Obrázek na přebalu časopisu Rim-Rim_Rim
V několika předchozích číslech Zpravodaje Památníku Terezína jsme vám přiblížili již tři dětské časopisy, které v ghettu vznikly, a to časopis Vedem, Domov a Kamarád. Než v budoucnu přineseme podrobnější informace o dalších z nich (Bonaco, Hlas půdy Q 306, Noviny, Rim Rim Rim), chtěli bychom se pozastavit nad tím, co vlastně časopisy pro mládež v ghettu znamenaly, jakou sehrály úlohu v životech dětí. Hlavním společným rysem všech časopisů je, že byly součástí organizace života v dětských heimech. Zpravidla rozebíraly poměry v domovech, objevuje se zde chvála či kritika hygieny, udržování pořádku, kázně. Časopisy poukazují na činnost v domovech zveřejňováním výsledků nejrůznějších soutěží, vystoupení, sportovních utkání. Svoji roli sehrály také při prohlubování vzdělávání v ghettu, tvořily doplněk k tajnému vyučování. Můžeme zde najít článečky týkající se zajímavostí z oblasti techniky, portréty významných osobností vědy, umění i sportu. V některých časopisech se objevovaly i rozbory českých či světových literárních děl apod. Důležité je, že vytváření časopisů podněcovalo literární tvorbu dětí. Nacházíme zde poezii, příběhy klukovských part, líčení námořních, válečných a špionážních dobrodružství, chlapci i dívky psali povídky a malovali. Objevují se zde samozřejmě také vzpomínky na domov, rodinu, na různé příhody odehrávající se před deportací do ghetta. Zpravidla jsou optimisticky zaměřené, vyjadřují naději a přesvědčení, že válka brzy skončí. Velkou oblastí, kterou časopisy zpracovávaly, byl život v samotném ghettu. Setkávám e se zde s nejrůznějšími zajímavostmi ze všech oblastí života; zvláště v časopise Vedem mají významné místo reportáže z různých terezínských pracovišť. A tak, jak děti a mládež poznávaly terezínskou realitu, absurditu života v uzavřeném městě, jak se seznamovaly s tím, že různé věci v ghettu fungují zcela jinak než v normálním životě, objevuje se v časopisech i kritika zdejších poměrů – vyjadřovaná často humornou či satirickou podobou, často též ve verších. Objevují se tu aforismy, epigramy. S dětmi se na tvorbě časopisů mnohdy podíleli i jejich vedoucí a vychovatelé. Vyjadřovali se zde jak k denní problematice, tak i k otázkám obecnějším – kulturním, etickým, politickým. A byli to také oni, kdo humornou a vtipnou formou předkládali mladým čtenářům realitu všedního dne v ghettu. Jedním z nich byl i Josef Taussig, jehož epigramy byly na stránkách časopisu Vedem uvedeny takto: „Redakci časopisu „Vedem“ byl zaslán malý svazek satirických veršů připomínajících břitké epigramy Karla Havlíčka. Uveřejňujeme dnes několik a doufáme, že nám cenzura nevybílí tuto stránku.“ A zde malá ukázka: Šťastný otec „Sakra s těma transportama je teď pěknej švic! Ještě štěstí, že kluk dostal těžkej zápal plic.“ Láska ve šlojsce „Moje drahá, zlíbal bych Tě od hlavy až k patě – jenomže máš dvoje šaty a patery gatě.“ Kritice neuniklo ani „divadlo“ přichystané pro návštěvu MVČK v červnu 1944. V časopise Bonaco jej dívka, podepisující se jako Sojka, charakterizovala takto: „Verschönerungsaktion přeloženo do češtiny znamená starý, ztrouchnivělý stůl, plný zplesnivělých, zhnisaných odpadků jídla, pokrytých krajkovinou.“ Kritické texty, aforismy a epigramy pomáhaly dětem trochu lépe vstřebávat a snášet nelehkou životní situaci, ve které se se svými rodiči a příbuznými ocitly. Výrazným rysem dětských časopisů byla také solidarita, kterou si v nich vyjadřovaly, a to zejména v souvislosti s transporty na Východ. Mladí autoři neměli naštěstí ponětí o jejich skutečné hrůze. Výmluvná je například skutečnost, že redakce Rim Rim Rim vydala pro deportované v květnu 1944 zvláštní číslo časopisu a v něm jim prozradila stručné dokončení dobrodružných příběhů, vycházejících v té době na pokračování… Jinou formou solidarity podle časopisu Bonaco bylo zřízení fondu pro nemocné dívky v domově XI. Tyto dívky byly odkázány jen na hubené příděly. Do fondu přispívaly ty šťastnější, které dostávaly nějaké příděly zvenčí. Tak například v první polovině roku 1944 připravil tento fond 17 takovýchto pomocných balíčků. V časopisech se často objevovala i tematika starých lidí, jejich zoufalé ubytovací podmínky, nemoci, hlad nemohly ujít pozornosti mladých autorů. Časopisy přispívaly k tříbení ducha chlapců a dívek, zvyšovaly jejich kulturnost, pěstovaly kritický i sebekritický pohled na své okolí i na sebe sama. Dětské časopisy se projevují a působí jako nedílná součást duchovního odporu v ghettu a neoddělitelně patří k terezínské kultuře. Díky tomu, že časopisy zůstaly po odjezdu jejich tvůrců v ghettu, nebyly zničeny a mohou podávat toto svědectví. Je to unikátní památka.
Se
