V nabídce aktivit pro školní skupiny, které absolvují v Památníku Terezín vzdělávací semináře, přibyly dva nové workshopy, a to Příběh o pomoci a jedna kapitola z terezínského ghetta a Dárek pro Tomíčka.
Workshop Příběh o pomoci a jedna kapitola z terezínského ghetta nabízí žákům a studentům seznámení se s dvěma příběhy z doby pronásledování židovského obyvatelstva nacistickým Německem.
První z nich vypráví o mladých lidech ve věku 14 – 16 let, kteří se zapojili v Protektorátu Čechy a Morava do přeškolovacího kurzu Alijá. Jednalo se o školení, které nabízelo teoretickou i praktickou přípravu na život a práci v Palestině. Místo do Palestiny však skupina několika desítek mladých lidí zamířila na podzim 1939 do Dánska.
Během workshopu sledují žáci nejprve stopy těchto osob a zjišťují, jak různě se jejich životy po odchodu z protektorátu vyvíjely. Vycházíme při tom z bádání novinářky Judity Matyášové, která svým výzkumem rozšířila v Čechách povědomí o této akci a svá zjištění publikovala v knize „Přátelství navzdory Hitlerovi“, která vyšla v Praze roku 2013.
Druhá část workshopu je věnována příběhům osob, které byly naopak z Dánska deportovány do terezínského ghetta v letech 1943-1944. V této fázi workshopu pracují účastníci s webovými stránkami vytvořenými studenty Jihodánské univerzity v Odense pod vedením profesora Therkela Straedeho. Stránky obsahují pocitové mapy, které studenti sestavili na základě výpovědí bývalých vězňů ghetta.
V závěru workshopu se pak seminaristé seznamují s životem bývalých vězňů po válce a s jejich návratem do běžného života, který nebyl vůbec jednoduchý.
Kratší aktivita Dárek pro Tomíčka je určena mladším žákům ve věku 11 – 14 let. V jejím průběhu děti pracují s obrázky, které v terezínském ghettu pro svého malého synka Tomáše namaloval malíř a karikaturista Bedřich Fritta a věnoval mu je k jeho 3. narozeninám.
Při této aktivitě diskutujeme s žáky o možném významu Frittových obrázků, o tom, co vše vypovídají o životě malého chlapce v ghettu a o životě malého chlapce vůbec.
V poslední části práce děti přemýšlejí o tom, co asi tyto kresby mohly znamenat později po válce pro pak již dospělého Tomáše, hovoříme o významu takových rodinných památek pro člověka obecně, o jejich lidské hodnotě. Účastníci se též zamýšlejí nad osudy mnoha přeživších, kteří se po válce vraceli z táborů domů zcela sami a kterým v mnoha případech nezůstalo nic, co by měli na památku po svých rodičích a předcích.
Naděžda Seifertová
