Možná, že čtenářům přijde tato otázka zbytečná. V terezínské historiografii se uvádí, že dne 24. listopadu 1941 dorazilo komando 342 práceschopných mužů do Sudetských kasáren (E I), kde se za nimi zavřely její brány, a jejich pracovní nasazení se v okamžiku proměnilo na trvalý žalář.[1] Tento početní údaj se vyskytuje nejen ve veškeré dosavadní literatuře o terezínském ghettu, ale je sdělován návštěvníkům ve stálé expozici terezínského ghetta v Muzeu ghetta a školním exkurzím či domácím nebo zahraničním výpravám.
Nebylo by na tom nic nepatřičného, protože samotné dokumenty vzniklé ještě během existence ghetta z působení Centrální evidence (Zentralevidenz) k prvnímu výročí existence Sudetských kasáren (E I) hovoří následovně: „Hier trafen am Montag, den 24. November 1941 um 11 Uhr vormittag die ersten 342 Mann aus Prag ein. Es war der Transport Ak.“ [Sem (do Terezína, pozn. TF) dorazilo v pondělí, dne 24. listopadu 1941, okolo 11. hodiny dopolední prvních 342 mužů z Prahy. Byl to transport Ak.][2]
V čem tedy spočívá kontroverze otázky v názvu tohoto příspěvku? Dovolím si totiž na základě dalších dokumentů kriticky zhodnotit ono uváděné číslo a konstatuji, že sama evidence E I v dotyčné době vytvořila dokumenty, které toto číslo uvádí na pravou míru.
V archívu Památníku Yad Vashem v Jeruzalémě je ve sbírce vytvořené zástupcem, resp. později vedoucím Centrální evidence terezínského ghetta dr. Hermannem Weiszem (nar. 1907), k vidění hlášení o stavu tábora (Lagerbestand) Sudetských kasáren E I v 12 hod., tedy fakticky v době krátce po jejich příchodu do kasáren. Kromě skutečnosti, že se evidence vězňů zavedla bezprostředně s příchodem prvních terezínských vězňů, je na tomto výkazu počtu příchozích (Zugang) zaznamenáno nikoliv 342, ale jen 340 osob [sic!].[3]
Jestliže je na tomto hlášení uvedeno jen 340 osob, kde se „ztratily“ ty dvě zbývající osoby? Co toho bylo příčinou, a je možné tyto „ztracence“ na základě dalších dokumentů identifikovat?
Dle hlášení židovské náboženské obce v Praze 25. 11. 1941 byl velitel terezínské židovského tábora dr. Seidl informován, že „ein Aufbaukommando, bestehend aus 340 Personen“ bylo řádně odbaveno.[4] Již o dva dny později (tj. 27. 11. 1941) se měly na příkaz SS Obersturmführera dr. Siegfrieda Seidla, velitele terezínského ghetta, odebrat dvě určené osoby co nejrychleji do Terezína jako tzv. jednotliví cestující (Einzelreisender).
