Evelina Merová se narodila 25. prosince 1930 manželům Ilse a Emilovi Landovým. Landovi měli židovské kořeny, avšak byli velmi asimilovanou rodinou. V době nacistické okupace, v červnu 1942 byla Evelina v necelých dvanácti letech deportována se svými rodiči do terezínského ghetta. Většinu svého zdejšího věznění prožila v dívčím domově L410 na ubikaci č. 28. V prosinci roku 1943 se Landovi ocitli na seznamu pro transport na Východ. Jeho neznámou cílovou stanicí byl vyhlazovací tábor Auschwitz-Birkenau, konkrétně tzv. terezínský rodinný tábor. Zde zahynul Evelinin otec. Evelinu i její maminku v červenci 1944 zachránila před smrtí selekce, při níž byly obě vybrány jako práceschopné. Postupně prošly tábory Stutthof, Dörbeck a Guttau, kde musely kopat protitankové zákopy. Evelinina maminka zemřela na následky těžké práce a celkové vyčerpání. Evelina byla v lednu roku 1945 osvobozena sovětskou armádou v táboře v Guttau. Následně ji adoptoval sovětský lékař a její další život se odehrával v Sovětském svazu. Vystudovala, vdala se a měla dvě děti, syna a dceru. Zpět do Československa se poprvé vrátila v 60. letech 20. století. Poté se sem vracela již častěji a v 90. letech 20. století se zde usadila natrvalo.
V Československu se po roce 1989 stala členkou nově vzniklé Terezínské iniciativy, která sdružuje bývalé vězně terezínského a lodžského ghetta z českých zemí (a jejich přímých potomků). Spolupracovala se vzdělávacím oddělením Památníku Terezín, věnovala se besedám s českou i německou mládeží a s pedagogy.
Evelina Merová zemřela 8. února 2024.
NaděždaSeifertová
