Unikátním předmětem ve sbírce Památníku Terezín je hliníkový model sovětské stíhačky Polikarpov I-16. V dílnách policejní věznice gestapa v terezínské Malé pevnosti jej zhotovili Josef Formánek a Emil Král. Možná šlo o dárek pro Formánkovy syny Leoše a Josefa, který se nepodařilo propašovat z věznice. Model v roce 1970 Památníku daroval Josef Bernard, někdejší vězeň Malé pevnosti.
Josef Formánek se narodil 4. dubna 1902 v Litomyšli. Vyučil se strojním zámečníkem a roku 1934 vstoupil do Komunistické strany Československa, kde zastával různé funkce. V roce 1937 ho KSČ získala pro vstup do mezinárodních brigád, jež po boku španělské republikánské armády vedly boj proti frankistickým povstalcům. Do Španělska přijel v září 1937. Bojoval na různých frontách, zpočátku v jednotkách pěchoty, později byl přeřazen do protiletadlové baterie Klementa Gottwalda složené hlavně z Čechoslováků. Jako protiletadlový dělostřelec musel dobře znát vlastní i nepřátelská letadla včetně strojů Polikarpov I-16. Tyto výkonné stíhací dolnoplošníky, zakoupené španělskou vládou v Sovětském svazu, zasáhly poprvé do bojů v listopadu 1936. Od republikánů dostaly přezdívku Mosca (muška), od nacionalistických povstalců pak hanlivé označení Rata (krysa). Po porážce republikánských vojsk v Katalánii v únoru 1939 přešel Formánek do Francie. Zde byl s tisíci dalších interbrigadistů internován ve sběrném táboře Argelès-sur-Mer a později v internačním táboře Gurs. Odtud s pomocí francouzských komunistů uprchl do Marseille, kde nějaký čas pracoval jako dělník. Po vypuknutí druhé světové války se přihlásil do československé armády ve Francii, která se formovala v jihofrancouzském Agde.
Polikarpov I-16 v barvách španělského republikánského letectva. (Zdroj: https://commons.wikimedia.org/wiki/Category:Polikarpov_I-16_at_Museo_del_Aire#/media/File:Polikarpov_I-16_with_spanish_republican_markings.jpg) 
Model stíhačky Polikarpov I-16, Památník Terezín, PT 7242.
Po porážce Francie se Josef Formánek rozhodl odjet zpět do okupované vlasti a v dubnu 1941 se s interbrigadistou Antonínem Kalouskem z Ústí nad Orlicí vrátili do východních Čech. V Litomyšli se Formánek setkal s rodinou, záhy ale přešel do ilegality, neboť po něm pátralo gestapo. Nejdříve se skrýval na Litomyšlsku, později na různých místech v severovýchodních Čechách, kde společně s Josefou Fajmonovou (1911-1943) vedli ilegální KSČ v celém stranickém kraji Hradec Králové. Když Fajmonová v létě 1942 z Královéhradecka odešla, organizovali komunistický odboj v této oblasti Josef Formánek a železničář Bohumil Říčař (1896-1944). Ti navázali úzkou spolupráci s nekomunistickým odbojem, především s organizací Národní odboj – Jitřenka.
Poslední úkryt našel Josef Formánek v bytě Anny Severinové ve Dvoře Králové, z něhož byl 27. března 1943 konfidentem gestapa vylákán na schůzku a zatčen. Pro nacistickou tajnou policii představoval klíčovou osobu. Na služebně gestapa v Hradci Králové byl podroben krutým výslechům, následně 9. srpna 1943 převezen do věznice gestapa v Malé pevnosti Terezín, a coby zručný zámečník zařazen do zdejších vězeňských dílen. Po nějaké době došlo k jeho předání do pankrácké věznice, odkud byl 4. února 1944 vrácen zpět. Dne 2. března 1944 byl z Malé pevnosti přemístěn do vazební věznice v Budyšíně (Bautzen) a poté do Drážďan, kde ho 18. května 1944 odsoudil Lidový soudní dvůr k trestu smrti. Rozsudek byl vykonán v drážďanské věznici 23. srpna 1944.
Tomáš Raichl
