V roce 2022 opustily tento svět paní Lisa Miková, paní Hana Hnátová a paní Bohumila Havránková, přeživší holokaustu, které v posledních desetiletích často přijížděly do Památníku Terezín na besedy s mládeží i s pedagogy. Díky tomu jsme je měli možnost víc poznat a rádi bychom na všechny tři zavzpomínali.
Rodiny všech tří – tehdy dívek či mladých žen – byly od konce 30. let 20. století perzekvovány pro svůj židovský původ. Nejprve to byla různá nařízení, zákazy a příkazy, a nakonec na všechny čekala deportace.
Paní Lisa Miková, rozená Lichtensternová, se narodila 31. ledna 1922 v Praze. Přesně o dvacet let později, 31. ledna 1942, se s maminkou a tatínkem ocitli v transportním vlaku do terezínského ghetta. Rodiče odtud odešli již v roce 1943 transportem na Východ , kde oba zahynuli. Ještě před jejich odjezdem se Lisa v ghettu provdala za Františka Mautnera (později Miku). I oni dva byli nakonec na podzim 1944 postupně zařazeni do východních transportů, do KT Auschwitz-Birkenau. Lisa se odtamtud dostala na práci do továrny ve Freibergu a osvobozena byla v koncentračním táboře Mauthausen.
Po válce se vrátila do Prahy, kde se šťastně shledala se svým manželem Františkem. Později dálkově vystudovala střední knihovnickou školu v Lipsku a celý život pracovala v knihkupectvích. Měla jednoho syna.
Lisa Miková zemřela 21. června 2022.
Paní Hana Hnátová, rozená Lustigová, přišla na svět 20. června 1924 v Praze. V listopadu 1942 byli s matkou, o dva roky mladším bratrem Arnoštem, později známým spisovatelem, a sestřenicí Věruškou transportováni do terezínského ghetta. Otec za nimi přijel později. Podzim 1944 byl i pro rodinu Lustigových ve znamení deportací do KT Auschwitz-Birkenau. Nejprve odjel tatínek s Arnoštem, za pár dní po nich pak Lustigovy ženy a Věruška. Hanka byla osvobozena v KT Mauthausen. Kromě tatínka, který byl zavražděn v KT Auschwitz-Birkenau, se rodina po válce sešla v Praze. Hana složila maturitu a stala se korespondentkou. Vdala se a měla dvě děti.
Hana Hnátová zemřela 5. srpna 2022.
Bohumilu Havránkovou, rozenou Pickovou, přivítali rodiče na světě 17. listopadu 1927 v Liberci. Na podzim 1938 odešla celá rodina do Prahy. Podle nacistických norimberských zákonů byly Bohunka a její mladší sestra míšenky. Transport do terezínského ghetta pro obě dívky přišel na jaře 1943. Ještě před koncem druhé světové války, počátkem května 1945, se Bohunce podařilo z Terezína uprchnout domů do Prahy.
Po válce vystudovala grafickou školu, obor fotografie. Působila v redakci Rudého práva, odkud musela nakonec kvůli svému tzv. buržoaznímu původu odejít. Po rodičovské dovolené (měla dvě dcery) pracovala jako knihovnice v Encyklopedickém institutu Československé akademie věd a později také v podniku zahraničního obchodu VELAZ (Velkochovu laboratorních zvířat).
Bohumila Havránková zemřela 5. prosince 2022.
Všechny tři dámy se po roce 1989 staly členkami tehdy nově vzniklé Terezínské iniciativy. Terezínská iniciativa je sdružení bývalých vězňů terezínského a lodžského ghetta z českých zemí (a jejich přímých potomků). Terezínská iniciativa dbá o to, aby byla důstojným způsobem uchována památka těch, kteří zahynuli během Šoa a snaží se aktivně spolupůsobit při výchově nové generace Evropanů k toleranci, proti rasismu, antisemitismu a xenofobii.
Naše milé pamětnice v posledních 30 letech toto poslání Terezínské iniciativy naplňovaly obdivuhodným způsobem. Všechny tři, i přes své různé vnitřní pohnutky a překážky, s grácií a s jim vlastním humorem vyprávěly příběhy své a příběhy svých blízkých. Účastníci besed si zajisté povšimli, že o některých úsecích svého života by možná raději nemluvily, nevzpomínaly na ně, neustále si je nevyvolávaly z paměti. Ony vždy ale tyto situace zvládly a k tomu jim zajisté pomáhala jejich neuvěřitelná vnitřní síla, pozitivní přístup k životu a schopnost vypořádat se s nepřízní osudu.
Naděžda Seifertová
