Seminář věnovaný problematice pedagogického potenciálu tzv. druhé generace postižených nacismem ve výuce o zločinech nacistického režimu a holokaustu proběhl v Památníku Lidice a v Památníku Terezín v termínu 7. – 8. září 2024.
Traumaty způsobenými pronásledováním, ztrátou nejbližších a vězněním nebyli negativně ovlivněni pouze přeživší, ale v důsledku transgeneračního přenosu i jejich děti. Vzhledem k tomu, že přímí pamětníci válečných hrůz nás už bohužel postupně opouští, nabízí se zajímavá možnost zapojení vzpomínek dětí a vnoučat pamětníků nacistické perzekuce, narozených po válce.
Seminář byl sice oficiálně zahájen v sobotu ráno, ale účastníci se mohli ubytovat v Lidicích již v pátek a volný večer věnovat komentované prohlídce pietního areálu Památníku Lidice.
Po sobotním přivítání byl lidický blok semináře uveden workshopem společnosti Paměť národa pod názvem ,,Jak natočit pamětníka“, při němž si seminaristé sami vyzkoušeli, na co vše je potřeba myslet při natáčení takového rozhovoru. Poté Josef Märc, didaktik z Katedry historie FF UJEP Ústí nad Labem a učitel na Gymnáziu Mostecká v Chomutově, otevřel zajímavé otázky v bloku ,,Projektová výuka a práce s pamětníky“. Silnými okamžiky bylo setkání s Jiřím Pitínem, který přežil vyhlazení Lidic, a Kateřinou Hládkovou, vnučkou přeživší Emilie Frejové. Vpodvečer následoval přesun účastníků semináře do Památníku Terezín.
Druhý den semináře začal promítnutím dokumentárního filmu Hlasy dětí a diskusí nad metodickými možnostmi využití natočených vzpomínek. O svých zážitcích a postojích, které byly poznamenány osudy rodičů přeživších holokaust, velmi poutavě vyprávěla Zuzana Peterová. Tato dáma se objevila i v následujícím bloku, kdy se k ní připojili další dva pamětníci druhé generace – Alena Lehovcová a Frank Frištenský. Účastníky seznámili se svými zkušenostmi s besedami nejen pro mládež, se svojí motivací vůbec besedovat a také s tím, jaké překážky museli překonávat, když se rozhodli takto veřejně vystupovat. Proběhla též diskuse o tom, jak by měli být studenti připraveni a co by si měli z besed odnést.
Součástí diskuzí a práce s filmovým dokumentem byly i reflexe, do nichž se přítomní sami prakticky zapojili a zároveň se tak i seznámili s tím, jak vůbec takovéto reflexe, které by měly být vždy do práce se vzpomínkami zapojeny, provádět.
Tento ,,pilotní“ seminář probíhal ve velmi příjemné a družné atmosféře. Účastníci oceňovali příležitost seznámit se s novými možnostmi práce se studenty a sdílet zkušenosti a inspiraci s kolegy a lektory. Po této pozitivní zkušenosti jsme se společně s našimi partnery, tj. Památníkem Lidice, Židovským muzeem v Praze, Nadačním fondem obětem holocaustu a Českým osvětimským výborem, rozhodli uspořádat další ročník tohoto semináře, který se bude konat na podzim roku 2025.
Helena Palová