• Skip to primary navigation
  • Skip to main content
  • Skip to primary sidebar
  • Skip to footer
Zpravodaj

Zpravodaj

Vzdělávací a informační bulletin Památníku Terezín

  • O Zpravodaji
  • Aktuálně
  • Kontakt
  • Čeština
    • English
  • Zpravodaj 1/2022
  • Zpravodaj 2/2022
  • Zpravodaj 3/2022
  • Zpravodaj 4/2022
  • Archiv

Střípky ze života duševně nemocných v ghettu Terezín

15 prosince, 2021 by admin

 „Bylo to strašné, hygienicky nejhůře vybavené oddělení z celého Terezína. Nemocné, většinou staré ženy, onemocnivše vlivem poměrů, ležely ve studené místnosti, dříve konírny, na kamenné podlaze, v první době bez slámy, bez pokrývek, ve vlastním kalu. Měla jsem hned první den noční službu […] v první noci 7 mrtvých. Myslela jsem, že sama zešílím. Zvykne se však všemu, ohne se. I já přivykla a poměry se během doby pomalu sice, ale přece zlepšily. Aspoň natolik, že každý pacient měl svoji postel a svoji přikrývku a polštář. Jinak to však stále bylo hrozné. Mimo své duševní choroby měli všechny ještě jiné různé nemoci, ponejvíce průjmy, všemožné vředy, vyrážky, tyf a vši. Léčebných pomůcek bylo pro ně tak málo […]“[1]

Pevnostní město, vystavěné na konci 18. stol. Josefem II., bylo nacisty vybráno jako vhodné místo pro shromaždiště protektorátních židů před jejich deportací na Východ a také jako tzv. ghetto pro staré (Altersghetto), válečné hrdiny a významné osobnosti a funkcionáře z Německa a Rakouska, aby, jak se říšský vůdce SS Heinrich Himmler v roce 1943 eufemisticky vyjádřil, mohli židé v Terezíně „v klidu žít a umírat.“[2]  Mezi těmi, kterým bylo přislíbeno spíše jen umírání, a to na psychiatrickém oddělení terezínské nemocnice v části opevnění zvané Kavalír VIII nebo po deportaci na Východ, bylo přinejmenším 586 duševně a nervově chorých pacientů, kteří se dlouhodobě nebo krátkodobě léčili v některém ze zemských ústavů či soukromých sanatorií v protektorátu.[3] „V klidu žít a umírat“ v terezínské Kavalírce mohlo též na 889 psychicky nemocných, deportovaných do ghetta z Německa a Rakouska, a také další osoby z protektorátu bez předchozí ústavní léčby. Těchto nejméně 1 475 duševně nemocných bylo nejsnadnější kořistí vyhlazovací mašinérie: bezbranní, z doby předválečné právně zbaveni svéprávnosti, často otupělí, nechápající souvislosti, nemohoucí bojovat o svůj život, bez šance projít selekcí po příjezdu na místo smrti. Po porovnání seznamů krátko- a dlouhodobě duševně nemocných hospitalizovaných pacientů se seznamy přeživších z ghetta nalezneme pouze šest osob z protektorátu, jež se dočkaly osvobození v Terezíně. 

Fr. Petr Kien: Nádvoří před Kavalírem, Terezín; Památník Terezín, PT 9903.

Mezi několika desítkami domů a kasárenských budov, které sloužily pro ubytování tisíců vězňů, se v Terezíně nacházely i objekty vyhrazené židovskou samosprávou pro zvláštní účely. S duševně nemocnými je neodmyslitelně spjato nevlídné levé křídlo bývalého vojenského skladu (Kavalier VIII) s temnými pokoji, který byl v době ghetta nazýván Kavalírkou (německy Kavalier Kaserne).  Ta sloužila především v první polovině roku 1942 jako „šlojska“ pro odcházející a přicházející transporty, které zde byly kontrolovány od února do června 1942.[4] Ještě předtím než se psychiatrické oddělení do Kavalírky přestěhovalo, a pak ještě minimálně do června roku 1942, byla jeho část umístěna v bývalé kapli divizní nemocnice ve Vrchlabských kasárnách. [5] Datum vzniku psychiatrického oddělení v Kavalíru není přesně známo. V Denním rozkazu č. 98 z 12. 4. 1942 byla Kavalírka oddělena od zdravotního dozoru Vrchlabských kasáren (E VI) a označena jako samostatná zdravotnická jednotka.[6] Pokoje terezínské psychiatrie disponovaly na konci září 1942 celkem 130 řádnými místy a 92 místy k nouzovému umístění – tj. celkem 222 místy pro pacienty.[7]

