Project Being at School in the War Years (1938 – 1945)

At the present days a project called Being at School in the War Years (1938 – 1945) is going on at schools of the Czech Republic. It is organized by the Terezin Memorial, the Czech Republic, International Coalition of Sites of Conscience, The National Pedagogical Museum and the J. A. Komenský (Comenius) Library in Prague, the Czech Republic, the Terezin Initiative Institute in Prague, the Czech Republic and The National Institute for Further Education, Prague, the Czech Republic.

There are 19 teams and individuals who are involved in this project (pupils, students and their teachers) and they explore and do the research on the topic connected with the project (e. g. – the history of their school, fate of the students or teachers etc. during the years 1938 – 1945 on the territory of the former Czech lands).

Project has several waves, at the moment the participants are doing the research part, then they have to prepare the scenario of the exhibition display about their topic, in June all the teams will meet in the Terezin Memorial at the conference dedicated to their research and during summer and autumn 2016 they will finish their exhibition displays.

The team of organizers has created the facebook profile of this project, where the topic connected with the schools during 1938- 1945 are inserted as well as the information about particular teams and their work on this project.

https://www.facebook.com/skolakemvevalecnychletech/timeline?ref=page_internal

Se

Literární a výtvarná soutěž Památníku Terezín
skola_banner

Newsletter Archive

Projects of Czech schools

Videotheke

Videotéka

Newsletter

Editorial board: Naďa Seifertová, Ludmila Chládková, Jiří Kleker
Contact Us: newsletter@pamatnik-terezin.cz

Terezín Memorial on Facebook

Random Quote

Úterý 19. ledna 1943
Cesta byla mizerná. Vstávala jsem velice brzy, ale tak tak jsem byla hotová. Byla jsem tak navlečena, že jsem se nemohla pohnout. Tatínek, teta, Trude a Lea se vezli na saních v Kyjově na dráhu. Strýc Karel a Maří táhli saně a já tlačila. Byli jsme rádi, že jsme se dostali na dráhu, tolik napadlo sněhu. Sháněli jsme zavazadla, ale bylo poměrně málo šumu, myslela jsem, že budou všichni jako bez hlavy. Ve vlaku nebylo místa na sezení. Tatínek při nastupování spadl a zdvihla ho paní doktorová Schöntalová, která velice plakala (je árijka).
Když se vlak rozjížděl, začala všechna kyjovská mládež zpívat české národní písně, za brblání Němců. Jeden četník, který stál u vlaku, byl velice pohnutý a přešel kolem vlaku, každému známému přál šťastný návrat. Za jednu a tři čtvrtě hodiny byli jsme v Uh. Brodě. Nemohla jsem unést svůj baťoh. Dali jsme ho tedy na nákladní auto, tatínek, Trude a Lea jeli také.
… Vzala jsem si 2 chlebníky a a 2 tašky a šla jsem. Když jsem došla do reálky, kde jsme byli kasernovaný, myslela jsem, že upadnu. Paní Vepřekovská mě zavedla k tetě. Ležíme na jedné matraci…
— (Z deníku Helgy Pollakové, popisuje odjezd Židů z Kyjova ke shromaždišti v Uherském Brodě), Brenner-Wonschicková, Hannelore: Děvčata z pokoje 28, Přátelství, naděje a přežití v Terezíně, Barrister & Principal, Praha, 2006, ISBN: 80-87029-03-8.