• Skip to primary navigation
  • Skip to main content
  • Skip to primary sidebar
  • Skip to footer
Zpravodaj

Zpravodaj

Vzdělávací a informační bulletin Památníku Terezín

  • O Zpravodaji
  • Aktuálně
  • Kontakt
  • Čeština
    • English
  • Zpravodaj 1/2022
  • Zpravodaj 2/2022
  • Zpravodaj 3/2022
  • Zpravodaj 4/2022
  • Archiv

Doris Grozdanovičová – životní příběh

14 září, 2017 by admin

Doris s pasoucími se ovečkami během věznění v terezínském ghettu, 1943, Památník Terezín, FAPT, A 4423.

Doris s pasoucími se ovečkami během věznění v terezínském ghettu, 1943, Památník Terezín, FAPT, A 4423.

Narodila se 7. 4. 1926 v Jihlavě, v rodině Karla a Růženy Schimmerlingových. V roce 1933 se přestěhovali do Brna, kde otec pracoval v bance a později v pojišťovně. Doris měla o pět let staršího bratra Hanuše. Oba tu absolvovali základní vzdělání a bratr stihl v r. 1939 odmaturovat.

Z původního bytu se museli v listopadu 1941 přestěhovat do třípokojového v Offermannově ulici. Tam už další židovské rodiny obývaly taktéž jeden pokoj. Transportem U se pak 28. 1. 1942 uskutečnila deportace do Terezína. Zde ještě žili původní obyvatelé a pro Židy sloužily pouze kasárny. Jak Doris vzpomíná, ve šlojsce už byla rodina rozdělena: otec s bratrem šli dále do Sudetských, ale bratr brzy pobýval v domech, kde také působil jako vychovatel. Ženy dostaly ubytování v kasárnách Hamburských. Doris následně díky pracovnímu zařazení prošla řadou dalších ubikací – bydlela v postavených tzv. západních barácích i v žádaných půdních mansardách spolu s kamarádkami i sama. Již v ghettu byla rodina zasažena smutkem: nedlouho po příjezdu tu zemřela babička na zápal plic, později se zdravotní problémy vyskytly u matky, která zemřela po operaci v únoru 1944. Doris samotná potíže se zdravím neměla. Prodělala tu infekční žloutenku a v zimním období trpěla omrzlinami v důsledku nepřetržité venkovní práce. Ale jak sama říká, ta ji nakonec spíše zocelila.

Práce s ovečkami

Doris při hlídání oveček v terezínském ghettu, 1943, Památník Terezín, FAPT, A 4424.

Doris při hlídání oveček v terezínském ghettu, 1943, Památník Terezín, FAPT, A 4424.

Od samého počátku byla Doris v Terezíně zařazena na práce v zemědělství, nejprve v zahradnictví, později i na polní práce. Nejdelší čas však strávila jako pasačka ovcí (někteří vězni jí dodnes říkají „ovečka“). Stádo v počtu 300 kusů se tu objevilo již začátkem léta 1942. Přidělené pasačky měly povinnost se o ovce kompletně starat, tzn. krmit, dojit, stříhat. Při pasení pak dohlížela každá z dívek na stádo čítající asi 70 ovcí. Na pomoc tu měly i ovčáckého psa zvaného Tygr. Pracovní den jim začínal ráno v sedm a končil v sedmnáct hodin, pak bylo trochu volna. Na louku vždy některá přinášela z ghetta polední příděly jídla, ale nejvíce se těšily na kbelík pro psa, neboť jeho obsah pocházel z kuchyně SS a bylo to chutnější. Doris si na pastvu s sebou nosila knížku a mnoho chvil kromě hlídání ovcí využívala ke vzdělávání a rozšiřování obzoru – vždyť ve svých 16 – 19 letech věznění v Terezíně by za jiných okolností studovala na gymnáziu. Ve chvílích volna s kamarádkami občas využívala nabídky terezínské kultury – opery, kabarety a koncerty. V roce 1943 se zúčastnila i nácviku představení Princezna Pampeliška, jejž vedla režisérka Irena Dodalová. Hra se tu však nakonec neuskutečnila.

Pasačky v ohrožení

Kartotéční lístek Doris Schimmerlingové v kartotéce České pomocné akce, který obdržela po osvobození terezínského ghetta v roce 1945, 1945, APT A 12735/Kartotéka.

Kartotéční lístek Doris Schimmerlingové v kartotéce České pomocné akce, který obdržela po osvobození terezínského ghetta v roce 1945, 1945, APT A 12735/Kartotéka.

Krátké období hrůzy a nejistoty zažila Doris po 7. říjnu 1942. Tehdy se na poli za Terezínem, v blízkosti, kde Doris, Eva M. a Hana S. pásly ovce, pohyboval člověk, který se rozhodl pomáhat a přispívat vězňům ghetta potravinami. Přinesený balíček tehdy od něj převzala Eva, jež byla nejblíže. Při večerním návratu do ghetta četnická kontrola neobvyklé zásoby u Evy objevila, byla zadržena a umístěna do vězení v Drážďanských kasárnách. Doris a Hanu čekal výslech druhý den. Obě pasačky nakonec skončily bez trestu, nedalo se jim dokázat, že by s civilem mluvily a cokoliv si braly. Postupně zmizely též obavy z trestného zařazení do transportu, pasačky se mohly vrátit ke své práci. Jen Eva zůstala ve vězení celý měsíc, civila Karla Košvance však neprozradila. Kontakty s ním udržela až do konce války a mnoha vězňům jeho balíčky pomohly přežívat v ghettu bez úporného hladu.

