V říjnu 2025 vydal Památník Terezín publikaci Deník Věry Segerové (1927–1943) a terezínské deníky Arnošta Kleina a Marie Kleinové. Jedná se o edici podrobných deníků a zápisků tří vězňů terezínského ghetta z let 1941–1945 – Věry Segerové (1927–1943), jejího strýce Arnošta Kleina (1898–1944) a tety Marie Kleinové (1901–1983). Vydání knihy inicioval jejich příbuzný pan Petr Psík. Texty jsou opatřeny poznámkovým aparátem a doplněny barevnými obrazovými přílohami. Publikaci je možné zakoupit v prodejnách knih a upomínkových předmětů Památníku Terezín za 240,- Kč. O zaslání výtisku poštou je možné požádat na adrese jandova@pamatnik-terezin.cz.
Prvním souborem jsou předterezínské slohové práce a deníkové záznamy Věry Segerové, talentované dívky, která milovala psaní a kreslení. Její tematicky různorodé literární práce jsou psány čtivým jazykem, mají zajímavé zápletky a v závěru často aktuálně poukazují na perzekuci židovského obyvatelstva. Věřiny výtvarné práce jsou dnes uloženy v Židovském muzeu v Praze. Do ghetta byla spolu s rodiči Josefem a Františkou Segerovými deportována 8. září 1942. Po necelých pěti měsících strávených v Terezíně byla 1. února 1943 společně s rodiči deportována do koncentračního a vyhlazovacího tábora Auschwitz-Birkenau. Všichni tři zahynuli. Sestřenicí Věry Segerové byla Hana Bradyová (1931–1944), jejíž životní příběh vylíčila Karen Levine ve světoznámé knize Hanin kufřík.
Život Arnošta Kleina v terezínském ghettu, kam byl deportován v květnu 1942, přibližují jeho deník, kapesní kalendáře a vzpomínky sestry Marie. Záznamy popisují například pracovní nasazení, terezínské stravování, trávení volného času, ale i nekonečnou bitvu s tělo sužujícími blechami. Od začátku července 1942 byl Arnošt Klein zaměstnán jako malíř-kopista v umělecké dílně zřízené nacisty (Lautsch-Werkstätte), kde vytvořil desítky kopií v té době populárních výtvarných děl. Po zrušení dílny v srpnu 1943 pracoval jako skladník a stavební truhlář v pracovní skupině Montage-Gruppe-Reimann, která se zabývala hlavně dřevozpracující výrobou a montáží dřevěného vybavení. Nakonec odjel z Terezína 28. září 1944 prvním z podzimních likvidačních transportů a jeho život vyhasl v Auschwitz-Birkenau.
Třetím osobním pramenem, který doplňuje předchozí dva soubory dokumentů, jsou výmluvné válečné a hlavně poválečné vzpomínky Arnoštovy sestry Marie Kleinové nejen na věznění v terezínském ghettu, ale především na ty z nejbližších, které během nacistické okupace ztratila. Vzpomínky na zavražděné přinášely existenciální otázky, které si pokládala za většinu těch, kteří přežili útrapy holokaustu. Na otázku, kde byl Bůh a proč tolik nesmyslného násilí a smrti dopustil, však nenašla odpověď.
Rukopisy svých zavražděných příbuzných se pokusila Marie Kleinová vydat již v roce 1948 s pomocí PhDr. Pavla Eisnera (1889–1958), významného českého překladatele, literárního vědce, lingvisty a publicisty. Převzetí moci komunisty v únoru téhož roku a následné politické změny v Československu však uskutečnění tohoto záměru oddálily o více než tři čtvrtě století. Kniha je pomyslným pomníkem rodin Segerových a Kleinových, které tak zůstanou ve vzpomínkách a neupadnou v zapomnění.
Tomáš Raichl a Tomáš Fedorovič