Jednou ze skutečností, které dotvářejí zvláštní mozaiku doposud neprobádaného systému terezínské psychiatrie, je existence psychiatrické místnosti (A II Psych) v tzv. Mysliveckých kasárnách [Jäger Kaserne].[8] Tato kasárna sloužila jako „šlojska“ pro přijíždějící transporty starých židů z Rakouska a Německa a nejspíš zde byla zřízena místnost pro psychiatrické případy; tito vězni tu trávili povinnou karanténu spojenou s odvšivením. V Hamburských kasárnách (označených v ghettu jako CIII) byl v období od ledna 1942 do ledna 1943 vyčleněn pokoj č. 162 pro abnormální pacienty, tzv. „unsere cvokárna“.[9]

Tzv. „cvokárna“ v Kavalíru sloužila i jako „nápravné zařízení“. Do Terezína byli totiž deportováni i židovští míšenci, kteří se zde nechtěli nechávat ošetřovat od lékařů-židů, a samospráva, aby předešla nutnému hlášení na komandanturu ohledně „ohrožení táborové disciplíny“, byla donucena dotyčné pod záminkou ztráty soudnosti na dva až tři dny umístit do uzavřených prostor Kavalírky. O těchto případech nebyly pořizovány žádné záznamy, vše bylo vyřizováno pouze ústními pokyny.[10]

V terezínském ghettu zemřelo celkem sedm dětí s psychiatrickou diagnózou. Nejmladším vězněm mezi nimi byla Hilde H. (nar. 1935), trpící idiocií, která před deportací pobývala v ústavu Bendorf-Sayn (Německo). V ghettu byla umístěna nejprve v nemocnici s poněkud cynickým názvem Krankenhaus Grandhotel Q 403.[11] Podle Oznámení o úmrtí zemřela Hilde H. po půl roce věznění v lednu 1943 následkem zápalu plic na psychiatrii v Kavalírce.[12] Zvláštním objektem v terezínském ghettu byl domov pro narušené děti, který vedla lékařka psychiatrie MUDr. Gertruda Bäumlová, vedoucí sociální výchovy oddělení péče o mládež.[13] O ní bylo známo, že v dětských domovech zkoumala kresby děvčat kvůli možné indikaci sadomasochistických sklonů, které se objevovaly jako důsledek vystavení stresovému prostředí ghetta, jež narušovalo jejich psychický vývoj.[14] Podle ubytovacího plánu oddělení Péče o mládež z října 1943, který máme k dispozici, se v dvorním traktu domu L 216 nacházely místnosti č. 014 a č. 015 s celkem dvanácti místy pro těžce vychovatelné děti v ghettu Terezín.[15]

A. H. (1888), duševně chorý pacient z Horních Beřkovic. Po dvanácti dnech pobytu v ghettu deportován transportem AAy, zavražděn v Baranoviči (SOkA v Litoměřicích se sídlem v Lovosicích).

