V prosinci 2019 jsme si připomněli 100. výročí narození nadaného klavíristy a skladatele, ale i člověka všestranných kulturních zájmů, Gideona Kleina, jehož mladý život zničilo soukolí nacisty prováděného tzv. konečného řešení židovské otázky v lednu 1945 v koncentračním táboře ve Fürstengrube. Při této příležitosti vyšel v Nakladatelství P3K v českém překladu jeho životopis napsaný britským muzikologem Davidem Fliggem, nazvaný Dopis od Gideona (s podtitulem – Krátký život hudebního génia). Připomeňme, že se jedná již o druhou práci zabývající se životem a tvorbou tohoto umělce. Autorem té prvé s názvem Gideon Klein – torso života a díla z roku 1996 je Milan Slavický.
David Fligg si vytkl za cíl zpracovat knihu klasickou biografickou formou, která zkoumá Kleinovy rodové židovské moravské kořeny a postupuje chronologicky v jednotlivých kapitolách od narození až po jeho zřejmě násilnou smrt. Věnuje se i následnému životu tvorby tohoto komponisty těsně po konci 2.světové války. V druhém plánu sleduje take osud jeho sestry a taktéž klavírisky Lízy. V rovině faktografie týkající se příslušníků rodiny Kleinových a její historie leží jádro přínosnosti publikace. Jako muzikolog se zabývá i rozborem dochovaných skladatelových děl, což je vrstva práce důležitá pro hudební vědu.
Práci Davida Fligga však limituje neznalost češtiny a z toho plynoucí nevyužití (jak můžeme zjistit nahlédnutím do seznamu použité literatury a poznámkového aparátu) většího množství obecných prací dostupných v tomto jazyce o ghettu Terezín, a zvláště pak těch, které se zabývají hudebním a kulturním životem terezínského ghetta. To pravděpodobně vedlo k některým faktograficým nepřesnostem, které může čtenář v knize najít. Například se jedná o nesrovnalosti v charakteristice hry Ester s hudbou Karla Reinera nastudované v ghettě či o určení toho, kdo nacvičoval dětskou operu Brundibár ještě v době před deportací do Terezína. Šlo ve skutečnosti o Rudolfa Freudenfelda, syna ředitele pražského židovského sirotčince téhož jména, nikoli Adolfa Hoffmeistera.Tyto dvě faktografické nepřesnosti bohužel nejsou v recenzované publikaci ojedinělé a nejsou pravděpodně pouze plodem nevyužívání dostupné literatury v češtině, ale též způsobu práce s výpověďmi pamětníků, jejichž hodnota tkví v naprosto jiných rovinách, než jak byly autorem využity.
Je škoda, že se David Fligg coby muzikolog ve své práci nezabývá nahrávkami, které posmrtně oživují Kleinovo dílo. Rovněž neuvádí soupis skladatelových děl, ačkoliv podobný přístup je v publikacích tohoto druhu celkem standardní.
Přes tyto výhrady autor přibližuje životní osudy svého hrdiny v Terezíně a též v době věznění na dalších místech barvitě, se snahou o psychologickou komplexnost a empatii k jeho počínání a tvorbě.
Pavel Straka
