Zpravodaj 3/2012

70 let od příjezdu prvních transportů z území Německa a Rakouska do ghetta v Terezíně

Oznámení o příjezdu německých a rakouských transportů do terezínského ghetta v Denním rozkaze; A3262

„Dne 2. 6. 1942 přijelo z Berlína transportem I/1 do terezínského ghetta 50 lidí.“ Takto stroze se dosud jen protektorátní (z Čech a Moravy) vězni dozvěděli z denního rozkazu 3. června o příjezdu prvních německy mluvících Židů.

Byly to transporty specifické. Do ghetta, které právě opouštěly poslední zbytky původních obyvatel a uvolňovaly tak pro vězně i civilní domy, přijížděly transporty velmi starých lidí. Nikoli rodin (jako to často bývalo v případě protektorátních transportů), ale lidí na sklonku života (např. průměrný věk německých vězňů byl asi 65 let). „Přicestovali“ zcela sami, bez mladších příbuzných, kteří by jim mohli být v podmínkách ghetta oporou.

Transporty z těchto oblastí přijížděly do ghetta od té doby pravidelně a byly různě veliké: od velkých (několikasetčlenných) přes menší (např. z Berlína, Mnichova a Drážďan jezdily pravidelně 50ti nebo 100 členné transporty) až po tzv. transporty EZ – Einzelreisende („jednotlivý cestující“). Poslední německý transport dorazil do ghetta v dubnu 1945.

 „Formálně“ se tyto transporty lišily od těch protektorátních svým označením: místo písmen abecedy se německé a rakouské transporty označovaly římskými číslicemi (např. I označovala transporty z Berlína, II z Mnichova, III z Kolína nad Rýnem apod.).

Co ale dělalo tyto transporty výjimečnými, byl hlavně velmi rafinovaný plán nacistů, který stál za nimi. Na jedné straně nacisté potřebovali nějak vysvětlit, proč se zbavují svých zasloužilých občanů (mnoho z transportovaných se cítilo být Němci, patřily sem významné osobnosti politického, vědeckého i kulturního života, nemálo lidí zařazených do transportu bylo také vlastníky vysokých vyznamenání z 1. světové války, kde bojovali za svou vlast, Německo). Na druhé straně potřebovali všemi možnými způsoby zastřít fakt, že už několik měsíců probíhá na „Východě“ v obrovském měřítku vyhlazování Židů. Jejich řešení bylo neuvěřitelně kruté především k oněm německým Židům. Těm byla podána deportace do Terezína jako „privilegium“ za jejich zásluhy. „Zámožní“ němečtí Židé (ti, jejichž majetek přesáhl hodnotu 1000 říšských marek) museli uzavřít tzv. „smlouvy o zakoupení domova“ v Terezíně – tím byla opět podpořena představa pouhého přesídlení (nikoli věznění či ghettoizace) a také mýtus privilegovaného ghetta. Pokud by se Žid zdráhal smlouvu podepsat nebo nastoupit do transportu, bylo mu sarkasticky pohroženo transportem do „koncentračního tábora“. V Rakousku takové smlouvy nebyly používány, transportní praxe byla v Rakousku podobná té protektorátní. Jak v Německu, tak v Rakousku majetek, který Židé zanechali ve své vlasti, propadl podle říšských zákonů po nějaké době státu.

Kennkarte vystavená na jméno Vetter Fanny Caroline v Lipsku v březnu 1944, A 10882

Mýtus privilegovaného tábora se nacistům zároveň hodil do jejich zastíracích manévrů vycházejících ze závěrů konference ve Wannsee u Berlína v lednu 1942. Ta stanovila, že terezínský tábor dostane nálepku ghetta „starobního“. Na rozdíl od tzv. východních transportů, v nichž odjížděly mladší skupiny německých Židů, byly transporty z Německa do Terezína často označovány jako starobní transporty (Alterstransporte) – opět tak byla živena představa „židovského města“.

Není tedy divu, že v ghettu byla pak mezi německými a rakouskými Židy obrovská úmrtnost. Lidé, kteří věřili, že přijíždějí do důstojného „lázeňského“města, měli velmi rychle poznat realitu ghetta. Vysoký věk, absence rodinných příslušníků, pocit křivdy k Německu a vůbec životní zklamání – to vše se odrazilo na jejich psychice (téměř polovina všech německých vězňů zemřela v Terezíně). Navíc velké části z nich byl předurčen jiný osud.

