Terezínská iniciativa (TI) je sdružení bývalých vězňů terezínského a lodžského ghetta z českých zemí a jejich přímých potomků. Jejím cílem je důstojným způsobem uchovávat památku těch, kteří zahynuli během holokaustu. Členové iniciativy se často setkávají při besedách s mladou generací, kterou prostřednictvím svých vzpomínek a vyprávění seznamují s touto pochmurnou částí historie. Dalším důležitým posláním sdružení je pomoc těm, kteří přežili, a nyní jsou již ve věku, kdy sami potřebují pomoci.
Beseda s pamětnicemi ve studovně Muzea ghetta: Eva Merová a Kateřina Olivová, r. 1997
Jedním z prvních úkolů Vzdělávacího oddělení Památníku Terezín (PT) po jeho vzniku na počátku 90. let bylo navázání spolupráce právě s Terezínskou iniciativou. Při tvorbě programové nabídky pro školy jsme si byli plně vědomi toho, co může mladé generaci přinést setkání s osobami, které zažily historické události, jejichž připomínání je náplní našich seminářů. Proto byly velice záhy začleňovány do programu pobytových skupin z Čech i ze zahraniční též besedy s pamětníkem. Všichni z přeživších, kteří do Terezína za tímto účelem přijížděli a dodnes přijíždějí, při besedách s mládeží doslova excelují. Svá vyprávění často doplňují i jedinečnými předměty osobního charakteru, které se jim v rodinách zachovaly. A co víc, dokáží k tomu přítomným posluchačům odpovídat dle vlastních zkušeností na dotazy o vině, nenávisti a možnosti odpuštění.
Čítanka „Cesta – cíl neznámý“
Spolupráce se postupně rozvíjela i dalšími směry. V roce 1996 jsme realizovali společný projekt směřující k využití nové čítanky o holokaustu „Cesta – cíl neznámý“ ve školách. Na základě příznivé odezvy mezi pedagogy zajistila Terezínská iniciativa ze svých prostředků dodání publikace do Památníku; zde jsme knihu pak řadu let poskytovali školám při vzdělávacích seminářích. Nezůstalo jen u této čítanky, hojná je zejména memoárová literatura, kterou vydávají členové iniciativy. I tu dostávají školní skupiny a pedagogové za aktivní přístup v terezínských programech.
V roce 1997, kdy Památník zprovoznil Středisko setkávání v bývalých Magdeburských kasárnách a dalo se počítat se zvýšením zájmu o vzdělávací pobyty, přišla ze Sněmu Terezínské iniciativy nabídka k proplácení jízdného do Terezína na seminář pro české školní skupiny. Podmínky pro udělení příspěvku na dopravu (v prvních letech i na ubytování) byly během let mnohokrát upravovány, ale co je důležité, trvají dodnes. Ve výroční zprávě PT z roku 2000 můžeme číst: „Významnou pomoc při zajišťování programů pro českou mládež poskytovala Terezínská iniciativa, jak účastí svých členů na besedách se studenty a žáky, tak poskytováním finančních příspěvků na cestovní náklady, které jsou pro naše školy doposud bohužel značným problémem.“
Beseda pamětnic s učiteli při semináři Jak vyučovat holokaustu, jaro 2010, vlevo Michaela Vidláková a vpravo Líza Miková
A že se vzdělávací programy v Terezíně staly ve školách žádanou samozřejmostí, ukazují statistiky: v roce 2013 absolvovalo jednodenní program 107 skupin, vícedenní 36 skupin, dohromady více než 5000 českých školáků. Nelze opomenout ani zahraniční skupiny, které absolvují programy vzdělávacího oddělení a jichž bývá ročně kolem 50 – 60. I v jejich programu mají naši pamětníci důležité místo – ať se s nimi setkávají na půdě Památníku Terezín či v Praze v Židovském muzeu.
Od roku 2000 probíhají v Památníku Terezín (ve spolupráci s dalšími organizacemi a garantované MŠMT ČR) semináře pro české pedagogy pod názvem „Jak vyučovat o holokaustu“. Pevnou a jednou z nejvýše hodnocených součástí programu je i při nich beseda učitelů s pamětníky.
To, jak při vzdělávacím pobytu vnímají studenti i pedagogové setkání s pamětníkem, ukazují tyto citáty, vybrané z jejich dojmů:
Gy Na Pražačce, Praha: „Bylo zajímavé vzpomínání pamětníka i jeho současný pohled na to celé…
nikdy předtím jsem podobnou výpověď neslyšela. Neuvěřitelně zajímavé.“
OA Český Těšín: „Husí kůži naháněl životní příběh pamětnice.“
Představení Brundibára v Terezíně po 60 letech – 23. září 2003, vzpomíná Tommy Karas
SOŠ Plzeň: „Nejvíc se mi určitě líbila odvážnost naší paní pamětnice. Bylo zajímavé slyšet vše od ní. A moc ji obdivuji.“
Gy Arabská, Praha: „Hodně zajímavá beseda s pamětníkem. Jsem ráda, že stále někdo v této práci pokračuje.“
Církevní Gy, Plzeň: „Zajímavá byla beseda, málokdy se člověku poštěstí mluvit s pamětníkem historických událostí.“
Seminář pedagogů, 2007: „ Nezapomenutelné, mnohokrát děkuji.“ – „Besedu s pamětníkem bych velmi doporučoval do škol.“ – „Vyprávění pamětnic – emocionálně nejsilnější zážitek.“
Jako další kapitolu naší spolupráce s Terezínskou iniciativou nelze opomenout spoluúčast při financování odměn v literárních a výtvarných soutěžích, pořádaných Památníkem již dvacet let. Od roku 1997 jsou v rámci těchto soutěží udělovány také zvláštní Ceny Erika Poláka, které náleží pracím zvlášť výstižně zachycujícím situaci kolem osudu osob v ghettu a KT. (E. Polák byl přeživším terezínského ghetta a též zakládajícím členem TI; do své smrti v roce 1996 pracoval v jejím vedení.)
Gratulace přátel Helze Weissové-Hoškové k narozeninám, r. 2004, na snímku zleva: Helga Weissová-Hošková, Ludmila Chládková (bývalá vedoucí vzdělávacího oddělení PT), Doris Grozdanovičová
I další naše zkušenosti ze spolupráce a přátelství se členy TI přinášejí hezké vzpomínky. Připomeňme například velmi vydařené představení opery Brundibár v roce 2003 u příležitosti 60. výročí prvního uvedení této opery v ghettu Terezín. Tehdy sem přijeli snad všichni dosud ve světě žijící terezínští zpěváčci z této opery. Nutno dodat, že pokud se Brundibár kdykoliv hraje v Terezíně, vždy se představení zúčastní někteří pamětníci. A zpravidla nezůstane jen u té účasti. Vypráví se, vzpomíná, děkuje…
Co říci závěrem tohoto bilancování? Díky trvající vitalitě, zodpovědnosti a vědomí o poslání všech přeživších období holokaustu naše spolupráce s Terezínskou iniciativou trvá již dvě desítky let. Děkujeme za ni a přejeme si, aby tomu tak bylo ještě hodně dlouho.
Chl
