakázkách pro důstojníky SS, kteří sem osobně docházeli. Karas se věnoval krajinomalbě, Burešová portrétům a figurální malbě.

Charlotta Burešová: Skicář s kresbami - Portrét Otty Kaufmanna Karase, 1942-1945, Památník Terezín, PT 5549, © MUDr. Radim Bureš.

Charlotta Burešová: Skicář s kresbami – Portrét Otty Kaufmanna Karase, 1942-1945, Památník Terezín, PT 5549, © MUDr. Radim Bureš.

Následně byly ateliéry přestěhovány do Jägergasse 9, kde Charlotta bydlela vedle restaurátorské dílny, v níž pracovali její dva nizozemští kolegové Cohen a Morpurgo. Prováděly se zde opravy válečných konfiskátů. Z dalších výtvarníků tu žil a pracoval Jiří Valdštýn – Karlínský. Burešová v této době namalovala deset portrétů rady starších. Vytvořila podobiznu Benjamina Murmelsteina, Leo Baecka a Jakoba Edelsteina. Posledně jmenovaného však pouze podle fotografie.

V souvislosti s aférou skupiny výtvarníků kolem Leo Haase a Bedřicha Fritty v červenci 1944 byla povolána na komandaturu SS. Nebylo jí dokázáno, že by se podílela na zabavených kresbách, proto nebyla zatčena. Jejím přímým nadřízeným se do konce války stal holandský karikaturista Jo Spier.

Charlotta se podílela kostýmy a návrhem opony i na některých divadelních představeních, která se připravovala v závěru existence ghetta Terezín. Konkrétně na hře se zpěvy pro děti Broučci a nerealizovaných inscenacích Rusalka a Lašské tance.

Charlotta Burešová: Kopaná, 1942-1945, Památník Terezín, PT 5531, © MUDr. Radim Bureš.

Charlotta Burešová: Kopaná, 1942-1945, Památník Terezín, PT 5531, © MUDr. Radim Bureš.

Terezín opustila 3. května 1945, kdy si pro ni přijel její manžel autem a odvezl ji do Prahy.

V poválečném období se malířka věnovala tradičně pojatým zátiším a dílům s dětskými náměty. V 50. a 60. letech často ilustrovala školní učebnice a publikace s psychologickou a pedagogickou tématikou. Zemřela roku 1983.

Ve sbírkách Památníku Terezín se nachází více než 50 jejích prací (portréty, skici, žánrové výjevy, návrhy kostýmů) z doby jejího věznění v ghettu a tři malby z období krátce po válce, jež reflektují autorčiny zážitky z doby nesvobody.

St

———————————————————————

1 Památník Terezín, Sbírka vzpomínek, č. 638 (Charlotta Burešová).

Je minulost stále živá?

Sára Vykrutová, Sen malého člena Terezína, 8 let.

Sára Vykrutová, Sen malého člena Terezína, 8 let.

7. června 2017 proběhlo v kinosále Muzea ghetta v Terezíně vyhlášení vítězů 23. ročníku literární a 21. ročníku výtvarné soutěže Památníku Terezín, pojmenované na památku iniciátorky, spoluzakladatelky a donátorky soutěží Memoriál Hany Greenfieldové, pod společným názvem Je minulost stále živá?

Kromě vítězů a dalších oceněných v jednotlivých kategoriích se vyhlášení zúčastnili také hejtman Ústeckého kraje Oldřich Bubeníček, starostka města Terezín Hana Rožcová, zástupci Ministerstva kultury ČR a Památníku Lidice. Za sdružení bývalých vězňů terezínského ghetta Terezínská iniciativa přijela a k oceněným promluvila její předsedkyně dr. Dagmar Lieblová, která spolu s Jiřím Polákem, synem bývalého vězně terezínského ghetta a historika Památníku Terezín Erika Poláka, předávala oceněným Ceny Erika Poláka, financované právě Terezínskou iniciativou. Ceremoniálu byl přítomen také manžel Hany Greenfildové Murray.