„Ing. Fischer und Ing. Neumann haben als Einzelreisende schnellstens nach Theresienstadt zu fahren.“[5]
Uvedený ing. Karel Fischer (nar. 1889) obdržel 28. 11. 1941 výzvu pražské židovské náboženské obce, aby se v 8 hodin ráno dostavil do kanceláře dr. ing. Neumanna kvůli vystavení cestovního povolení. „Sie haben dann im Laufe des morgigen nachmittags Prag mit der Bestimmung Aufbaukommando Theresienstadt zu verlassen.“ [Během zítřejšího odpoledne budete muset opustit Prahu s místem určení Komando výstavby Terezín].[6] Ing. Fischer byl vybrán kvůli svému povolání, neboť jako vystudovaný inženýr měl vést přípravné a konstrukční práce na připravované stavbě železniční vlečky mezi Bohušovicemi nad Ohří a Terezínem. Po příjezdu do Terezína se stal ing. Fischer vedoucím referátu Výstavba železnice (Bahnbau) spadajícím pod Technické oddělení. Se svou rodinou se v ubikaci štábního traktu Magdeburských kasáren (B V) dožil osvobození, neboť mu Ústředna pro židovské vystěhovalectví v Praze, resp. Ústřední úřad pro uspořádání židovské otázky v Čechách a na Moravě přislíbil, že nebude dále z ghetta deportován.[7]
Místo uvedeného ing. Neumanna odjel do Terezína s největší pravděpodobností jako druhý jednotlivý cestující ing. Leo Hess (nar. 1884), bývalý technický rada státních československých drah. Jako vodítko pro toto tvrzení je styl řazení transportních čísel v transportní listině Ak, kde v řadě udaných transportních čísel obdržel ing. Karel Fischer č. 381 a ing. Leo Hess následující č. 382.[8]
Ing. Leo Hess, v roce 1938 zaměstnaný jako náměstek přednosty Odboru pro udržování dráhy Kladno, se po příjezdu stal členem Rady starších (Ältestenrat), poradního orgánu Staršího židů v Terezíně. Podle Denního rozkazu (Tagesbefehl) č. 215 z 18. září 1942 byl kvůli pašování potravin do ghetta a nedovolenému styku s okolním světem zproštěn své významné funkce a o čtyři dny později trestně zařazen do transportu Bn směřujícího do vyhlazovacího komplexu Malý Trostinec nedaleko Minsku, kde byl zavražděn.[9]
Domnívám se, že především kvůli praktickým potřebám evidence a jejich participaci na „výstavbě“ Terezína byli ing. Karel Fischer a ing. Leo Hess připočítáni k původnímu transportu 340 mužů a vedeni společně s nimi, což vysvětluje onen dosud tradovaný počet 342 osob z prvního terezínského transportu v pozdějších dokumentech.
Tomáš Fedorovič
[1] „Dne 24. listopadu Aufbaukommando s 342 muži skutečně v poledních hodinách přijelo na nádraží Bohušovice a odtud pochodovalo do Terezína, kde se za nimi uzavřely brány Sudetských kasáren. V tu chvíli vznikl terezínský koncentrační tábor…“ Miroslav KÁRNÝ, „Konečné řešení“. Genocida českých židů v německé protektorátní politice. Praha 1991, s. 87.
[2] Yad Vashem Archive (YVA), O.64.2/409, f. 85, Jahres-Tätigkeitsbericht. Gebäudeevidenz des E I Gebäudes, 24. 11. 1942.
[3] Tamtéž, f. 2, Lagebestand 24. 11. 1942.
[4] YVA, O.7 (Czechoslovakia Coll.), O.7/85, f. 8, Aktenvermerk über die Vorsprache bei Herrn SS Obersturmführer Seidl am 25. November 1941. 25. 11. 1941.
[5] Židovské muzeum v Praze (ŽMP), f. Terezín, inv. č. 34, Záznamy o jednání u SS Seidla o zřízení ghetta Terezín a o sestavení a materiálním vybavení transportů AK 1, 27. 11. 1941.
[6] ŽMP, f. Terezín, inv. č. 51, Fischer, Karel: předvolání do transportu Ak do Terezína, 28. 11. 1941. Ovšem podle vlastního podání pro Rozdělovnu (Verteilungsstelle) přijel do ghetta Terezín až 30. 11. 1941. Zda současně s transportem H z Prahy, který dorazil stejného dne, není známo. Jisté je, že obdržel transport Ak. Na tomto dokumentu je veden také pod transportním číslem Ak 9a.ŽMP, f. Terezín, inv. č. 51, Fischer, Karel: různé osobní dokumenty z Terezína, 11. 4. 1943.
[7] Tamtéž, Vermerk: Einreihung des Ing. Karl Fischer mit Familie in den Transport, 27. 10. 1944.
[8] Transportní listina Ak měla celkem 382 čísel transportních, z toho 38 čísel zůstalo prázdných a tři čísla (43, 206, 361) chyběla. Číslo 293 bylo uvedeno dvakrát (293 a 293A). Archiv Památníku Terezín (APT), A 7341, Transport Ak (Praha-Terezín), 24. 11. 1941.
[9] APT, A 3293, Denní rozkaz č. 215, 18. 9. 1942.
