Mezi významné osobnosti české kultury, které prošly ghettem Terezín, patřila překladatelka z bulharštiny do češtiny Hana Reinerová, jejíž 100. výročí narození připadlo na 19. dubna roku 2021. Narodila se sice v Benešově u Prahy jako Steinerová, ale její rodina žila již od 70. let 19. století v Bulharsku, kam její dědeček Zikmund Steiner přišel pracovat v rámci české pomoci vznikajícímu bulharskému státu jako přednosta železničních stanic v Ruse, Plovdivu a Varně.
V roce 1932, v době hospodářské krize a vzestupu bulharského nacionalismu, odešla rodina zpět do Československa, kde Hana vystudovala klasické gymnázium v Hradci Králové. V této době byla angažovaná v levicovém hnutí kolem časopisu Mladá kultura, kde se seznámila i s básníkem Jiřím Ortenem, k jehož přátelskému okruhu patřila. Pod vlivem svého bratra, studenta medicíny Jana, se chtěla stát lékařkou. Okupace Československa a zavedení tzv. norimberských rasových zákonů jí zcela převrátily život. Bratr se zapojil do komunistického odboje, později byl popraven v Mauthausenu. Hana absolvovala kurz pro kojenecké zdravotní sestry v Krči a pracovala v židovském dětském domově v Sázavské ulici v Praze, později Ve Smečkách. Tehdy poznala hudebního skladatele Karla Reinera (1910 – 1979), jehož si posléze vzala za manžela. Byla jeho druhou ženou. Protože Reiner působil jako redaktor Židovských listů, oba se dostali do transportu do terezínského ghetta až později, a to 5. července 1943.
V Terezíně se Hana po počátečním zařazení na manuální práce (úklid, mytí, skládání prken na pile) stala opatrovnicí chlapců ve věku 11 až 14 let v domově Q 609. Jako vychovatelka se snažila na chlapce vhodně pedagogicky působit; spolu s kolegy vychovávali děti ke snášenlivosti. Proto s nimi např. slavili chanuku a Vánoce jako jeden všelidský svátek, k čemuž složila dokonce i básnický text. Po letech si z něj vybavila již jen drobný úryvek: „Světélko sváteční, zas přicházíš k nám s kouzlem starých bájí…“. Se spoluvězněm-vychovatelem Otou Ledererem iniciovala (a též se výtvarně podílela na realizaci) vznik marionetového divadla pro chlapce ze svého domova. Loutky vytvořili sami chlapci. Jeden z nich, zvaný Lancík, byl i autorem textu Začarovaný hrad, který byl realizován v duchu tradiční poetiky loutkových her s rytířskou tématikou. Po představení v Q 609 ho viděly i děti z jiných domovů.
Ve vzpomínce zaznamenané v roce 1988 pro Památník Terezín paní Hana hovořila i o tajné oslavě výročí vzniku Československé republiky dne 28. října 1943 v dívčím domově L 410. Byla sem pozvána i se svým manželem Trudou Sekaninovou, později komunistickou političkou, která u dívek pracovala jako vychovatelka. Slavnosti se účastnil i kabaretiér Karel Švenk. Program skládající se z tanečků a recitace s děvčaty nacvičila právě Truda.
Z Terezína do Osvětimi (KT Auschwitz-Birkenau) byla Hana Reinerová deportována 1. října 1944. Odtud byla poslána do Freibergu u Drážďan a následně KT Mauthausen, kde se dočkala osvobození.
Po válce se rozhodla s ohledem na dětství strávené v Bulharsku vystudovat slavistiku se zaměřením na bulharštinu a stala se významnou překladatelkou bulharské beletrie. Přeložila např. díla humoristy Jordana Radičkova (My vrabčáci, Cirkulárka) či pohádky v adaptaci Angela Karalijčeva (český překlad s názvem Pohádkový svět). Tato její práce byla oceněna i bulharskými státními institucemi.
Ve spolupráci s muzikologem Milanem Kunou se v 90. letech 20. století podílela na pokusu zaznamenat a rekonstruovat melodie svého manžela z terezínského představení staročeské hry Ester. Tu původně zamýšlel realizovat E. F. Burian v avantgardním divadle Déčko již ve 30. letech 20. století, kde Karel Reiner tehdy pracoval jako pianista a skladatel. K její realizaci po okupaci Československa nacistickým Německem již nemohlo dojít, ale Reinerův kamarád Norbert Frýd, který s Burianem také spolupracoval, se v Terezíně rozhodl hru nastudovat. Notové záznamy se nedochovaly, ale ti, kteří ve hře účinkovali a pamatovali si nápěvy (Jan Fischer, Zdenka Fantlová, Hana Pravdová), pomohli s dodatečným zápisem, který se stal podkladem Kunovy studie a následně i základem pro nové moderní interpretace těchto nápěvů (kapela Květovaný kůň, pianistka Aida Mujačič).
Hana Reinerová zemřela 1. června 2007.
Pavel Straka
