Právo v ghettu Terezín

Budova terezínské radnice v době, kdy zde sídlil soud ghetta

Budova terezínské radnice v době, kdy zde sídlil soud ghetta

Terezínské nucené společenství dalo vzniknout závazným právním normám, jež zde byly uplatňovány po celou dobu jeho trvání. „Každý obyvatel ghetta je povinen uposlechnout všech předpisů a nařízení. Přestupky proti nim budou trestány.“ Tak to stanovil obecný i zvláštní táborový řád, vydaný komandanturou SS již počátkem r. 1942 a následně upravený

a doplňovaný židovskou samosprávou ještě v letech 1943 a 1944. Samospráva v čele s židovským starším/Judenältesterem/ dostala od SS moc k zajišťování veškerého chodu ghetta. Od administrativy a evidence přes pracovní nasazení, ubytování, stravu, údržbu, zásobování, zdravotní a sociální péči. Oddělení pro řešení právních otázek a soud spadalo do vnitřní správy samosprávy.  SS velice usilovali o to, aby „samostatná jurisdikce“ přesvědčila veřejnost a hosty zvenčí, že v Terezíně panují normální civilní poměry.

Komu náležely kompetence k projednávání přestupků vězňů?

V tak početném a různorodém společenství osob pochopitelně docházelo k porušování vydaných nařízení velice často. Bylo stanoveno celkem šest instancí, které rozhodovaly a trestaly : velitelství ghetta, soud ghetta a soud mládeže, starší okrsků a bloků,velitel detektivního a bezpečnostního oddělení, židovský starší a smírčí komise. Komandantura SS si po celou dobu vyhrazovala právo zasahovat do terezínského práva, měnit rozsudky a potvrzovat je. Velitel ghetta mohl využít trest nejvyšší i právo milosti. To se stalo kupř. na počátku r. 1942, kdy velitel Seidl dal příkaz k oběšení 16 mužů, kteří porušili některé body řádu ghetta (poslali dopisy, udržovali kontakt s osobami venku…). Další popravy se zde nekonaly, provinilci již bývali posíláni blízkými transporty na Východ nebo předáni do věznice gestapa v Malé pevnosti.

Soud ghetta

Plánek s vyznačení okrsků a umístění budovy soudu v ghettu (zeleně vyznačeno)

Plánek s vyznačení okrsků a umístění budovy soudu v ghettu (zeleně vyznačeno)

Prostory k jednání soudu ghetta(Ghettogericht) se nacházely v bývalé terezínské radnici. Soudci(tříčlenný senát) dodržovali předepsané formy řízení, platné v civilním životě. Byla přítomna obhajoba, hlasovalo se o rozsudku, prováděly se zápisy, obžalovaný se mohl odvolat. Předsedou Ghettogerichtu byl po dva roky Dr. Heinrich Klang. Do Terezína deportován z Vídně v září 1942 v 67 letech. Zařazen mezi prominenty vzhledem k předválečným zásluhám v oblasti práva. Zůstal zde do osvobození. Proslul svou stavovskou ješitností a nekompromisním přístupem.

Co bylo předmětem projednávání u zmíněných trestních orgánů?

Z oblasti pracovní kázně to bylo kupř. nedodržení pracovní doby, nízký pracovní výkon, neoprávněné přestávky v práci. Zato se ukládaly tresty jako důtka, náhradní pracovní úkon, odejmutí dávky chleba či zákaz vycházet po skončení pracovní doby až na 14 dnů.

Z oblasti kriminality se trestní orgány v ghettu zabývaly dalšími přestupky. Uvádíme zde statistiku z r. 1942, kdy bylo evidováno celkem 5183 deliktů, z toho :

  • - krádeže: 72 %
  • - nesprávné pozůstalostní jednání: 12 %
  • - urážka stráže: 11 %
  • - rvačka: 2 %
  • - podvod a zpronevěra: 2 %
  • - urážka na cti: 1 %
Leo Haas: Ghettogericht - strážnice, PT 1687, Památník Terezín, © Tomáš Fritta-Haas

Leo Haas: Ghettogericht - strážnice, PT 1687, Památník Terezín, © Tomáš Fritta-Haas

