Muzeum v Beit Terezin s mozaikou znázorňující ghetto Terezín na podlaze.
Přestože základní kámen památníku Beit Terezín byl položen už na konci 60. let, stát Izrael ho oficiálně uznal za muzeum holokaustu (teprve třetí v zemi!) až v roce 2011. Důvody jsou zřejmé. Beit Terezin si musel tak trochu vybojovat své místo v zemi, kde je holokaust jedním z ústředních témat společenského života, dokázat, že je plnohodnotnou muzejní institucí, která vedle hlavního státního muzea holokaustu Yad Vashem neztratí smysl.
Byla to dlouhá cesta, vedená skromným, ale vytrvalým úsilím. Lidé, kteří za tímto podivuhodným příběhem stáli a stojí, si zaslouží hlubokou poklonu.
Důvodů pro vznik památníku připomínajícího oběti terezínského ghetta bylo v 60. letech několik, především však pieta a vědomí odpovědnosti obětem ze střední Evropy. Tomuto účelu skvěle posloužil kibuc Giv’at Chajim Ichud, v němž našlo útočiště nemálo československých, německých a rakouských přeživších (zajímavostí je, že do tohoto kibucu se také po válce chystal vycestovat první židovský starší terezínského ghetta, Jakob Edelstein se svou rodinou1 – osud tomu však chtěl jinak – rodina byla zavražděna v KT Auschwitz I). Druhým pádným argumentem pro vznik památníku tak vzdáleného od “místa činu” byl stav připomínání ghetta v tehdejším Československu – povědomí o ghettu a židovských obětech bylo komunistickým režimem systematicky potlačováno, Muzeum ghetta existovalo jen “v šuplíku” pracovníků Památníku Terezín (školní skupiny provázeny pouze po Malé pevnosti), Pinkasova synagoga v Praze se jmény všech obětí byla koncem 60. let znovu zavřena a dalo se předpokládat, že tento stav nedozná po srpnu 1968 žádných změn.
Je třeba říct, že podobné památníky začaly postupně v Izraeli vznikat – v tom patří Beit Terezín do širšího proudu snah přeživších o připomenutí své “zmizelé” komunity, obce, ghetta či místa utrpení. Beit Terezín byl však už od počátku něčím výjimečný – nemělo se jednat pouze o památník pro připomínání tragické minulosti, ale Asociace pro připomínání terezínských mučedníků (založena v r. 1966) se usnesla na jakémsi společenském centru – multifunkčním místě vhodném nejen pro setkávání přeživších, ale také pro vzpomínkové ceremonie, bádání či výuku. Chybět tedy neměl archiv, knihovna nebo učebna. Jedinečné bylo také záměrné umístění památníku uprostřed kibucu – tak, aby mohl posloužit i obyvatelům k jejich vlastním kulturním aktivitám.
Expozice v Beit Terezin věnovaná dětem v ghettu Terezín.
Základní kámen památníku byl slavnostně položen v roce 1969, avšak trvalo ještě mnoho let, než byl otevřen – zásadní věcí bylo najít finanční zdroje a těch nebylo mnoho (členové asociace se např. dohodli, že věnují desetinu svého měsíčního platu). Pokud však navštívíte Beit Terezín dnes, budete jistě ohromeni. Architektonické řešení místa je vskutku unikátní (autorem je bývalý vězeň terezínského ghetta, architekt Albin Glaser). Celý památník stojí na vršku obklopený vzrostlými stromy, kvetoucími keři a květinami. Když vyjdete nahoru, ocitnete se na malém prosluněném prostranství, ze kterého se jednoduše dostanete do jedné z budov, které centrální plochu kolem dokola lemují. Srdcem památníku je budova muzea, kterou Glaser navrhl jako cihlovou dvanáctibokou strukturu připomínající terezínské opevnění. Pokud otevřete jeho velká vrata, ocitnete se v nevelké kruhové místnosti a vzápětí si uvědomíte, že stojíte v ghettu Terezín, které je v podobě mozaiky přítomno na podlaze muzea. Na stěnách se v dřevěných otevíracích panelech (další odkaz na ghetto, kde veškerý nábytek vznikal improvizovaně z prken) nachází expozice týkající se několika hlavních témat, např.: každodenního života v ghettu, židovské samosprávy nebo transportů. Mimo tuto hlavní budovu v areálu Beit Terezin najdete i další speciální výstavy věnované životu dětí v ghettu (působivě využívající různé artefakty z archivu Beit Terezin: např. dětský časopis Kamarád nebo hru Monopoly vyrobenou v ghettu), terezínské hudbě a sportu, zejména fotbalu.
Komplex obsahuje již zmíněný archiv, jehož hlavní součástí je kartičkový index více než 150 000 vězňů ghetta, ale také další, výtvarné či hudební artefakty, dokumenty, fotografie aj. Knihovna archivu čítá na 5000 knih, periodik, dokumentárních filmů, fotokopií hudebních zápisů aj.
Významnou součástí památníku je od roku 1993 Vzdělávací centrum, které nabízí vzdělávací aktivity nejen izraelským školákům různých věkových stupňů, ale také učitelům, univerzitním studentům, vojákům či seniorům. Tak se vrchovatě vyplnilo přání zakladatelů vyslovené na zakládací listině Beit Terezín: “…nechceme vztyčit sochu, abychom je (naše zemřelé přátele) jenom připomínali, objekt, který bude symbolizovat minulé utrpení, ale nebude mostem k budoucnosti… “ Obětavá a trpělivá práce několika generací přinesla zralé plody – Beit Terezín je moderní muzejní institucí, která našla svou cestu do 21. století.
Kl
