Již potřetí pořádal Památník Terezín a Ústav pro studium totalitních režimů komponovaný pořad u příležitosti výročí popravy Zdeňka Bořka-Dohalského, jehož 44 letý život byl násilně ukončen v Policejní věznici Terezín 7. února 1945. Byl jedním z občanů meziválečného Československa šlechtického původu, kteří se po jeho destrukci zapojili do protinacistického odboje. A právě připomenutí životních příběhů a společenského významu některých z nich bylo obsahem programu jednoho únorového podvečera v Památníku Terezín.
Organizátoři byli velice potěšeni, že jejich pozvání přijala řada vážených osobností. Ve své úvodní řeči tak mohl ředitel Památníku Terezín Jan Roubínek přivítat náměstka ministra kultury Vlastislava Ourodu, náměstka ministra školství mládeže a tělovýchovy Jaroslava Millera, rakouskou velvyslankyni Bettinu Kirnbauer, předsedu společnosti Ferdinanda Peroutky Martina Gromana, starostu města Terezína Reného Tomáška a v neposlední řadě také Václava Bořka-Dohalského (praprasynovce Zdeňka Bořka-Dohalského), současného senátora Tomáše Černína, bývalého aktivního politika Karla Schwarzenberga či římskokatolického duchovního správce Památníku Lidice Gabriela Mulamuhiče. Záštitu nad akcí převzali ministr kultury ČR Martin Baxa, senátor a starosta Litoměřic Ladislav Chlupáč a Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR.
Pořad byl zahájen 7. února 2022 v 15 hod pietním aktem na místě, kde před 77 lety na den přesně Zdeněk Bořek-Dohalský stanul před nacistickou popravčí četou. Následně se účastníci přesunuli do kinosálu v Malé pevnosti, kde po zdravicích ředitele Památníku Terezín, náměstka Vlastislava Ourody a náměstka Jaroslava Millera vyslechli přednášku historika a tehdejšího ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů Zdeňka Hazdry. Jeho vystoupení bylo obohaceno slovy přítomných zástupců šlechtických rodů Dohalských (vedle Václava byla přítomna i jeho matka Marie), Černínů i Schwarzenbergů a hudebními vstupy komorního tria Prague Ensemble.
Zdeněk Hazdra se nejdříve věnoval nejen Zdeňkovi Bořku-Dohalském, ale i jeho bratrům Antonínovi a Františkovi; v kontextu historie jejich rodiny i střední Evropy první poloviny 20. století. Posléze přešel k příběhům dalších osobností šlechtického původu, které byly významně spjaté s meziválečným Československem či bojem proti nacistickému Německu: Jindřicha Kolowrata-Krakovského, Manfreda Becketta Czernina, Franze Ferdinanda Colloredo-Mansfelda, Eduarda a Maxmiliána Lobkowicze. Přednášející také zdůraznil význam deklarací některých zástupců českých šlechtických rodů z let 1938 a 1939, kterými vyjadřovali věrnost českému státu, vyzývali k obraně a neporušení jeho hranic a hlásili se k češství, nejdříve z hlediska zemského a posléze i národnostního. „Je to poslední moment v našich novodobých dějinách, kdy šlechta takovýmto způsobem veřejně vstupuje jako celek do společenského, politického dění. Mám na mysli šlechtu, která se hlásila k českým zemím, respektive k českému národu. A tím prohlášením, nikoli náhodou zvaným národnostní z léta třicetdevět, dala najevo již nejenom sounáležitost se zemí, ale i s národem. Dala najevo: My jsme Češi. Jednalo se zhruba o jednu třetinu rodů žijících na našem území. Zhruba 70 % šlechtických rodů se hlásilo k němectví, ale i zde je potřeba rozlišovat,“ upozornil Zdeněk Hazdra. Autorem znění první z těchto deklarací, která byla předána prezidentu Benešovi v září 1938, byl otec přítomného Karla Schwarzenberga.
Velice zdařilý vzpomínkový pořad, který byl ukončen několik minut před 18. hodinou, měli možnost zhlédnout prostřednictvím YouTube kanálu Památníku Terezín i zájemci, kterým pracovní, osobní či jiné důvody spjaté s probíhající pandemií znemožnily přítomnost v hledišti kinosálu Malé pevnosti.
Na závěr zodpovězme otázku, kterou si čtenáři této zprávy možná položili již na začátku její četby: proč byl pořad nazván Pocta Bedrníkovi? Jedná se o jedno z odbojových krycích jmen Zdeňka Bořka-Dohalského, které si zvolil pod vlivem proslulého románu spisovatelky Emmusky Orczy s názvem Červený bedrník, odehrávajícího se v době Velké francouzské revoluce.
Jan Špringl
