Hana Greenfield
27. ledna 2014, kdy si svět připomínal Den památky obětí holokaustu, dorazila v podvečer do Památníku Terezín smutná zpráva – zemřela Hana Greenfieldová. Rodačka z Kolína, vězenkyně terezínského ghetta, Auschwitz-Birkenau a Bergen-Belsenu, od roku 1952 žijící v Izraeli.
Po válce, která ji připravila o maminku, tatínka a vůbec o domov, měla potřebu o svých prožitcích hovořit. Jejími příbuznými žijícími v Londýně jí však bylo doporučeno, aby o nich nemluvila, aby zapomněla. Zpočátku se snažila s tímto „přáním“ vypořádat, i když to bylo velice těžké.
Svobodu pro své myšlenky nalezla až po přestěhování do Izraele o mnoho let později. Zlomem byl pro ni, stejně jako i pro další přeživší, proces s Adolfem Eichmannem, ke kterému byli bývalí vězni předvoláni jako svědci. Tehdy Hana zjistila, že se svým smutkem a vzpomínkami není sama, že je mnoho takových, jako ona, a že se za to, co prožila, nemusí stydět.
Přeživší holokaustu začali být zváni do škol, zajímaly se o ně vzdělávací instituce. Pro Hanu byly pomyslným startovním polem školy, které navštěvovaly její děti. Měla obavu, že hovořit před širším publikem o svých prožitcích nezvládne. Na každé vystoupení se tedy pečlivě připravovala. Otázky kladené posluchači ji vedly k důkladnější přípravě a studiu holokaustu. Postupem času dokonce vypracovala a ve spolupráci s izraelským památníkem Yad Vashem vedla vzdělávací program, jehož cílem bylo naučit bývalé vězně koncentračních táborů, jak hovořit o svých zkušenostech.
Po „Sametové revoluci“ v roce 1989 začíná Hana pravidelně navštěvovat svou rodnou zemi, zahajuje spolupráci se Vzdělávacím oddělením Památníku Terezín a inspiruje zahájení organizace literární a výtvarné soutěže pro mládež, které jsou pořádány dodnes. Tyto soutěže a umělecká dílka mladé generace však nebudou jediným dědictvím, které po sobě Hana Greenfieldová zanechala.
Se
