Ve dnech 6.–7. září 2025 proběhl v Památníku Lidice a v Památníku Terezín seminář věnovaný práci s tzv. druhou generací pamětníků, tedy s potomky těch, kteří byli perzekuováni nacistickým režimem. Jejich trauma, způsobené pronásledováním, vězněním a ztrátou nejbližších se přeneslo i na další generace. Tento proces se nazývá transgenerační přenos traumatu. Akce se zúčastnilo osmnáct učitelů z celé České republiky.

Ačkoliv program oficiálně začínal až v sobotu, tak se již v pátek 5. září vpodvečer mohli v Lidicích ubytovat účastníci, kteří přijeli z větší vzdálenosti. Byla pro ně připravena fakultativní komentovaná prohlídka areálu Památníku Lidice.
Sobotní úvodní přednáška Pavla Mückeho seznámila účastníky s metodickými a praktickými aspekty orálně-historického výzkumu. Pedagog a zároveň lektor Josef März nastínil ve svém workshopu, jak je možné s tímto tématem pracovat ve výuce. Lidická část semináře byla završena působivou besedou s pamětnicí třetí generace Kateřinou Hládkovou, vnučkou přeživší Emilie Frejové. Seminaristé si při ní mohli sami vyzkoušet, jak vést besedu s pamětníkem. Poté se následoval přesun do Terezína, kde seminář v neděli pokračoval.

Terezínská část setkání začala workshopem Jana Špringla (vzdělávací oddělení, Památník Terezín), který byl věnován práci s již natočenými vzpomínkami pamětníků druhé generace. Následovala panelová diskuse s dámami, které se narodily po válce právě přeživším holokaustu, se Zuzanou Peterovou a Alenou Lehovcovou. Pamětnice se podělily o zkušenosti ze setkávání se studenty a též s motivacemi, které je vedly k tomu, že se rozhodly veřejně vyprávět o tom, jak jejich životy ovlivnily prožitky a traumata jejich rodičů. Dopodrobna se o svých osudech a zážitcích následně ještě rozpovídala Alena Lehovcová v rámci besedy, která byla další částí programu. I v tomto případě měli seminaristé možnost klást dotazy a na závěr si vyzkoušet krátkou reflexi, kterou je vhodné po takovýchto besedách se studenty zařazovat.
Účastníci velmi oceňovali průběh celého semináře, který představil nové možnosti využití vzpomínek pamětníků druhé a třetí generace, a zejména otevřenost a sílu jejich výpovědí.

Tento již druhý ročník semináře k práci s druhou generací nás a naše partnery (Památník Lidice, Židovské muzeum v Praze, Nadační fond obětem holocaustu a Český osvětimský výbor) přesvědčil, že má smysl v této práci pokračovat, a budeme tedy spolupracovat i na dalším ročníku, který proběhne v říjnu 2026.
Helena Palová