Jedním z lékařů detašovaného psychiatrického oddělení v Kavalírských kasárnách byl Armin (Artur) Steier deportovaný do ghetta transportem X-724 jako tzv. zdravotní pomocník (Sanitätsgehilfe). Ačkoliv se na úředních listinách v Terezíně podepisoval s titulem MUDr., nikdy jím ve skutečnosti nebyl. Ve své předválečné žádosti o udělení produkční licence uváděl jako původní zaměstnání chemik a drogista, posledních 21 let se živil jako psychoterapeut a provozoval uměleckou aktivitu pod uměleckým jménem To Rhama. V rámci těchto aktivit pořádal též své experimentální přednášky o sebeovládání a fascinaci zvířat pouhým pohledem. Pro své schopnosti učení sebeovládání a psychagogiku byl znám i pražskému lékařskému kruhu psychiatrů. Podle svědectví docenta MUDr. Bruno Fischera dokázal zlepšit duševní stav hypochondrických pacientů.[16]

Podobně jako Armin Steier byl i další lékař působící na psychiatrickém oddělení v Kavalírce svým způsobem raritou, neboť MUDr. Armin Knöpfelmacher byl původní specializací zubní lékař.[17]

Součástí zprávy zabývající se terezínským zdravotnictvím k rozhodnému datu 1. 12. 1943 bylo i statistické zachycení početního stavu všech oddělení nemocnice E VI. Ze zprávy bylo patrno, že na psychiatrickém oddělení panoval stále nejnepříznivější poměr ve vztahu lékař-pacient (1:23,8) a ve vztahu pečovatel/ka-pacient (1:5,1).[18]

Dle dochovaných pramenů nejméně 1 011 osob z celkového počtu 33 430 (tj. tři procenta) zemřelých v terezínském ghettu od 24. listopadu 1941 do 20. dubna 1945 zahynulo na psychiatrickém oddělení v Kavalírce či v době smrti trpělo nějakou duševní nemocí.  Z tohoto počtu bylo 274 osob z českých zemí. Skutečný počet bude ale pravděpodobně vyšší, neboť nemáme k dispozici všechny dobové dokumenty.

Za aktuálního stavu poznání můžeme konstatovat, že z Terezína na Východ bylo deportováno nejméně 446 duševně nemocných osob, které byly krátkodobě či dlouhodobě hospitalizovány v některém z psychiatrických ústavů v českých zemích nebo na psychiatrii v ghettu. Deportaci na Východ nikdo z této skupiny vězňů nepřežil.

                                                                                                                              Tomáš Fedorovič

[1] Archiv Židovského muzea v Praze (AŽMP), fond Dokumenty perzekuce, inv. č. 80, vzpomínka E. F. (nar. 1902).

[2] Miroslav Kryl, Osud vězňů terezínského ghetta v letech 1941–1944, Brno 1999, s. 75. Citace je převzata z dokumentu otištěném v Hans G. Adler, Die verheimlichte Wahrheit, Theresienstädter Dokumente, Tübingen 1958, s. 299.

[3] Data týkající se židovských duševně nemocných z českých zemí, resp. v ghettu Terezín vycházejí z dizertační práce: Tomáš Fedorovič, Mezi „eutanazií“ a holokaustem – židovští duševně nemocní pacienti z českých zemí a Slovenska v „konečném řešení židovské otázky“. Disertační práce – Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem, Filozofická fakulta, 2018. 

[4] Richard Feder, Židovská tragédie: dějství poslední, Kolín 1947, s. 64.

[5] Národní archiv Praha (dále NA), fond Židovské matriky (HBMa), kart. 1, Ohledací listy – ghetto Terezín, sv. 3 (2. 5. 1942 – 16. 6. 1942).

[6] Anna Hyndráková – Raisa Machatková – Jaroslava Milotová (edd.), Denní rozkazy Rady starších a Sdělení židovské samosprávy Terezín 1941-1945 (Regesta), Praha 2003, s. 134–135 (Denní rozkaz č. 98, 12. 4. 1942).

[7] Výčet pokojů využívaných psychiatrií v Terezíně a zjištěný počet na základě rozboru TFA se neshoduje s udávaným počtem 8 pokojů uváděným v měsíční zprávě o činnosti za září 1942. PT, A 20/2005, Ghetto Theresienstadt, Tätigkeitsbericht 1. 9. – 31. 9. 1942 (= Zpráva o činnosti za 1. až 31. 9. 1942), s. 34.

[8] NA, f. Židovské matriky (HBMa), kart. 5, Ohledací listy – ghetto Terezín, sv. 5 (29. 8. 1942 – 1. 9. 1942).