Terezínské ghetto zažilo ve vrcholícím  létě 1942 první vlnu přelidnění spojenou s kalamitou vší. Také podíl starších a přestárlých příslušníků ghetta se vůči práce schopným povážlivě vyrovnával. Nacisté vyřešili situaci po svém. Od září 1942 začali být „práceneschopní“ (často na pokraji smrti) němečtí Židé po tisících odesíláni oficiálně do „jiného pečovatelského ghetta“, tj. většinou do vyhlazovacího tábora v Treblince.

Konečná bilance je hrozivá: z více než 42 000 vězňů deportovaných do Terezína z Německa přežilo válku necelých 6 000. Z Rakouska bylo deportováno více než 15 000, z nich přežilo pouze asi 1300.

Kl

Odhalení pamětní desky na památku osiřelých dětí – zámek Jenerálka v Praze

Pamětní deska, zámek Jenerálka, Praha © Roman Kelbich

Dne 11. června 2012 byla na objektu zámku Jenerálka v Praze 6 slavnostně odhalena pamětní deska, která připomíná skutečnost, že zde bylo v letech 1942 až 1944 nacisty internováno 46 dětí osiřelých po represáliích v období tzv. heydrichiády. Iniciativy umístit na Jenerálku pamětní desku se chopila Městská část Praha 6 poté, co byla inspirována projektem Památníku Terezín „Za pomníčky“.  Památník Terezín rovněž dodal odborné podklady pro text pamětní desky, jakož i grafický motiv ze svých sbírek (hlava děvčátka z výšivky na kapesníku L. Valčíkové).  Při odhalování desky přednesli své projevy starostka MČ Praha 6 Ing. Marie Kousalíková, historik Památníku Terezín Mgr. Dalibor Krčmář a zástupkyně svatobořických „dětí“ Ing. Alena Staňková. Součástí programu byla rovněž prohlídka místností někdejšího internačního zařízení (objekt je v současné době sídlem Mezinárodního baptistického teologického semináře).

Kr

Vyhlášení výsledků literární a výtvarné soutěže Památníku Terezín

3. kategorie, 1. místo: Kateřina Vojáčková, bez názvu

3. kategorie, 1. místo: Kateřina Vojáčková, bez názvu

XVIII. ročník literární a XVI. ročník výtvarné soutěže si vzal za cíl upozornění na 65. výročí vzniku Památníku Terezín. Proto jsme zvolili pro ně společné téma Paměť, vzpomínání, připomínání. Do obou soutěží bylo zasláno 599 prací (samostatných i kolektivních) ze 120 škol z celé České republiky. Slavnostní předávání cen proběhlo 7. června 2012 v kinosále Muzea ghetta. Ve foyeru Muzea ghetta byla v létě nainstalována výstava vítězných prací z výtvarné soutěže.

Výsledkové listiny najdete na webových stránkách Památníku Terezín v části Vzdělávání.

St

 [nggallery id=6]

Semináře I. stupně pro pedagogy „Jak vyučovat o holokaustu“

Památník Terezín ve spolupráci s MŠMT ČR, Muzeem romské kultury v Brně a se Židovským muzeem v Praze vypisuje na jaro 2013 dva termíny vzdělávacích seminářů I. stupně pro pedagogy pod názvem „Jak vyučovat o holokaustu“, a to: 15. – 17. 3. 2013 a 22. – 24. 3. 2013. Semináře jsou prvními v čtyřstupňovém vzdělávání, které výše zmíněné instituce pro české pedagogy vyvinuly. Více informací a přihlášku na seminář naleznete na webových stránkách Památníku Terezín ZDE.

Akce Památníku Terezín

21. 12. 2012   Pietní akt u příležitosti 111. výročí narození Milady Horákové, Krankenrevír

v Malé pevnosti

16. 10. – 31. 12. 2012: Vzpomínky, dokumentární výstava u příležitosti 71. výročí zahájení

deportací Židů     z Českých zemí a vzniku terezínského ghetta;

Památník Terezín a sdružení KAM po Česku, foyer kina Muzea ghetta

Literární a výtvarná soutěž Památníku Terezín
skola_banner

Archiv Zpravodaje

Projekty českých škol

Videotéka

Videotéka

Zpravodaj

Ediční tým: Naďa Seifertová, Ludmila Chládková, Jiří Kleker
Kontaktujte nás: newsletter@pamatnik-terezin.cz

Památník Terezín na Facebooku