V roce 2022 opustily tento svět paní Lisa Miková, paní Hana Hnátová a paní Bohumila Havránková, přeživší holokaustu, které v posledních desetiletích často přijížděly do Památníku Terezín na besedy s mládeží i s pedagogy. Díky tomu jsme je měli možnost víc poznat a rádi bychom na všechny tři zavzpomínali.
Rodiny všech tří – tehdy dívek či mladých žen – byly od konce 30. let 20. století perzekvovány pro svůj židovský původ. Nejprve to byla různá nařízení, zákazy a příkazy, a nakonec na všechny čekala deportace.
Paní Lisa Miková, rozená Lichtensternová, se narodila 31. ledna 1922 v Praze. Přesně o dvacet let později, 31. ledna 1942, se s maminkou a tatínkem ocitli v transportním vlaku do terezínského ghetta. Rodiče odtud odešli již v roce 1943 transportem na Východ , kde oba zahynuli. Ještě před jejich odjezdem se Lisa v ghettu provdala za Františka Mautnera (později Miku). I oni dva byli nakonec na podzim 1944 postupně zařazeni do východních transportů, do KT Auschwitz-Birkenau. Lisa se odtamtud dostala na práci do továrny ve Freibergu a osvobozena byla v koncentračním táboře Mauthausen.
Po válce se vrátila do Prahy, kde se šťastně shledala se svým manželem Františkem. Později dálkově vystudovala střední knihovnickou školu v Lipsku a celý život pracovala v knihkupectvích. Měla jednoho syna.
Lisa Miková zemřela 21. června 2022.
![](http://newsletter.pamatnik-terezin.cz/wp-content/uploads/13_P1010021-1024x766.jpg)
Paní Hana Hnátová, rozená Lustigová, přišla na svět 20. června 1924 v Praze. V listopadu 1942 byli s matkou, o dva roky mladším bratrem Arnoštem, později známým spisovatelem, a sestřenicí Věruškou transportováni do terezínského ghetta. Otec za nimi přijel později. Podzim 1944 byl i pro rodinu Lustigových ve znamení deportací do KT Auschwitz-Birkenau. Nejprve odjel tatínek s Arnoštem, za pár dní po nich pak Lustigovy ženy a Věruška. Hanka byla osvobozena v KT Mauthausen. Kromě tatínka, který byl zavražděn v KT Auschwitz-Birkenau, se rodina po válce sešla v Praze. Hana složila maturitu a stala se korespondentkou. Vdala se a měla dvě děti.
Hana Hnátová zemřela 5. srpna 2022.
![](http://newsletter.pamatnik-terezin.cz/wp-content/uploads/14_P1010164-766x1024.jpg)
Bohumilu Havránkovou, rozenou Pickovou, přivítali rodiče na světě 17. listopadu 1927 v Liberci. Na podzim 1938 odešla celá rodina do Prahy. Podle nacistických norimberských zákonů byly Bohunka a její mladší sestra míšenky. Transport do terezínského ghetta pro obě dívky přišel na jaře 1943. Ještě před koncem druhé světové války, počátkem května 1945, se Bohunce podařilo z Terezína uprchnout domů do Prahy.
Po válce vystudovala grafickou školu, obor fotografie. Působila v redakci Rudého práva, odkud musela nakonec kvůli svému tzv. buržoaznímu původu odejít. Po rodičovské dovolené (měla dvě dcery) pracovala jako knihovnice v Encyklopedickém institutu Československé akademie věd a později také v podniku zahraničního obchodu VELAZ (Velkochovu laboratorních zvířat).
Bohumila Havránková zemřela 5. prosince 2022.
![](http://newsletter.pamatnik-terezin.cz/wp-content/uploads/15_P1010168-1024x766.jpg)
Všechny tři dámy se po roce 1989 staly členkami tehdy nově vzniklé Terezínské iniciativy. Terezínská iniciativa je sdružení bývalých vězňů terezínského a lodžského ghetta z českých zemí (a jejich přímých potomků). Terezínská iniciativa dbá o to, aby byla důstojným způsobem uchována památka těch, kteří zahynuli během Šoa a snaží se aktivně spolupůsobit při výchově nové generace Evropanů k toleranci, proti rasismu, antisemitismu a xenofobii.
Naše milé pamětnice v posledních 30 letech toto poslání Terezínské iniciativy naplňovaly obdivuhodným způsobem. Všechny tři, i přes své různé vnitřní pohnutky a překážky, s grácií a s jim vlastním humorem vyprávěly příběhy své a příběhy svých blízkých. Účastníci besed si zajisté povšimli, že o některých úsecích svého života by možná raději nemluvily, nevzpomínaly na ně, neustále si je nevyvolávaly z paměti. Ony vždy ale tyto situace zvládly a k tomu jim zajisté pomáhala jejich neuvěřitelná vnitřní síla, pozitivní přístup k životu a schopnost vypořádat se s nepřízní osudu.
Naděžda Seifertová