Barbora Kopecká, Minulost uchovaná ve zdech, 16 let.

Barbora Kopecká, Minulost uchovaná ve zdech, 16 let.

Uměleckou část programu zajistil Dětský sbor Brno pod vedením sbormistryně Valerie Maťašové a za klavírního doprovodu Galiny Aleškevič. Ten si připravil výběr z pásma Květovaný kůň, vzniklého za okupace pro děti z pražských židovských sirotčinců, jehož autory jsou dva bývalí terezínští vězni, a to literát Norbert Frýd a hudební skladatel Karel Reiner.

Oceněná výtvarná díla byla k vidění na samostatné výstavě v předsálí kina Muzea ghetta, která probíhala v červenci 2017

Ve školním roce 2016/2017 se celkem soutěže zúčastnilo 429 prací z 95 škol celé České republiky. V literární části soutěžilo 126 děl, ve výtvarné pak 303. Seznamy vítězů a oceněná díla naleznete na webových stránkách Památníku Terezín v části Vzdělávání.

St

70. výročí založení Památníku Terezín

Počátek května 2017 patřil k velkým milníkům Památníku Terezín, neboť právě tehdy uplynulo 70 let od jeho založení.

Jaké byly jeho počátky?

Jan Munk během připomenutí 70. výročí založení Památníku Terezín, květen 2017, foto: Radim Nytl, Památník Terezín.

Jan Munk během připomenutí 70. výročí založení Památníku Terezín, květen 2017, foto: Radim Nytl, Památník Terezín.

Dva roky po skončení války, v květnu 1947, byl z iniciativy československé vlády zřízen Památník národního utrpení (později přejmenovaný na Památník Terezín). Vznikl na území terezínské pevnosti, kde v době 2. světové války trpěly desetitisíce obyvatel z různých koutů Evropy. Jeho sídlem se stala Malá pevnost v Terezíně.

Ačkoliv v Malé pevnosti až do počátku roku 1948 fungoval internační tábor pro německé obyvatelstvo, již od podzimu 1947 začaly přípravné práce k rekonstrukci a pozdějšímu otevření nové instituce. Počátkem roku 1948 byla zahájena oprava bývalých kasáren v Malé pevnosti a další stavební úpravy. Počítalo se s vytvořením stálých expozic o dějinách Malé pevnosti, o židovském ghettu v Terezíně a o nacistických represích obecně, a to v celách na IV. dvoře.

Únorové události 1948 a převzetí moci v zemi komunistickou stranou však znamenaly zásadní zvrat v těchto přípravách a zejména v obsahové náplni plánovaných expozic. Když pak bylo 11. června 1949 slavnostně otevřeno Muzeum útisku, jeho obsah již zcela odpovídal ideologickým požadavkům nového totalitního režimu.

Nově jmenovaný ředitel Památníku Terezín Jan Roubínek, květen 2017, foto: Radim Nytl, Památník Terezín.

Nově jmenovaný ředitel Památníku Terezín Jan Roubínek, květen 2017, foto: Radim Nytl, Památník Terezín.

5. května 2017, tedy 70 let od událostí z května 1947, se sešli významní hosté a současní i bývalí zaměstnanci Památníku Terezín v kině Muzea ghetta, aby si zde připomněli sedm desetiletí trvání této instituce. Ředitel Památníku Terezín, PhDr. Jan Munk, CSc. svojí řečí provedl přítomné činností jednotlivých oddělení Památníku, připomněl jejich úsilí a výsledky, zejména pak v období po roce 1989. Poděkoval také zástupcům českých i zahraničních organizací, se kterými Památník Terezín dlouhodobě spolupracuje.

Na slavnostním shromáždění vystoupil též ministr kultury ČR, Mgr. Daniel Herman, který vyzdvihl význam tohoto památného místa pro současnou i budoucí generaci a zmínil i svůj osobní vztah k němu.

