Dokumentace k doposud existujícím stopám z období ghetta v topografii dnešního Terezína
Historii ghetta Terezín (1941 – 1945) byly věnovány rozsáhlé studie, ale přesto je širší veřejnosti doposud málo znám fakt, že celé město v sobě ukrývá velké množství různých stop a hmotných pozůstatků z tohoto smutného období. Mnohá svědectví jsou skryta – na půdách, ve sklepeních a v kasematech a není zřejmé, jak dlouho ještě zůstanou zachována. I více než 70 let po válce se v budovách a v prostoru města zachovaly různé stavební úpravy či stopy po všedním, každodenním žití v ghettu. Např. se našla část divadelní dekorace, po domácku vyrobené regály nebo zbytky primitivního elektrického vedení. Také lze nalézt četné nápisy na stěnách (graffiti). Např. „O wants, o wants, o wants je/o akelig beest, wat dans je/dem heelen nacht over my been […]“; v českém znění: “Ach ty štěnice, ach ty štěnice, ach ty štěnice, ty odporná bestie, co mi celou noc tančíš po noze […]”. Je to sarkastická stížnost holandského vězně, trpícího ve svém příbytku právě tímto hmyzem. A příčinu svého utrpení, štěnice samotné, další vězeň zobrazil přímo na zdi.
Jedinečným objevem jsou nástěnné malby ve světničce ve věži dnešní budovy pošty. Lze zde vidět scény ze středověkých mýtů na motivy německých písní z Velkého heidelberského zpěvníku (Heidelberger Liederhandschrift, známý také jako Codex Manesse). Výjevy jsou ale silně zkresleny. Např. dvě kresby znázorňují karikatury ve stylu protižidovských štvavých obrázků, které sloužily k hanobení Židů jako méněcenné rasy. Jejich přítomnost zde, v bývalém židovském ghettu, je vysvětlena skutečností, že budova byla od podzimu 1944 spravována přímo SS, a proto byla rozsáhle renovována. Což nás přivádí k závěru, že tato tvorba byla navrhnuta a provedena výslovně pro členy SS. Od roku 2014 pracuje německo-český tým odborníků na projektu, jehož cílem je zmapovat a zdokumentovat všechny terezínské hmotné pozůstatky. Výsledky jeho práce jsou prezentovány v on-line dokumentaci ghettospuren.de. Tyto trojjazyčné webové stránky jsou soustavně aktualizovány.
Vybraná místa v dnešním Terezíně jsou v rámci studijních projektů podrobována vědecko-restauračním bádáním pod vedením odborníků z Vysoké školy výtvarných umění v Drážďanech a z Univerzity Pardubice. Výsledky jejich šetření představují cennou pomoc pro zachování těchto vzácných stop v dlouhodobém horizontu.
Poslední poselství z terezínského ghetta – tajemství poterny III.
Když byla v roce 2005 zpřístupněna veřejnosti poterna III, což je jedna z průchozích pevnostních bran, vydala tehdy i své jedinečné a překvapivé tajemství. Ukázalo se, že na tomto místě, které se kdysi nacházelo na hranici ghetta a bylo po válce po několik desetiletí nepřístupné a zapomenuté, se na pískovcových stěnách nacházejí četné graffiti, rytinky. Jsou zde jména, iniciály, monogramy, jakož i výrazné vyryté kresby. Lze tu spatřit také např. chanukový svícen či karikatury uniformovaných osob. A velmi nápadné jsou letopočty 1942, 1943 a 1944. Vše toto napomohlo k dokreslení dějin a reálií ghetta.
Tři prýmky na čepici a nápis “ IL CAPITANO DELLA GUARDIA” upřesňují, kdo zde byl zesměšňován. Nápadná karikatura zachycuje Artura Weisla, který byl v letech 1943/1944 vedoucím stráže a pořádkové služby, © Archiv Wildfisch, Roland Wildberg, 2005. 
Poterna III – vnitřní stěna portálu (jižní stěna) v roce 1945. Fotografoval po skončení války Jiří Lauscher. Snímek zachycuje pamětní místo vytvořené členy Stráže ghetta, 1945, APT 1896.
“BRÁNA STŘEŽENA STRÁŽÍ GHETTA L.P. 1944”. Tento nápis, nacházející se právě v poterně, se stal prvním konkrétním důkazem, který upřesnil funkci brány v období existence ghetta. Příslušníci stráže ghetta, tzv. ghettowache, kteří byli vybíráni z řad vězňů, drželi na této bráně strážní službu. Zřejmě měli zabraňovat útěkům z ghetta a znemožňovat pašování. Urbanistka a stavební badatelka ing. Uta Fischer rozluštila mnoho nápisů na stěnách poterny III. Obzvláště cenným nástrojem při dešifraci nápisů byla databáze bývalých vězňů Památníku Terezín, s jejíž pomocí se podařilo rytinky přiřadit ke konkrétním vězňům. I z pouhých fragmentů bylo možné pomocí databáze zjistit jména autorů a určit dataci na základě transportních údajů. Dosud bylo identifikováno více jak tucet jmen a osudů.
Dnes víme, že ve většině případů představovaly vrypy a nápisy na stěnách poslední poselství, poslední vzkazy před odjezdem z ghetta buď na další místo perzekuce, či na jistou smrt. Společně zde, v tomto temném průchodu, vězni vytvořili pamětní místo, snad v naději, že se v budoucnu o jejich osudu dozvíme. Příbuzní těchto osob, žijící v mnohdy v zahraničí, byli kontaktováni a přijeli se na tato poslední poselství svých předků do Terezína podívat a rozloučit se s nimi dotekem. Jednalo se o vězně, kteří pocházeli z Protektorátu Čechy a Morava, z Rakouska, z Říše a z okupovaného Nizozemska. Výsledky bádání v poterně může veřejnost nalézt na webových stránkách ghettospuren.de/ Dvě interaktivní karty k poterně III zachycují nejdůležitější nápisy a vyryté kresby a představují je v historickém kontextu s doplňujícími informacemi.
Do projektu „Ghetto Terezín 1941 – 1945. Materiální svědectví a stopy“ jsou zapojeny tyto organizace: Památník Terezín, Město Terezín, Klub vojenské historie – Pevnost Terezín, Vysoká škola výtvarných umění Drážďany, Univerzita Pardubice a Büro WILDFISCH Berlin. Projekt zastřešil Spolek přátel a podporovatelů Terezína, v roce 2018 přejmenován na Memento Theresienstadt. Vedoucí projektu je Dipl. – Ing. Uta Fischer.
Ing. Uta Fischer
Zobrazení odpovídá běžnému nacionálněsocialistickému antisemitskému stereotypu tělesně odpudivého a oplzlého žida, © Archiv Wildfisch, Roland Wildberg, 2015. 
Nástěnné malby ve věži Q 617/L 318: Umělec se nechal inspirovat miniaturami Pána Kristana z Hamle z Kodexu Manesseského, ale motiv zobrazení velmi silně abstrahoval, © Archiv Wildfisch, Roland Wildberg, 2015.