Doris se synem Janem na návštěvě u manželů Urbanových v roce 1963, soukromý archiv Doris Grozdanovičové.

Doris se synem Janem na návštěvě u manželů Urbanových v roce 1963, soukromý archiv Doris Grozdanovičové.

Pohled na ovce v Terezíně je zachován dodnes. Zcela potajmu byla Doris ještě se svým stádem na louce vyfocena civilním vrtmistrem Jaroslavem Tomanem. Fotografie jí předal až po válce a dnes neodmyslitelně patří do terezínské historie.

Co bylo dál?

Přišel podzim 1944 a Doris zůstala v Terezíně z celé rodiny sama. Posledními transporty na Východ odešli otec i bratr Hanuš. Krátce před osvobozením se stalo něco zcela výjimečného: četník Josef Urban, který tu sloužil v závěru války, nabídl Doris adopci. Rádi by se doma o osamocenou dívku starali, když jim vlastní dcera před třemi lety zemřela. V květnu 1945 jí zařídil repatriační příkaz do Kostelce n. Orlicí, kde bude nadále bydlet. K adopci nakonec nedošlo.

Doris v současné době se svojí sbírkou oveček, soukromý archiv Doris Grozdanovičové.

Když se z KT šťastně vrátil bratr, setkali se a vrátili se spolu do Brna (otec zahynul v Osvětimi, matka již v Terezíně). Rozhodli se studovat. Doris absolvovala během jednoho roku, kdy musela dohnat ztracené tři roky, gymnázium a maturovala v roce 1946. Vystudovala na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity angličtinu a filosofii, Hanuš se zaměřil na zemědělství.

Po studiích začala pracovat a žít v Praze. Při svém povolání redaktorky v nakladatelství Československý spisovatel bohatě využívala jazykových znalostí angličtiny a němčiny, překládala a tlumočila.

Doris během besedy se studenty gymnázia Přerov, leden 2017, soukromý archiv Gymnázia Přerov.

Této činnosti se věnuje dodnes. Z manželství má syna Jana Grozdanoviče, který je advokát a působí v ČR i Anglii. Do rodiny patří i dva již dospělí vnuci. K příbuzným četníka Urbana jezdí Doris stále, zejména na Vánoce.

Doris však žije svůj život do veliké šíře. Je aktivní členkou Terezínské iniciativy a výkonnou redaktorkou jejího časopisu. Velice často vypráví své nezapomenutelné zážitky při besedách se studenty doma i v zahraničí. Dojmy ze setkání s paní Doris se nedají zapomenout.

Chl

Primary Sidebar

Obsah nejnovějšího čísla

  • Osudy psychiatrického transportu Dx (20. března 1944) z ghetta Terezín do KT Auschwitz-Birkenau
  • Památník Terezín jako jedna z regionálních lokalit pro tzv. konferenční exkurze 26. generální konference ICOM
  • Pedagogické semináře organizované v zahraničí – pro české učitele, podzim 2022
  • Skladatel Karel Reiner
skola_banner

Hledat

Odkazy (čeština)

  • Památník Terezín
  • Projekt Heroic Imagination
  • Holocaust.cz – český portál
  • Zmizelí sousedé
  • CVH Malach
  • Moderní dějiny – Židovská Ostrava
  • Výukové materiály Jad Vašem – česky
  • Evropský institut odkazu Šoa

Projekty českých škol

  • Gymn. Plzeň aj. – Deportál
  • Gymn. Varnsdorf – F. P. Kien
  • CZŠ Třinec – Brundibár
  • SPŠ Ostrava – výstava

Semináře pro učitele

  • Semináře o holokaustu – Památník Terezín
  • Jáchymka – Výchova k respektu a toleranci, dílna pro pedagogy
  • NPMK pro školy

Odkazy (angličtina)

  • United States Holocaust Memorial Museum
  • Projekt Centropa
  • Anne Frank Guide
  • Dům Konference ve Wannsee
  • Památník a muzeum Auschwitz-Birkenau
  • IHRA
  • USC Shoah Foundation Institute

Projekty Památníku Terezín

  • On-line (distanční) výukové programy
  • Školákem v protektorátu
  • Za pomníčky
  • Školákem ve válečných letech
  • Projekt "Ghetto Terezín – holokaust a dnešek"

Zajímavosti/ Tipy

  • Časopis Vedem online
  • „Hrdinové mezi námi“ – Modelová hodina Jad Vašem

Videotéka

Videotéka

Footer

Štítky

Akce PT Fotoarchiv PT Historické články Pedagogické semináře Projekty českých škol Recenze Rozhovory Sbírky PT Soutěže Události Vzdělávací materiály Zajímavé

Zpravodaj

Redakční rada: Naďa Seifertová, Sylvie Holubová, Jan Kaňa
Kontakt: newsletter@pamatnik-terezin.cz

Sledujte nás

  • Facebook
  • Instagram
  • Twitter
email-subscriptionEmail Subscription for the Newsletter

Copyright © 2023 · Památník Terezín

  • Čeština
  • English