Slavnostní shromáždění v Muzeu ghetta bylo též svědkem změny na postu ředitele Památníku Terezín. Dosavadní dlouholetý ředitel, dr. Jan Munk byl na vlastní žádost uvolněn ministrem kultury ze své funkce k polovině roku 2017. Mgr. Daniel Herman ve svém projevu přítomným oznámil i jméno nového ředitele Památníku Terezín, kterým se od 1. července 2017 stal Mgr. Jan Roubínek, B. A.

Slavnostní program byl doplněn vystoupením Klárova kvarteta.

Se

Výroční známky Památníku Terezín

U příležitosti připomenutí si 70. výročí založení Památníku Terezín byl současně vydán i známkový sešitek výtvarně zpracovaný Janem Ungrádem. Námětem těchto osmi známek se stala jak výtvarná díla předních českých umělců, nacházejících se ve sbírkách Památníku Terezín, tak obrázky dětí, které se v minulosti zúčastnily výtvarné soutěže vyhlašované každoročně Památníkem Terezín. Jedná se o díla těchto autorů: Fašismus (Jan Bauch), Osm vojáků (Jiří Anderle), O čem se zdálo dětem v Terezíně (Ondřej Kohout), Sussurans Quiete (Šepot ticha) (Nikola Sedlářová), Boj (Zdeněk Hošek), Válka (Emil Filla), Smutek (Nikola Kutílková) a Viděli jste to někdy (Marie Hervertová). Pro obálku sešitku byla zvolena fotografie plastiky Jiřího Sozánského s názvem Tichý nářek.

Šv

Známkový sešit navržený Janem Ungrádem.

Známkový sešit navržený Janem Ungrádem.


Známkový sešit navržený Janem Ungrádem.

Známkový sešit navržený Janem Ungrádem.

Putovní výstava Školákem ve válečných letech

Vernisáž putovní výstavy Školákem ve válečných letech na PedFUK, květen 2017, foto: Radim Nytl, Památník Terezín.

Vernisáž putovní výstavy Školákem ve válečných letech na PedFUK, květen 2017, foto: Radim Nytl, Památník Terezín.

Památník Terezín, Národní pedagogické muzeum a knihovna J. A. Komenského, Institut Terezínské iniciativy a Národní institut pro další vzdělávání v roce 2015 zahájily společný vzdělávací projekt s názvem Školákem ve válečných letech. V první vlně se do něj přihlásilo téměř dvacet týmů a jednotlivců ze základních a středních škol. Jejich úkolem bylo badatelsky uchopit témata spojená se školním prostředím v českých zemích v letech 1938 až 1945. Výsledky bádání představuje putovní výstava, která měla svou premiéru v prostorách Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy (PedF UK) od 15. března do 8. května 2017. Vernisáže, již obohatila komentovaná prohlídka, promítání filmu Vyšší princip a také následná beseda s pamětníky, se účastnila celá řada významných hostí a zapojených žáků. V průběhu dvouměsíčního trvání výstavy probíhaly také přednášky o vzdělávání a výchově mládeže v podmínkách nacistického totalitního režimu, workshopy na téma menšinového školství a jeden ze zapojených školních týmů přijel na besedu se studenty a učiteli PedF UK. Po 8. květnu 2017 pak výstava zahájila svou pouť po zapojených školách, jež potrvá do konce příštího školního roku. Poté bude dána k dispozici dalším institucím se zájmem o její instalaci, aby nakonec byla rozdělena a jednotlivé panely byly zapůjčeny zúčastněným školám. Tvorba výstavy byla financována z grantu International Coalition of Sites of Conscience, vernisáž na PedF UK podpořil Nadační fond obětem holokaustu.

 Šp

Literární a výtvarná soutěž Památníku Terezín
skola_banner

Archiv Zpravodaje

Projekty českých škol

Videotéka

Videotéka

Zpravodaj

Ediční tým: Naďa Seifertová, Ludmila Chládková, Jiří Kleker
Kontaktujte nás: newsletter@pamatnik-terezin.cz

Památník Terezín na Facebooku