Louise Hermanová se narodila 8. května 1916 ve Svitavách jako Louise Freundová do židovské rodiny. Louisin otec vlastnil obchod. Když jí byly pouhé dva roky, zemřela jí maminka na španělskou chřipku. Louise a její o pět let starší bratr Arnošt byli několik let v péči židovské vychovatelky a o domácnost se starala hospodyně. Později se jejich otec znovu oženil. Jednalo se o ortodoxní židovku z Boskovic, se kterou se Louise nepodařilo navázat vřelý vztah.
Ze Svitav Louise, ještě jako školačka, znala Oskara Schindlera, jenž se dva roky dvořil její sestřenici. V rozhovoru pro USC Shoah Foundation na něj vzpomínala jako na mladíka, který vybočoval svým chováním a rád se zviditelňoval, ale také jako na muže, jenž později svým jednáním a podnikatelskou činností přispěl k záchraně většího množství Židů v koncentračních táborech při svých továrnách nejprve na předměstí Krakova a poté v Brněnci.
Po absolvování Státní reálné školy ve Svitavách studovala Louise pedagogiku pro předškolní děti na Montessori škole v Praze v Karmelitské ulici, která po 2. světové válce již neobnovila provoz. Od roku 1938 pracovala jako vychovatelka v pražských rodinách, nejprve v jedné české, později výhradně v rodinách židovských. S nežidovským kamarádem, kterého znala ze svitavské reálky a z tanečních a který nyní studoval v Praze umění a věděl o jejím židovském původu, chodila na výstavy, po 20. hodině i do kina, po září 1941 samozřejmě bez hvězdy na oblečení. Pomáhalo jí, že byla pohledná rusovláska.
V dubnu 1942 obdržela předvolání do transportu do terezínského ghetta. Jednalo se o transport z Prahy, označený Ao. Její rodiče a bratr Arnošt s rodinou byli do Terezína deportováni již dříve. S otcem se tu však nakonec nesetkala, neboť ten byl se zápalem plic a horečkou zařazen do východního transportu před Louisiným příjezdem. Louisin bratr bydlel v Sudetských kasárnách a byl členem štábu Ak (Aufbaukommando). Jelikož byl povoláním zubní lékař, přivezl si s sebou do ghetta v tajných schránkách v kufru zubařské náčiní a ošetřoval spoluvězně i některé četníky, kteří je střežili.
Louise byla přidělena na práci k dětem umístěným v malé místnosti v Drážďanských kasárnách. Později se starala o děti předškolního věku v domově L318 (dnes je v budově mimo jiné umístěna pošta). Chodila s nimi na procházky, zpívala s nimi, kreslila, vyprávěla jim pohádky, také s nimi tančila a dělala rytmická cvičení. V domově L318 dělal správce Vítězslav (Slávek) Lederer, který jí, jak vzpomínala, mj. ukázal kompletní četnickou uniformu, již měl schovanou ve skříni ve svém pokoji, a řekl Louise, že jezdí za svou snoubenkou do Plzně. Umožňovaly mu to prý dobré styky s určitými četníky, kteří mívali službu u závory.
V prosinci 1943 byla Louise deportována do tzv. terezínského rodinného tábora v Auschwitz-Birkenau, kde díky Fredymu Hirschovi pracovala jako vychovatelka na dětském bloku. Zde ji také jednou vyhledal již zmíněný Vítězslav Lederer, který zastával v osvětimském táboře funkci „blockältestera“. Až později pochopila, že se s ní přišel rozloučit před svým útěkem.
V červenci 1944 odjela Louise transportem přes Hamburk do koncentračního tábora v Christianstadtu, kde byla přidělena na práci v muniční továrně. V únoru 1945 odtud odešla s pochodem smrti do tábora Flossenbürg a osvobození se dočkala v táboře Bergen-Belsen. Louisin otec a bratr s rodinou válku nepřežili.
Po válce pracovala Louise na sociálním oddělení Pražské židovské obce a v táborech pro židovské uprchlíky z Polska v Náchodě a v Broumově. Provdala se za lékaře Alexandra Hermana, který byl též židovského původu. Svatbu měli ve Staronové synagoze v Praze v roce 1947. Postupně se jim narodili dcera (1947) a syn (1949). Z Broumova se nejprve rodina odstěhovala do Mostu, poté do Sokolova a nakonec se usadili v Českých Budějovicích. Louise si doplnila vzdělání a léta pracovala v nemocnici na infekčním oddělení jako diplomovaná zdravotní sestra. Zemřela 2. února 2013.
Úryvky ze vzpomínky Louise Hermanové z Archivu vizuální historie USC Shoah Foundation využila autorka článku pro vytvoření aktivity pro multimediální internetovou vzdělávací platformu IWITNESS Koncentrační tábor Brněnec.
Sylvie Holubová
Zdroj: USC Shoah Foundation, rozhovor s Louise Hermanovou, č. 20527, 8. 10. 1996.
Jílek, Jan: A kde byl Bůh…?, Barrister & Principal, Brno 2015, s. 104.
