• Skip to primary navigation
  • Skip to main content
  • Skip to primary sidebar
  • Skip to footer
Zpravodaj

Zpravodaj

Vzdělávací a informační bulletin Památníku Terezín

  • O Zpravodaji
  • Aktuálně
  • Kontakt
  • Čeština
    • English
  • Zpravodaj 1/2024
  • Zpravodaj 2/2024
  • Zpravodaj 3/2024
  • Zpravodaj 4/2024
  • Archiv

Spravedlivá Libuše Friesová

7 prosince, 2023 by admin

Připomeňme si životní osudy neobyčejné ženy, Libuše Friesové, které byl v roce 1999 udělen titul Spravedlivá mezi národy za záchranu čtyř životů. Slavnostního ceremoniálu na izraelském velvyslanectví v Praze se kromě Libuše mimo jiné zúčastnily i dvě zachráněné, a to její švagrová Erna Seykorová (Friesová) a přítelkyně Anna Lankavicová (Chaja Shen). V srpnu 2023 by oslavila Libuše Friesová 100. narozeniny.

Libuše Friesová, rozená Vávrová, se narodila 22. srpna 1923 ve Všenorech u Prahy, kde provozoval její otec, invalida z první světové války, trafiku a pohřební ústav. Vávrovi měli celkem pět dětí (jeden z chlapců v dětském věku zemřel). Jednalo se o katolickou rodinu, která ovšem nebyla příliš nábožensky založená. Libuše byla zaměstnána od podzimu 1941 v malé dílně u firmy Chaloupka, jemná mechanika, v Praze, kde se kromě jiného sériově vyráběly ponorné vařiče pro armádu. Zde se seznámila se svou velkou láskou Egonem Friesem (1921 – 1996), který byl jedním ze židovských zaměstnanců této firmy. Pocházel z asimilované židovské rodiny.

Libuše (vpravo) s Ernou na procházce Prahou, únor 1945. Soukromý archiv Marty Vejtrubové.

Egon a jeho mladší sestra Erna (1922 – 2014) patřili od roku 1939 k židovské levicové odbojové skupině mladých, jež byla ve spojení se zakázanou komunistickou stranou. Pracovali v buňce, která rozšiřovala propagační materiály a letáky. Libuše se seznámila a spřátelila s Ernou poté, co ji na žádost Erniných rodičů vyhledala v Terešově u Zbiroha. Erna tu šířila komunistické ideje a myšlenky socialismu mezi levicově orientovanou sionistickou židovskou mládeží, pracující na místním statku. Její rodiče o ni měli starost, neb krátce před tím dostal Egon na 4. prosince 1941 povolání do transportu do Terezína.

V prvních měsících roku 1942 se vypravila Libuše za Egonem do Terezína třikrát, musela ovšem uvést, za kým z civilních obyvatel, kteří zde ještě bydleli, jede. Poprvé se sešli s Egonem v truhlářské dílně, kde mu předala nějaké jídlo a cigarety. Při další návštěvě přenocovala u jedné paní, aby se mohla sejít s Egonem brzy ráno na bohušovickém nádraží, kde s kolonou mužů vykládal vagóny. Přinesla mu občanskou legitimaci a paruku, ale Egon odmítl uprchnout, protože nechtěl svým útěkem ohrozit životy nejen spoluvězňů, ale i samotné Libuše a jejích rodičů, kdyby ho poté ukrývali. Při třetí návštěvě si dokonce připnula Davidovu hvězdu a strávila noc u Egona v Sudetských kasárnách.

Pamětní medaile – ocenění Spravedlivý mezi národy, které bylo Libuši Friesové uděleno v roce 1999. Foto: Sylvie Holubová, Památník Terezín.
Pamětní medaile – ocenění Spravedlivý mezi národy, které bylo Libuši Friesové uděleno v roce 1999. Foto: Sylvie Holubová, Památník Terezín.

Od března 1942 za ním jezdila do Dubí u Kladna, kde Egon pracoval s dalšími vězni v černouhelném dole Prago. Scházeli se v lesíku nedaleko šachty. Libuše mu nosila kromě jídla také cigarety, jimiž mohl podplatit české četníky, kteří vězně na ubikacích hlídali. Dopisy a balíčky mu posílala na adresu havíře Karla Pajskra. Právě od něj obdržel Egon zprávu Aleny Divišové (později provdané Hájkové) o zatčení sestry Erny a milé Libuše gestapem. Stalo se to nedlouho po vypálení Lidic. S pomocí přátel havířů se tehdy Egon vypravil na vypůjčeném kole mezi směnami do Prahy, aby se s Alenou setkal a zjistil více. Na okraj uveďme, že Alena mimo jiné pomáhala svým přátelům a známým z levicově orientované židovské mládeže s přechodem do ilegality.

Dozvěděl se, že jeho sestra Erna nenastoupila do transportu, k němuž dostala předvolání společně s rodiči v dubnu 1942, a stejně jako její přátelé z Terešova přešla do ilegality. Její kamarádka Libuše ji nejprve ukrývala v domě u rodičů ve Všenorech. Pak vyhověla Ernině žádosti a dala jí svou občanskou legitimaci (na policii ohlásila její ztrátu). Erna poté bydlela v pronajatém pokoji v Praze a Libuše ji podporovala. Později se Erna přihlásila na pracovní nasazení do „Reichu“ a odjela do Vídně, kde pracovala v hostinci. Bohužel byl podvod s legitimací odhalen a obě dívky zatklo gestapo. Erna byla převezena do Prahy, kde se setkala s Libuší. Strávila přibližně půl roku ve vazbě a v březnu 1943 odjela transportem do terezínského ghetta. Libuše byla odsouzena jako neplnoletá k ročnímu vězení. Trest si odpykala v Řepích, v Liberci a v Litoměřicích, odkud byla po devíti měsících propuštěna. Byla pak zaměstnána opět u pražské firmy vyrábějící ponorné vařiče, která přešla do německého držení.

