Tabulky k identifikaci Židů a „židovských míšenců“, Norimberské zákony
Od smutných událostí podzimu 1941 uplynulo 70 let. Co jim předcházelo ? Co přinesl 15. březen 1939, den okupace nacistickým Německem, do řešení židovské otázky ?
Již 21. června 1939 vydal říšský protektor Konstantin von Neurath nařízení o židovském majetku, zakázal Židům disponovat hospodářskými podniky a majetkem vůbec. Správci jejich majetků se stali tzv. treuhändři. Zároveň bylo stanoveno, kdo má být považován za Žida. Směrodatné k tomu byly norimberské zákony vydané v Německu r. 1935, podle nichž byl Židem každý, kdo pocházel ze 4 – 3 židovských prarodičů. Dalšími četnými variantami byli židovští míšenci, to když rodiny byly spřízněny s árijci. Nastalo ověřování původu, registrace, hledání cesty k úniku z toho, co možná přijde. K 15. březnu 1939 žilo v Protektorátě Čechy a Morava 118 310 osob s židovským původem. Mnozí se rozhodli pro emigraci a v rozmezí let 1939 – 42 se tak ze země vystěhovalo na 26 000 osob. Předpokladem bylo obdržení víza, mít
dostatek peněz a zaplacení vysoké daně. Nejvíce žádostí vyřídily Evropa, Amerika a Palestina. Někteří Židé se rozhodli „potopit“, najít úkryt za pomoci árijských přátel.
Ghetto beze zdí
Registrace židovského obyvatelstva, FA 1617
Na židovské záležitosti dohlížela od července 1939 Zentralstelle für jüdische Auswanderung – Ústředna pro židovské vystěhovalectví. Vedl ji Adolf Eichmann, později Hans Günther. Této Ústředně byla přímo podřízena Židovská obec v Praze, které jako jediné zůstalo právo existovat, řídit se jejími pokyny a vykonávat vše, co nacisté nařídí. Ostatních 14 židovských obcí fungovalo jen s omezenou pravomocí, až v březnu 1942 zcela zanikly.
Sklad zabavených lůžkovin, FA 1595
Pražská ŽO byl velký úřad s velkým aparátem, který v té době zajišťoval: evidenci Židů, možnost vystěhování, hospodaření s byty, zaměstnávání Židů, zdravotní a sociální služby, školství, dodržování protižidovských opatření, shromažďování majetku, cenných věcí a památek (ty měly vytvořit dle plánu nacistů muzeum vyhynulé rasy). Majetek Židů byl převeden na vystěhovalecký fond, z nějž si následně měli platit své vyhlazení. Završením všech stanovených činností byla příprava, sestavování a organizace transportů.
Nařízení a zákazy postupně omezily osobám židovského původu veškerý život. Vydával je nejen říšský protektor, Ústředna, protektorátní vláda, ale též ministerstva, magistrátní úřady atd. Existovaly stovky nejrůznějších opatření. Dospělí nesměli vykonávat svá původní zaměstnání, dětem bylo zakázáno navštěvovat školu a vzdělávat se. Židé nesměli prodávat svůj majetek, byly jim zřízeny vázané účty. Nesměli navštěvovat veřejné prostory, cestovat a měnit bez povolení bydliště. Byla jim stanovena doba vycházení, nákupní doba, omezen příděl potravin a dalších výrobků či služeb. Nesměli vlastnit domácí zvířata, stýkat se s osobami árijského původu. Občanské legitimace jim byly označeny písmenem ´J´ a osoby nad šest let věku musely nosit na levé horní straně oděvu žlutou hvězdu s nápisem „Jude“ (platné od září 1941). Za porušení vydaných nařízení byly přísné tresty, stovky Židů se staly vězni nacistických věznic a KT dřív, než je stačili deportovat do ghetta v Terezíně.
Leo Haas: Internační tábor Nisko, PT 1527
Již v říjnu 1939 se pokusil A. Eichmann realizovat plán o vystěhování Židů do východního Polska. Nařídil první deportace mužů z oblasti Ostravy a „zkusmo“ tak odjelo do Niska nad Sanem na 1300 osob. Po půl roce byl tento tábor rozpuštěn.
Zřízení ghetta
Transport na cestě z Bohušovic do Terezína, FA 777_2
Poté, co 27. 9. 1941 nastoupil do funkce zastupujícího říšského protektora R. Heydrich, urychlily se přípravy k zahájení transportů. Původní záměr Židy vysídlit byl přehodnocen na dvou říjnových poradách. Nejprve bylo rozhodnuto deportovat z protektorátu, kde se podle posledního sčítání nacházelo 88 105 Židů, několik tisíc těch „nejvíce obtížných“. V období
od 16. 10. do 3. 11. 1941 tak odjelo 5 tisíc osob z Prahy do Lodže a 26. 11. ještě tisíc osob z Brna do Minsku. Pro ostatní Židy platilo další rozhodnutí z porady, a sice soustředění na vhodném místě v protektorátu. Tím místem se stalo pevnostní město Terezín. Z několika tipů právě on splňoval požadavky na židovský tábor: měl dostatek kasáren k ubytování a výhody opevnění, nedaleko vedla železnice k dopravě transportů a v blízkosti, v Policejní věznici v Malé pevnosti, sloužily nacistické vojenské složky.
Byl 24. listopad 1941, když do Terezína dorazil první transport se Židy, pak následovaly další a další.
