(28. 5. 1889 – 28. 10. 1944)
Při procházení prvním patrem Magdeburských kasáren, kde se nachází expozice Památníku Terezín věnovaná výtvarnému umění, jež vzniklo v ghettu Terezín v letech 1941 – 1945, zajisté neunikne návštěvníkovu oku soubor pestrobarevných obrázků zachycujících ubikace terezínského ghetta. Svou tematikou a barevností pomáhají pozorným pozorovatelům pochopit těžkosti života, kterým zde museli vězni čelit. Jejich autorem je František Mořic Nágl, vězeň ghetta a malíř, jehož kořeny najdeme na Jihlavsku, ve vesničce Kostelní Myslová.
Předci Mořice Nágla žili na Vysočině již od konce 18. století. V Kostelní Myslové se Náglovi řadili k rodinám s největším majetkem – patřil jim mlýn, pozemky, velkostatek. Mořic a jeho dvě sestry zde navštěvovali jednotřídku, na reálku docházel Nágl již do Telče. V patnácti letech si podal přihlášku na pražskou c. k. Umělecko-průmyslovou školu. Ke studiu tam nastoupil v roce 1905. Později pokračoval na Akademii výtvarných umění v ateliéru profesora Hanuše Schwaigera. Roku 1912 ukončil Mořic studia a vrátil se domů.
I do života Mořice Nágla vstoupila 1. světová válka. Malíř musel k odvodu a nastoupil do armády. V bojích byl raněn do pravého ramene. Lékaři mu ruku operovali, zachránili a Nágl se tak mohl dál věnovat malířství. Na frontu se však již nevrátil.
V roce 1920 se Mořic oženil. Jeho vyvolenou se stala o jedenáct let mladší Vlasta Nettlová. Stejně tak jako Náglovi, i Nettlovi byli židovského původu. V této době se Mořic, jakožto jediný syn, ujímá správy statku v Kostelní Myslové a mladí manželé zde i bydlí. Rodina se postupně rozrostla, nejprve se v létě 1921 narodila dcera Věra, na podzim 1922 syn Miloslav. Náglova manželka Vlasta byla umělecky orientovaná, zejména hudebně, a tíhla spíše k městskému životu.
Náglovi v řízení hospodářství pomáhal správce a malíři se tak dařilo stále umělecky tvořit. Ve své tvorbě zachycuje nejen své okolí a život ve vsi, ale i uličky Telče, Jihlavy či Vysočinu vůbec. Rodina jezdila na dovolené na Jadran, kde také vzniklo velké množství děl s tamější tematikou.
Náglovi si později koupili v Telči domek, obě děti zde studovaly na gymnáziu. S okupací a vznikem Protektorátu Čechy a Morava rodinu, stejně tak jako ostatní obyvatelstvo židovského původu, postihla nacistická protižidovská nařízení. Děti musely opustit školu v Telči, přičemž Věrce se podařilo dostudovat na židovském gymnáziu v Brně. Její podobenku najdeme na tablu abiturientů tohoto vzdělávacího ústavu.
V květnu 1942 byla celá rodina povolána do transportu do terezínského ghetta. Transport nesl označení Aw a ze shromaždiště v Třebíči odjel 22. 5. 1942. Transportní listina přináší informace o jednotlivých členech rodiny. František Nágl je veden jako zemědělec, Vlasta jako žena v domácnosti, jednadvacetiletá dcera Věra jako pomocnice v domácnosti a její o rok mladší bratr Miloslav jako dělník. Jejich posledním bydlištěm byl dům na Tyršově náměstí v Telči, č. p. 251.
Informace o životě Mořice Nágla v ghettu nemáme. Něco nám prozrazují výtvarná díla, která po sobě zanechal. Jeho obrazy mají popisnou, až dokumentární povahu a dnes nám pomáhají poznat život v ghettu a prostředí ghetta vůbec. Jejich prostřednictvím nahlížíme do hromadných vězeňských ubikací, do malých kumbálků, stáváme se svědky dění na terezínských dvorcích a v ulicích ghetta, nabízí se nám i pohled z hradeb na Terezín a jeho okolí. Vše je zachycené s důkladnou popisností. Obrazy jsou i dokladem tvořivosti, která neopustila Mořice Nágla ani v ghettu, a jsou důkazem jeho pohybu po ghettu, jeho snahy zachytit z místního života co nejvíce.
Osud mnoha tisíců deportovaných z ghetta na Východ se bohužel nevyhnul ani Náglovým. Mořicův syn Miloš byl zařazen do transportu již v září 1943, jednalo se o transport Dl do tzv. terezínského rodinného tábora v KT Auschwitz-Birkenau, kde zahynul. Posledním podzimním transportem v roce 1944 odjeli z ghetta do KT Auschwitz-Birkenau i Mořic a Vlasta Náglovi s transportními čísly Ev 1351 a Ev 1352. V tomtéž transportu byla i jejich dcera Věra, a to s vysokým transportním číslem Ev 2038. Všichni tři byli na Východě zavražděni.
Po válce bylo několik desítek Náglových obrazů objeveno na půdě jednoho z domů v Terezíně. Již v roce 1951 byla Židovskou náboženskou obcí v Praze, Československým výborem obránců míru a III. skupinou Svazu československých výtvarných umělců Mánes uspořádána ve výstavní síni Mánes v Praze výstava jeho obrazů. Dodnes jsou pravidelně součástí výstav, které se zabývají historií terezínského ghetta.
Naděžda Seifertová
Literatura a zdroje:
Vojtěch BLODIG – Kurt Jiří KOTOUČ – Marie Rút KŘÍŽKOVÁ – Milan KUNA – Jan MUNK – Arno PAŘÍK – Eva ŠORMOVÁ – Ludvík VÁCLAVEK, Kultura proti smrti, Stálé expozice Památníku Terezín v bývalých Magdeburských kasárnách, Nakladatelství OSWALD, 2002, s. 136 – 139.
Oldřich KLOBAS, Malíř neumírá, Brno 2020.
Výpověď Elly Machové, USC Shoah Foundation – Visual History Archive. Číslo vzpomínky 8785, datum pořízení vzpomínky: 21. 12. 1995.