K podzimním transportům roku 1944

Léto roku 1944 v Terezíně bylo ve znamení návštěvy delegace MVČK a následně velkého filmování. Obojí vneslo mezi vězně ghetta naději na blízkou svobodu. Lidé vypadali šťastněji a při probírání současné válečné situace viděli Spojence jako své zachránce. Avšak židovský starší Dr. Paul Eppstein tuto euforickou náladu nesdílel. V proslovu u příležitosti židovského nového roku 16. září neustále vyzýval dav k zachování klidu. Terezín přirovnal k lodi, která má přístav v dohledu, slyší odtud volání, ale přesto nemůže zrychlit. Správné je vyčkat, být opatrní.

Dnes víme, že mezi významné osoby ghetta pronikla z komandantury SS zpráva o plánovaném odeslání 5 – 7 tisíc branně schopných mužů pryč, jakmile skončí natáčení filmu. Záhy se tato zvěst měla stát skutkem. V září se v ghettu ubytovali vysocí němečtí úředníci – Eichmannův pobočník Möhs a vedoucí pražské Zentralstelle Günther. Důvod? Spolu s velitelem ghetta Rahmem hodlali zamezit jakémukoliv projevu odporu či vzpoury před likvidací ghetta. Preventivně bylo do Terezína posláno 60 členů německé ochranné policie a také zvláštní četnický oddíl byl posílen o větší počet četníků. Začaly se připravovat transporty.

Dne 22. 9. 1944 můžeme číst v deníku vězně W. Mahlera o komisi z Úřadu říšského protektora, která bude částečně rozhodovat o případné likvidaci či udržení sídliště.

V zápise zed ne 23. 9. se dozvídáme, že židovský starší P. Eppstein svolal apel terezínských mužů do Hamburských kasáren kde sdělil, že z rozkazu německých úřadů odjedou dva transporty, každý s 2500 muži. Nabádal k rozvaze a klidu.

První podzimní transporty

Ze strany SS bylo klamně sděleno, že půjde o pracovní skupinu, která bude poblíž Drážďan budovat a pak provozovat pracovní tábor. Podle toho byli zvláště do prvního z transportů muži pečlivě vybíráni. Posuzovala se jak pracovní schopnost každého jednotlivce (věk musel být od 16 do 55 let), tak  celková profesní struktura – jak údajná stavba nového pracovního tábora vyžadovala. Vedoucími celé pracovní skupiny byli jmenováni ing. O. Zucker a ekonom K. Schliesser. Oficiálně jim bylo sděleno, že tábor bude v Riese. Vybavení prý stačí jen nejnutnější a jídlo na den. S rodinami v Terezíně budou ve spojení. Tento transport Ek s 2500 muži odjel 28. 9. z Terezína a druhý den dorazil do Osvětimi – Birkenau. Již na příjezdové rampě byla provedena selekce a přímo do plynových komor odvedeno přes 1000 mužů. Mezi nimi Ing. Zucker a celý vybraný řídící štáb pro slibovaný pracovní tábor. Dne 29. 9. následoval transport El s 1500 muži, cíl rovněž Birkenau. Opět proběhla selekce. Práceschopní krátce nato odjížděli na různá pracoviště do Kauferingu, Golešova, Gleiwitz a jinam.

Ještě než první „pracovní transporty“ opustily Terezín, byl 27. 9. zatčen židovský starší dr. Eppstein (údajně za pokus o útěk), odvlečen do věznice v Malé pevnosti a tam zastřelen. Následně byl v utajení zpopelněn v terezínském krematoriu. Formálně však jej zapsali na říjnovou transportní listinu.

Do třetího transportu, který byl z Terezína vypraven 1. října, se k 1000 vybraným mužům smělo přihlásit i 500 žen či rodinných příslušníků. Nacisté jim slibovali, že se na konci cesty s muži setkají. Nestalo se tak. Mezi dobrovolně přihlášenými ženami byly i p. Zuckerová a Eppsteinová, které byly  rovněž zavražděny  ihned po příjezdu do Birkenau. Ani další ženy tam však své muže nepotkaly. Ti buď již nežili nebo měli štěstí, že byli mezitím vybráni k práci v říši.

Jak probíhalo sestavování transportů?

V létě r. 1944 se v ghettu nacházelo necelých 30 000 vězňů, po skončení podzimní vlny transportů (28. října) již jen 11 000, hlavně osob přestárlých a žen. Oněch 18 400 odtransportovaných představovalo veškerý pracovní potenciál, umělce, lékaře, vychovatele a mládež z heimů, i většinu funkcionářů židovské samosprávy. Odešli všichni, kteří ghetto budovali, dávali mu tvář, vyplňovali svým umem volný čas spoluvězňů. Zařazování do podzimních transportů nepřipouštělo reklamace a ochranu, jež byly možné v minulém období. Dříve mohla 30 členná transportní komise před transporty chránit osoby nepostradatelné, nemocné či nějak důležité a míšence, nyní SS razantně zasáhla a stávající postup nebyl již povolen. Do transportů dodávali nová a nová jména jak komandantura a velitel Rahm, tak Eichmannův berlínský referát, jmenovitě Möhs, Měli připravené své skupiny osob a úřadujícímu židovskému staršímu B. Murmelsteinovi je prostě diktovali. Murmelstein ve své poválečné výpovědi uvedl, že bez znalosti poměrů by SS takto suverénně nepostupovali, měli tu své informátory. Tak byl kupř. označen R. Mandler, který jako vedoucí hospodářské správy znal aparát ghetta, znal i mnoho osob již z pražské činnosti. Terezínští komandanti od něj často požadovali zprávy. Ovšem i tito „mandlerovci“ byli jako nepohodlní svědkové zařazeni do posledního odcházejícího transportu.

Hodnotící pohled na 11 podzimních transportů z Terezína do Birkenau nám zřetelně ukazuje, jaký měly pro nacisty smysl a význam : U prvních tří tu byla snaha zabránit případné pomoci Terezína českému povstání, o němž byli nacisté přesvědčeni, že propukne. Zároveň se měly dodat německému válečnému hospodářství nové pracovní síly. Příštích 8 transportů s 13 tisíci mužů, žen i dětí pak mělo hlavně naplňovat „konečné řešení“ dalšími oběťmi v Osvětimi a zbavit se přitom všech, kteří by mohli v tu chvíli nebo i později být nebezpeční.

Malá část z nich byla ještě vybrána k práci ve Freibergu, Monowicích, Fürstengrube, Frýdlantu a jinde. Zde byla alespoň šance na přežití. Výraz likvidační, který se k těmto transportům neodmyslitelně váže, dokonale potvrzuje konečná statistika : Z 18 400 vězňů odtransportovaných z Terezína v období mezi 28. 9. – 28. 10. 1944 přežilo pouhých 1570.

Ghetto zůstalo zcela ochromeno. Z těch, co zde zůstali, byly 4 tisíce starých osob nad 65 let, 4 tisíce žen a přes 2 tisíce mužů a dětí. Přesto ještě ghetto fungovalo a život se zde odvíjel dle nového nacistického plánu.

Chl