V červenci 1943 se Egon vrátil do ghetta z pracovního nasazení na Kladně. V Terezíně se setkal se sestrou Ernou a rodiči. Dozvěděl se, že jim Libuše až do svého zatčení obětavě posílala „přes někoho“ potravinové balíčky.

Pamětní medaile – ocenění Spravedlivý mezi národy, které bylo Libuši Friesové uděleno v roce 1999. Foto: Sylvie Holubová, Památník Terezín.

Po propuštění z vězení Libuše opět navázala písemný styk s Egonem, který v ghettu pracoval jako kuchař nejprve ve Vrchlabských, později v Magdeburských kasárnách. Přilepšoval jídlem svým rodičům. V listopadu 1943 byl ovšem vyšetřován a uvězněn za prokázanou krádež v kuchyni a následující měsíc zařazen do transportu na Východ – do tábora Auschwitz-Birkenau (Osvětim-Březinka). Erna byla na stejné místo deportována v květnu 1944 a v říjnu 1944 tam zahynuli jejich rodiče. Libuše posílala Egonovi potravinové balíčky jak do Auschwitz-Birkenau (od března 1944), tak i do tábora ve Schwarzheide (od prosince 1944), do něhož byl přemístěn.

Začátkem února 1945 Erna zatelefonovala Libuši do zaměstnání  a oznámila jí, že uprchla ještě s dalšími třemi vězeňkyněmi z pochodu smrti vypraveného z tábora v Christianstadtu, pobočného tábora Gross-Rosenu, a nachází se v Praze. Na útěku jim mimo jiné pomohly peníze, které Libuše zaslala Erně do tábora společně s potravinami na adresu jednoho ze zedníků, civilního zaměstnance, který dohlížel na práci vězeňkyň. Libuše se sešla s uprchlicemi v Praze. Spojila se s rodiči Aleny Divišové a ti poskytli ženám na pár nocí úkryt v chatce v zahrádkářské kolonii ve Vysočanech. Skrývaly se také v chatě u známého chirurga MUDr. Arnolda Jiráska ve Vraném u Štěchovic a v chatce poblíž řeky Sázavy u Davle. Libuše jim tam přivezla zásoby potravin.

S legalizací Erny pak pomohl přítel Aleny Divišové Arnošt Kruh, jenž patřil do terešovské skupiny mladých Židů. Poslal jí z Berlína, kde ilegálně pobýval, padělané potvrzení, že jmenovaná osoba byla postižena při bombardování ztrátou obydlí. Libuše pak přinesla Erně  legitimaci od své kamarádky Lídy Semerádové, v níž uvedly falešné jméno: Vlasta Marešová. Erna si tak mohla najít zaměstnání ve skladu německých uniforem, přivydělávala si překládáním, dávala hodiny francouzštiny a osvobození se dočkala v Praze.

Svatba Libuše a Egona Friese v roce 1946. Vlevo na fotografii je i Erna Friesová. Soukromý archiv Marty Vejtrubové.

Egon se dostal v květnu 1945 zpět do terezínského ghetta s transportem smrti z tábora ve Schwarzheide. S Libuší se po osvobození setkali v Praze, v bytě Jordánových na Vinohradech, u rodičů Egonova spolužáka. Rok po válce se Libuše s Egonem vzali. Žili nejprve v Praze, kde pracoval Egon jako redaktor, později sekretář v Rudém právu. V období politických antisionistických procesů na počátku 50. let musel redakci opustit. V roce 1952 se přestěhoval se svou ženou a dvěma dcerami, Martou (nar. 1948) a Libuší (nar. 1950) do Ústí nad Labem, kde působil nejprve jako redaktor, poté v letech 1964 – 1969 jako šéfredaktor Průboje, v němž od ledna 1968 psali jeho redaktoři prakticky bez cenzury. Po srpnu 1968 byl ovšem z Průboje propuštěn a až do důchodu působil v ústecké chemičce na dělnické pozici, ačkoliv měl vysokoškolské vzdělání a hovořil pěti jazyky. Jeho žena mu stála po celou dobu věrně po boku. Libuše Friesová tiše odešla 11. dubna 2015 ve věku 91 let.
                                                                                                                    

 Sylvie Holubová

Primary Sidebar

Obsah nejnovějšího čísla

  • Otilie Davidová, nejmilejší sestra Franze Kafky
  • Irma Lauscherová a Strom terezínských dětí
  • Pedagogický seminář „Prožitek potomků narozených přeživším nacistickou perzekuci a represi“
  • Seminář III. stupně pro české pedagogy ve Státním muzeu Auschwitz-Birkenau

Hledat

Videotéka

Videotéka

Footer

Štítky

Akce PT Fotoarchiv PT Historické články Pedagogické semináře Projekty českých škol Recenze Rozhovory Sbírky PT Soutěže Události Vzdělávací materiály Vzpomínka Zajímavé

Sledujte nás

  • Email
  • Facebook
  • Instagram
  • Twitter

Copyright © 2025 · Památník Terezín

  • Čeština
  • English