(Ze sbírek Památníku Terezín)
Mezi zajímavé předměty ve sbírce Památníku Terezín patří mimo jiné věci vztahující se k poněkud opomíjenému tématu, jímž jsou svatby v terezínském ghettu. V letech 1942–1945 se jich zde uskutečnilo několik set. Jednu z nich nám dodnes připomínají dochovaný plán svatební cesty po ghettu, svatební pokrývka hlavy (závoj), ozdobná brož a dvě svatební přání. Tyto předměty byly získány darem od paní Olgy Krausové (roz. Windové), která si svého manžela Gustava Krause brala během věznění v Terezíně.
Svatby v ghettu byly obdobně jako židovské bohoslužby, oslavy svátků a pohřební obřady komandanturou SS tolerovány. Řada snoubenců tvořila pár již před deportací, mnozí se seznámili až po příchodu do ghetta. V místních podmínkách se však nekonaly sňatky pouze ze vzájemné náklonnosti obou partnerů, ale také za účelem ochrany. Osoby, které byly pro fungování ghetta nepostradatelné, byly totiž v rámci možností před transporty na Východ chráněny. Tato imunita platila i pro jejich rodiny, díky čemuž se ze sňatku stal prostředek, jak se vyhnout deportaci, nebo ji alespoň oddálit. Ke sňatku mohlo dojít dvojím způsobem. Kromě náboženského obřadu, provedeného rabínem podle židovských tradic, bylo možné složit manželský slib židovskému staršímu, případně jiné pověřené osobě. První svatba se v Terezíně s největší pravděpodobností uskutečnila v březnu 1942.
Olga Windová
Olga Windová se rodičům Emilovi a Idě narodila 23. září 1916 v Černovicích u Tábora. Měla dvě starší a jednu mladší sestru. V době okupace žila, stejně jako její sourozenci, v Praze. Do Terezína byla až na otce, který zemřel v roce 1941, deportována celá rodina. Olga se do ghetta společně se svou nejmladší sestrou Karlou dostala 2. července 1942 transportem AAl. Bydlela v Hamburských kasárnách a pracovala ve „slídárně“, kde s dalšími ženami štěpila slídu, určenou k izolaci elektrických přístrojů. Během návštěvy komise Červeného kříže sehrála svou úlohu spokojeného děvčete čtoucího knihu a následně se v podobné roli zúčastnila i natáčení propagandistického filmu.
Budoucí manžel Olgy, Gustav Kraus se narodil 19. prosince 1896. O jeho rodině nemáme žádné podrobnější informace. Před deportací bydlel v Dolních Kralovicích na Benešovsku. Do Terezína byl deportován transportem AAb z Kolína 5. června 1942. Ubytován byl v Hannoverských kasárnách, kde působil zároveň jako Zimmerältester. Po vlně transportů z podzimu 1944 plnil pro Gebäudeleitung (Vedení budov) funkci Gruppenleitera.
Svatba Olgy v ghettu
Oba snoubenci se podle vzpomínky paní Olgy Krausové znali již před příchodem do ghetta. Zprávy o začátku jejich vztahu nemáme, každopádně byl i přes věkový rozdíl natolik pevný, že se rozhodli pro jeho stvrzení sňatkem. Obřad se uskutečnil 19. července 1943 na půdě Magdeburských kasáren, kde snoubence oddal rabín z Pacova. Olga na sobě měla černé šaty. Hlavu jí zakrýval háčkovaný závoj, který zhotovila její maminka. Obřad měl být doprovázen zpěvem a hrou na klavír, avšak domluvení hudebníci nebyli uvolněni z práce. Svatby se účastnily alespoň kamarádky, které právě měly volno. Novomanželé od nich obdrželi dvě svatební přání a ozdobnou brož. Další dary uvedené v nevěstině vzpomínce – tácek a majolikové talířky – se pravděpodobně nepodařilo uchovat.
Celý sňatek byl zakončen svatební cestou podle připraveného plánku. Ten novomanžele vedl ghettem nejprve do Drážďanských kasáren, následovaly Podmokelské kasárny, z nichž směřovali do Sudetských kasáren a odtud pak do jednoho z tzv. Jižních baráků, kde svou cestu zakončili. Zmíněný plánek rozhodně patří k pozoruhodným dokladům o průběhu svateb v Terezíně.
Manželům Olze a Gustavu Krausovi se nejspíš díky jejich pracovnímu zařazení podařilo vyhnout všem transportům na Východ a v roce 1945 se společně dočkali osvobození ghetta.
Michael Michner