Na prvním místě jsou krádeže, u nichž však hlavním motivem byl nedostatek jídla. A to bylo pro každého z vězňů prvořadým prostředkem k přežívání. V ghettu se tato činnost nazývala šlojz, šlojzování, a rozumělo se tím opatřit si věci ze společného nedovoleným způsobem. Šlojzovala se zelenina na polích, chléb či brambory z vozů při rozvozu po táboře, oděvy a jiné denní potřeby ze skladišť. Dle předpisů probíhalo trestní řízení a ukládání sankcí.  Mohlo to být :

  • - Vyloučení ze zaměstnání, se kterým byly spojeny výhody lepšího stravování nebo z provozů, kde se s potravinami pracovalo
  • - Vyloučení z výhody lepšího bydlení
  • - Odnětí svobody na určitou dobu (vězení byla umístěna v objektech Drážďanských a Sudetských kasáren a ve sklepích komandantury SS
  • - Odnětí určitého jídla
  • - Konfiskace majetku, který propadal ve prospěch společenství
  • - Veřejné cejchování (denní rozkazy pravidelně uváděly osoby odsouzené a trestané)

Dozor nad výkonem trestu rovněž náležel právnímu oddělení.

Případ Františka Krause

František Kraus po letech před blokem 32 v Auschwitz-Birkenau

František Kraus po letech před blokem 32 v Auschwitz-Birkenau

Sotva 17 letý František Kraus  spolu s Jiřím Weissem dováželi pro heim Q 710, kde byli umístěni, jídlo. Byl rok 1943. Při jednom ranním fasování jim v kuchyni omylem předali o jednu bednu buchet více. Oba si toho všimli, ale jídlo nevrátili. „Ať se jednou pořádně najíme.“ Snídaně tak byla nečekaně bohatá i pro ostatní chlapce z jejich ubikace. Prasklo to a čin kvalifikovaný jako krádež vyšetřovala „kriminální policie ghetta“. Chlapce čekal soud – bylo to první jednání mládežnického soudu. Oba mladistvé obhajoval vychovatel Fredy Hirsch. I když zdůrazňoval dosavadní bezúhonnost a to, že nekradli, nýbrž pochybili rozdělovači přídělů, že se potrava dělila mezi ostatní chlapce, vše marně. Oba byli odsouzeni k deportaci na Východ. Jako první byl v září 1943 zařazen Jirka, druhý odešel v prosinci 1943 František. Osvobození se pak dožil jen F. Kraus.

Útěky

V každém KT platil za nejtěžší delikt útěk a v Terezíně bylo za útěk pokládáno každé neoprávněné opuštění ghetta. Byly zde zaznamenány následující počty těchto pokusů o útěk :

Roku 1941 – 3, 1942 – 11, 1943 – 14, 1944 – 9. Vzhledem k tomu, že se v ghettu shromažďovaly celé rodiny, bylo vydáno varování, že ta bude potrestána spolu s uprchlíkem. Proto zde takových pokusů o útěk nebylo mnoho. Postihováni však nebyli jen jednotlivci, často se ukládaly tresty kolektivní a trvaly mnoho dní. Bylo tomu tak kupř. v dubnu 1943 po zjištění útěku několika osob.

Ausgehsperre – znamenal zákaz vycházení z ubikací. Vzdálit se z budovy  směl jen ten, kdo šel do práce nebo pro jídlo.

Lichtsperre – velmi tvrdý trest, kdy se nesmělo svítit ani ve společných prostorách.

Zastavení Freizeitgestaltung – zákaz všech kulturních akcí.

Po odchodu velkých transportů na podzim 1944 se terezínské zákonodárství více méně zhroutilo. To, že celá právní komedie ale ještě neskončila, dokládají další oběžníky s předpisy sekretariátu samosprávy z jara 1945. Lidé i nadále museli respektovat bezpráví. Byla to unikátní situace v historii všech obdobných zařízení a koncentračních táborů.

Chl

Literární a výtvarná soutěž Památníku Terezín
skola_banner

Archiv Zpravodaje

Projekty českých škol

Videotéka

Videotéka

Zpravodaj

Ediční tým: Naďa Seifertová, Ludmila Chládková, Jiří Kleker
Kontaktujte nás: newsletter@pamatnik-terezin.cz

Památník Terezín na Facebooku