[9] Památník Terezín, PT 5424, Pamětní album: 1 Jahr Hamburger Kaserne. Část Es spricht die Ubikationskanzlei …

[10] E-mail od W. Murmelsteina autorovi, 8. 11. 2005.

[11] AŽMP, f. Terezín, inv. č. 173/3, Bytové hospodářství: seznamy objektů v Terezíně, 1. 10. 1943.

[12] NA, f. Židovské matriky (HBMa), sv. 70, Ohledací listy – ghetto Terezín, Hilde H., 18. 1. 1943.

[13] Elena Makarova – Sergei Makarov – Victor Kuperman, University Over The Abyss.

The story behind 489 lecturers and 2309 lectures in KZ Theresienstadt 1942-1944, Jerusalem 2000, s. 372.

[14] Egon Redlich – Miroslav Kryl (ed.), Zítra jedeme, synu, pojedeme transportem, Brno 1995, s. 184–185 (záznam z 1. 4. 1943).

[15] AŽMP, f. Terezín, inv. č. 300, různé spisy týkající se úřední činnosti oddělení 1943–1944, 31. 10. 1943.

[16] NA, f. Policejní ředitelství Praha 1931–1940, kart. 11137, sign. S 6218/9 Steier Armin, 1894.

[17] Tamtéž, kart. 5325, sign. K 2670/2 Knöpfelmacher Armin, 1900.

[18] Archive Beit Theresienstadt, f. 53/I/29 (Health), poznámky k početnímu stavu zdravotnictví a jeho podílu na potravinových přídavcích, s. 6.

Primary Sidebar

Obsah nejnovějšího čísla

  • Osudy psychiatrického transportu Dx (20. března 1944) z ghetta Terezín do KT Auschwitz-Birkenau
  • Památník Terezín jako jedna z regionálních lokalit pro tzv. konferenční exkurze 26. generální konference ICOM
  • Pedagogické semináře organizované v zahraničí – pro české učitele, podzim 2022
  • Skladatel Karel Reiner
skola_banner

Hledat

Odkazy (čeština)

  • Památník Terezín
  • Projekt Heroic Imagination
  • Holocaust.cz – český portál
  • Zmizelí sousedé
  • CVH Malach
  • Moderní dějiny – Židovská Ostrava
  • Výukové materiály Jad Vašem – česky
  • Evropský institut odkazu Šoa

Projekty českých škol

  • Gymn. Plzeň aj. – Deportál
  • Gymn. Varnsdorf – F. P. Kien
  • CZŠ Třinec – Brundibár
  • SPŠ Ostrava – výstava

Semináře pro učitele

  • Semináře o holokaustu – Památník Terezín
  • Jáchymka – Výchova k respektu a toleranci, dílna pro pedagogy
  • NPMK pro školy

Odkazy (angličtina)

  • United States Holocaust Memorial Museum
  • Projekt Centropa
  • Anne Frank Guide
  • Dům Konference ve Wannsee
  • Památník a muzeum Auschwitz-Birkenau
  • IHRA
  • USC Shoah Foundation Institute

Projekty Památníku Terezín

  • On-line (distanční) výukové programy
  • Školákem v protektorátu
  • Za pomníčky
  • Školákem ve válečných letech
  • Projekt "Ghetto Terezín – holokaust a dnešek"

Zajímavosti/ Tipy

  • Časopis Vedem online
  • „Hrdinové mezi námi“ – Modelová hodina Jad Vašem

Videotéka

Videotéka

Footer

Štítky

Akce PT Fotoarchiv PT Historické články Pedagogické semináře Projekty českých škol Recenze Rozhovory Sbírky PT Soutěže Události Vzdělávací materiály Zajímavé

Zpravodaj

Redakční rada: Naďa Seifertová, Sylvie Holubová, Jan Kaňa
Kontakt: newsletter@pamatnik-terezin.cz

Sledujte nás

  • Facebook
  • Instagram
  • Twitter
email-subscriptionEmail Subscription for the Newsletter

Copyright © 2023 · Památník Terezín

  • Čeština
  • English